Shhh

61. Poslední nádech?

Z pohledu Justina.
O hodinu dříve

Neuvědomil jsem si, kam až by to mohlo zajít, jak moc bych se do svých citů mohl zamotat. Netušil jsem to a nikdy jsem nechtěl, aby to takhle dopadlo. Náš vztah nikdy neměl pevné dno, vše začalo přetvářkou,pak se to zvrtlo.

Chtěl jsem s Christi trávit čas, mít jí při sobě, chránit jí před světem, ale nátlak medií a lidí kteří mi říkali,že jdu ke dnu a jí táhnu sebou mi to nedovolovali a já jí poslal pryč. Musel jsem, vím jak média na ní měla vliv, neunesla by to, nezvládala by to,je toho na ní moc, už teď co se tyče její matky a školy. Navíc jak jsem mohl být takový tupec? Říct jí to takhle a pak mlčet.  Měli jsme si to vyjasnit,měl jsem jí říct, že to bude dobré, ale nezmohl jsem se na nic. Nechtěl jsem jí nechat jít,ale musel jsem.

Jelikož mi Christi nezvedá telefon a neodepisuje na zprávy už delší dobu, tak jsem se rozhodl za ní zajet. Musím vědět, že je v pořádku i když jsem hned od začátku tušil,že nebude. Nechtěl jsem jí ublížit, ale musel jsem. Neměl jsem na vybranou a včerejší naplánované rande se Selenou mi dalo jasně najevo,že můj život ovládají ostatní a ne já sám.

Přijel jsem k domu,kde Chris bydlí, vystoupil jsem a přešel k hlavnímu vchodu. Zazvonil jsem a čekal, chvilku se nic neozývalo a popravdě jsem začínal mít strach. Vím čeho je Christi schopná a až teď jsem si uvědomil,že to co jsem jí řekl jí zničilo. Kompletně. Znova jsem nervózně zazvonil a pak se konečně otevřeli dveře.

Stál tam její otec. "Dobrý den." pozdravil jsem slušně a on mě okamžitě pustil dovnitř. "Možná to u mě uslyšíš poprvé a naposled,ale jsem rád že jsi tady" řekl a já se na něj celkem vystrašeně zadíval. "Co se stalo?" zeptal jsem se s obavami v hlase. Ruce se mi začali potit a já začal být nehorázně nervózní,bál jsem se toho co přijde.

"Psychicky se mi tu zhroutila,začala rozhazovat věci,brečet,křičet a pak utekla do pokoje." řekl s bolestí v hlase a já si trochu oddechl,aspoň že je naživu a neudělala žádnou blbost. "Zjistila můj zdravotní stav,tak proto..."  dodal a já jen matně přikývl. Potřeboval jsem jí vidět, měl jsem nutkání jí obejmout a nepustit, protože to že se psychicky zhroutila není konec.

Nadechoval jsem se,že ještě něco řeknu,abych se dozvěděl proč se Christi zhroutila, ale její otec promluvil první. "Nechci o tom mluvit,běž za ní nahoru." řekl a poté odešel do jiné místnosti. Mé nohy se vydaly okamžitě směrem do Christi pokoje,dveře měla naštěstí pootevřené,proto jsem vešel dovnitř.

Nikde jsem ji neviděl,věci byli srovnané a postel měla rozestlanou. Pod postelí jsem si mohl všimnout obvazu,který byl od krve. Hned jsem cítil, jak se mi sevřela hruď. Vrátila se k tomu,začala si ubližovat a já jí nepomohl. Hned mi přejel mráz po zádech,že to mohla tentokrát přehnal. "Christi?" zavolal jsem a přešel ke dveřím od koupelny. Prosím ať nejdu pozdě. Modlil jsem se, aby byla v pořádku. Bál jsem se dokonce otevřít i ty podělaný dveře, bál jsem se nejhoršího.

Pomalu jsem otevřel dveře,nakoukl jsem dovnitř a přál jsem si, aby tam nebyla. Vešel jsem do koupelny a v tom jsem zkameněl. Srdce mi snad vynechalo jeden úder a v momentě jsem přeběhl k vaně.

"Christi!" zakřičel jsem, stoupl si jednou nohou do vany a vytáhl její tělo ven na podlahu. "Pomoc!" zakřičel jsem a doufal, že její otec to uslyší. Nedýchala,byla celá bledá a když jsem se podíval na umyvadlo,tak tam byly prášky na spaní. Ne to ne. "Co si to udělala?" řekl jsem zoufale a cítil jsem jak mi v očích štípou slzy. Začal jsem jí dělat masáž srdce a dal jí i umělé dýchání. Nic. "Prosím Chris" řekl jsem a dal jí znova uměle dýchání. V tom jsem uslyšel jak zalapala po dechu, oči malinko pootevřela, ale pak je znova pomalu zavřela. Dech se jí vrátil do normálu a já jí mírně poplácal na jednu a na druhou tvář,aby se probrala,bohužel nic. "Christi" zavzlykal jsem a přitáhl si jí k sobě. "Co se stalo?!" přiběhl do koupelny její otec. "Zavolejte  záchranku!" zakřičel jsem a její otec okamžitě vytáhl z kapsy mobil. Už jsem mu nevěnoval pozornost a vrátil se k Christi.

"Kolik si toho spolykala?" zeptal jsem se zoufale i když jsem věděl,že mi neodpoví. Opřel jsem si jí o svou hruď a strčil jí prsty do krku, musela to ze sebe dostat ven. Nemůže tady přeci umřít! Jen se jí zvedl žaludek, ale nijak to asi nezaznamenala, protože pořád měla zavřené oči. "Neopouštěj mě,prosím" řekl jsem a zkusil to znova, tentokrát se Chris trochu vyzvracela,ale ne dostatečně. Skoro oči ani neotevřela a už znova ležela na mé hrudi. Nevím jak tady dlouho byla,ani kolik jich spolykala!

"Prosím Chris" objal jsem jí a svůj vzlyk utišil do jejího krku. "Zůstaň tady se mnou" zašeptat jsem a slzy nechal stékat po svých tvářích. "Prosím" řekl jsem a držel jí v pevném objetí, ona ale nijak nereagovala. "Prosím" zopakoval jsem a začal s ní kolíbat do stran. Nedokázal jsem si představit, že by tohle měl být konec.

"Chris" utišil jsem svůj vzlyk znova do jejího krku a věnoval jí tam dlouhý polibek. "Miluji tě" vydechl jsem zoufale a pevněji jí objal. "Strašně moc" šeptl jsem a další slzy mi vytekly z očí. Nezmohl jsem se na nic jiného, mohl jsem jen čekat na záchranku. 

Zdálo se mi to jako nekonečně dlouhá doba, než jsem uslyšel hlas zvonku, který se mi rozezněl v uších. "H-hned j-jsem zpátky" vykoktal ze sebe její otec a odběhl někam pryč. "Co si to udělala" šeptl jsem a cítil jak se mi roztřásli ruce. Držel jsem jí a ona mi umírala v náruči. Tohle nemůže být naše poslední společná chvíle. Ta bezmoc obklopovala mou mysl, nevěděl jsem co dělat,nemohl jsem se ani hnout, mé svaly jako by zkameněly.  V tom jsem si všiml, že Chris hruď se nenadzvedává. Nedýchala.

"C-hris?" přinutil jsem své ruce odtáhnout jí od sebe a zatřást s ní. "N-e" vykoktal jsem ze sebe a položil ji znova na podlahu. Pokusil jsem se jí dát znova umělé dýchání,ale tentokrát bez jakékoliv změny. Do koupelny přiběhli v momentě záchranáři. "Odstupte" řekli a já se od ní odtáhl. 

"Nemá puls" řekl jeden z nich. Díval jsem se jak oživují její nehybně ležící tělo, jak dělají vše pro její záchranu,ale bez výsledků. To já jí zabil a ona mi zemřela v náručí. 

_________________

Strašně dlouho dobu mi trvalo než jsem se rozhodla,co dál napíši. A pořád si nejsem jistá, jestli jí mám nechat umřít. Takže kdo z Vás chce, aby přežila a kdo  chce pak už jen poslední kapitolu s názvem "Pohřeb"? Je to jen na vás, tentokrát se přizpůsobím, protože se vážně nemůžu rozhodnout. Nebo tak tři kapitoly z pohledu Justina po její smrti? Říkám jak chcete, je to na vás.