Ten Pravý (druhý díl)

Část 11 Lorelai: Tajemství deníku George Pristona

Venku začnou zpívat ptáci a sluneční paprsky se začnou prodírat skrz stromy do našich oken. Místnost se každou minutou prosvětluje pod tíhou slunečních paprsků. Hodiny nad krbem odbíjejí sedmou hodinu raní. Noční chlad začne ustupovat a v místnosti nastane příjemné teplo. Sedím naproti Derekovi a dívám se na světlo, které ho ozařuje do tváře.

,,Budeš mě dál napínat, nebo se konečně zeptáš?" usměje se Derek, který má snad nervy z ocele.

Nebudu chodit kolem horké kaše a zeptám se ho na otázku, která mě trápí několik dní ,,fajn. Co s tímhle vším, co se tady děje má společného George Pristone."

Derek se ponoří do křesla a nespouští ze mě oči ,,takže už jsi konečně přišla na důvod, proč jsem ti tenkrát dal jeho deník?"

S Dianou si vyměníme pohled ,,ne, proto se tě ptám."

,,V tom případě by sis ho měla znovu přečíst... a dávat větší pozor," připadám si jak na jeho hodině. Vždy, když někdo nedokázal odpovědět na jeho otázku, odkázal ho na nějakou literaturu. 

Jenže tady nejsme ve škole.

,,Deník shodou okolností vyletěl do povětří, takže pochybuji, že si jeho stránky budu moci znovu přečíst."

,,Jak nemilé," nemusí mi nikdo říkat, že mu to není líto ani trochu.

,,Deník jsem četla tolikrát, že bych ho mohla citovat. Stále však nevím, proč má tak důležitou roli. Z výrazu nulky, když deník viděl a z dalších mě známých věcí..." nechci se zmiňovat o nalezených dokumentech pod domem mých rodičů ,,...jsem pochopila, že George Priston je důležitým hráčem v celé téhle podělané válce, kterou mezi sebou vede Lapis a Abahigi. Jenom nechápu, jak se dostal do ruky tobě."

Začne si hrát s tkaničkou na mikině ,,deník byl součástí pozůstalosti po Pristonovi. Hned po jeho smrti jsem mu deník sebral z jeho trezoru-"

Derek si oddychne a podívá se z okna ven ,,jak již víš, George Priston byl ctihodný občan Kingswoodu. Jako policista a právoplatný člen Abahigi se staral o to, aby v Kingswoodu vládl pořádek a spravedlnost. Tenkrát jsem byl malý kluk a obdivoval ho natolik, že jsem vždy zíral s otevřenou pusou, když kolem mě projel v policejním autě. Bylo mi tenkrát deset a jemu nemohlo být víc jak dvacet. Byl to muž, který sotva vylez z vojny a už se stal jedním z nejváženějších členů našeho rodu. Dokázal vyrovnat jakékoliv nespory, celý WestKing z něj měl respekt."

Zadívá se na mě ,,byl pro mě hrdinou."

,,Můj otec mě a mého bratra trénoval od útlého věku. Chtěl z nás vytrénovat dobré členy Abahigi a z mého bratra dobrého vůdce, kterého budou všichni následovat i do pekla. Můj bratr (Tylerův otec) byl ve stejném věku jako George. Ti dva se stali nerozlučnými přáteli, kteří už před vojnou dokazovali, že přátelství je pro ně něco posvátného a nepřekonatelného. Kam šel jeden, tam šel druhý. Tenkrát jsme jim říkali nerozluční vocásci. Po vojně se jejich pouto zocelilo ještě víc. Byli tak..." zastaví se a usměje se ,,... byli prostě úžasní. Každý v rodu je obdivoval za jejich energii a oddanost." Odmlčí se.

,,Můj bratr však pro mě nebyl tím, čím pro mě byl George. Bratr se rozhodl plně věnovat rodu a nezajímalo ho, co se děje ve městě. Ale George... George se věnoval ochraně tohoto města, ať se dělo cokoliv. Jakýkoliv malý incident, který by mohl narušit poklid v tomto městě, vyřešil během několika dní. Věděl jsem, že jednoho dne budu jako on. Že se ze mě stane hrdina města."

,,Jenže... všechno se změnilo."

Nepřerušuji ho a nesnažím se popohnat ve vyprávění, i když se na chvíli zastaví.