Ten Pravý (druhý díl)

Část 26 Diana: Návrat

,,To mě ani nepřivítáte?" zeptám se a pohlédnu na všechny přítomné s širokým úsměvem. Stojí tak zkoprněle, že se divím, že je nevystavují v této podobě v muzeu voskových figurín. Neříkám... kdybych byla na jejich místě, asi bych taky byla dost překvapená, kdybych se jen tak objevila ve dveřích. Všechny si je kradmo prohlédnu a musím uznat, že za těch pár měsíců... jak bych to řekla... zbrunátněli ... je to asi dost blbý slovo pro lidi, co denně dřeli jako hovada, aby měli svaly jak Schwarzenegr. Ale... kurník šopa támhleten maník s potetovaným tělem a i Steve... všichni vypadaj jak z časopisu o kulturistech. Ne teda tak strašně, ale fakt k tomu neměli daleko.

Snažím se trochu uvolnit atmosféru, proto roztáhnu ruce jak malé dítě, abych je mohla obejmout. Už dlouho jsem nikoho nepotkala. Nebo spíš, nikoho známého, proto jsem vysloveně nadšená, když můžu konečně vidět lidi, co divně nepáchnou po vodce a nenosí nevkusné kožešiny. Raději si to nechci přiznat, ale ty kožešiny jsou vážně módní zabiják. 

První se pohne Sarah a na důkaz přátelství mě obejme kolem ramen a široce se usměje ,,vítej zpět. Měla ses dobře?"

Jemně přikývnu a jsem ráda, že konečně někdo prolomil ledy. 

Steve ji následuje a také mě pozdraví. ,,Ta barva vlasů ti sluší," pošeptá mi, když se ode mě odtáhne a o pár kroků ustoupí. Sice mě nesemkne tak silně jak Sarah, ale jsem ráda, že se neostýchá. Nebyli jsme nijak extra velkými přáteli, ale potom, co jsme společně zažili, jsme se začali vzájemně tolerovat a respektovat.

Naopak Aaron, stojící vedle Tylera, se ani nehne. Vlasy má rozcuchané do nějakého divně módního účesu - nebo se prostě asi jenom neučesal - a ty jeho dotrhané džínsy. Měla bych se dívat jinam. Nevypadá, že by se měl k nějakému pozdravu. Spíš mě provrtává zkoumavě pohledem, který se mi ani trochu nezamlouvá. Cítím se jak na rentgenu.

Kurva drát.

Přifařím se k Tylerovi a obejmu ho ,,ráda tě vidím brachu. Seš snad ještě víc sexy než si tě pamatuji a... " podívám se na obrovitánského hromotluka pár kroků od něj ,,... ty budeš ten viking, co mi málem zabil mou nejlepší kamarádku," potřesu Hansovi rukou na důkaz, že mě ani trošku nevadí, že ji zmlátil do bezvědomí. Má velmi pevný stisk, při kterém mu vystoupnou žíly na loktech ,,neměl bys to přehánět se steroidama... mohlo by tě to zabít," klepnu mu rukou do ramene a potěší mě, když si posměšně odfrkne.

Potom se podívám na krasavce s tmavými vlasy a tunami kovu v uchu. Je starší než já, ale rozhodně nemá midráky ohledně vzhledu. Cítím z něj alkohol, ale to ho dělá tak nějak víc atraktivnějšího. Krasavec na obzoru. Mňam. Tady se určitě nudit nebudu. Zamrkám jak mrkací panenka a jsem ráda, že jsem si v letadle zvýraznila oči řasenkou a obočí trochu usměrnila pomocí pinzety, kterou jsem si koupila před odletem ,,a tebe neznám, ale moooc ráda tě poznám... Kdykoliv a kdekoliv," mrknu na něj.

Ochotně mi potřese rukou a poznám na něm, že mu rozhodně nevadí, že jsem se dost nezdvořile představila. Dokonce bych i řekla, že jsem v něm vyvolala určitý pocit zájmu, protože se na mě flirtovaně usměje.

,,Myslel jsem, že jsi ve Francii?" zeptá se mě najednou Tyler a ani mě nepřekvapí jeho ostražitost. Mluvím tu přece s vůdcem Abahigi... teda se třemi vůdci Abahigi, ale bylo by podezřelé, kdyby zjistili, že o nich vím úplně všechno. S Lory jsme díky Derekovi zjistily podrobné informace o dění v Abahigi, o jeho člení, alianci Pětky a dalších věcech, které by se nám při akci mohly hodit. 

Tyler... i přes jeho pevný postoj v jeho očích zahlédnu jakousi známku smutku. Nemusím se nemáhat s přemýšlením, aby mi bylo jasné, že stále truchlí po Lory. I když... chození s Paulinou mu určitě pomáhá vyléčit veškeré rány. Chápu, že je Lory podle všeho mrtvá, ale jak si vůbec mohl dovolit začít chodit s tou vymaštěnou slepicí? Za tuhle skutečnost ho pořád nenávidím.