Ten Pravý (druhý díl)

Část 15 Diana: Garde

Prohlížím si celou místnost a snažím se identifikovat všechny bodyguardy, jejich pozice, případně i výbavu. To, že jsou to skoro dvoumetrové gorily, o tom žádná. Z výrazu jim srší výstraha ,,jestli se přiblížíš, zlomím ti hnáty, uvařím je, sním na svačinu, a celé to zapiju vodkou."  Přesně takhle na mě působí tihle ,,milí pánové." Zhnuseně se otřesu, když se podívám na gorilu naproti pódia, která by mohla hrát ve filmu Godzilla bez jakéhokoliv make-upu hlavní postavu - tedy samotnou stvůru z hlubin. Podle mě své stráže vybírají podle váhy, výšky a brunátného ksichtu. Ten, kdo klesne pod 190 cm, má méně jak 100 kilo a netváří se jak při klystýru, nemá šanci. 

Všichni používají sluchátka ke komunikaci, která podle značky a výrobce funguje na vzdálenost maximálně 50 metrů. Potom se signál přeruší. Za pasem má každý třicetosmičku s tlumičem a dvě sady nábojů. V kapsách podle vybouleny poznám paralyzér.

7

8

9

Dva stojí u dveří. 

Několik jich zahlédnu u pódia. 

Lory mi několikrát vysvětlovala, že při plánovaných akcí se musím zajímat nejen o protivníka samotného, ale také o jeho výbavu. Učila mě o různých typech zbraní, používající se v různých organizacích a státech. Například italská mafie, proslulá luxusní výbavou, využívá zbraně s vyšším kalibrem a větší ničivou sílou, japonská jakuza si naopak libuje v sečných zbraních, takže není neobvyklé, že u sebe nosí zásobu nožů a mečů. Výbava, kterou mám před sebou je využívána pouze v Rusku. Jedná se o zbraně, nakupované vládou a prodávané s povolením pouze oficiálním zástupcům země - tedy pro carskou rodinu a jejich bodyguardy. Lapis na druhou stranu využívá pouze zbraně z černého trhu, proto jsou mnohem nebezpečnější - nikdy nevíte, co všechno si majitel zbraní pořídil za vylepšováky, aby zbraně byly ,,účinnější".

Je zajímavé, co vše dokáži po výcviku zjistit z jedné obhlídky. Dříve by mě zajímalo, co mají ti bodyguardi za nevkusné a levné obleky, kolik gelu si napatlali do hlavy, a jakou značku bot si vybrali... a teď dokáži podle typu a značky zjistit, na jakou vzdálenost funguje dorozumívací zařízení. Upiju ze skleničky vodu. Sama jsem překvapená nad svou pílí, co se týče výcviku. Myslím, že ani já sama jsem zpočátku nevěřila, že bych to mohla zvládnout. Navíc ta děsná zima - kdo to má sakra vydržet, když musí trénovat v takových podmínkách?

Jenže... já to potřebuji stejně tak jako Lory. Potřebuji se jí alespoň z části vyrovnat. 

17

18

19

Ohlédnu se ke vstupnímu vchodu, kde přešlapují tři bodyguardi.

Dveře do archivu vedou skrz stříbrný sál, do kterého se dá dostat pouze východními dveřmi z hlavního sálu. Tam stojí dva chlápci. Jsou trochu odlišní od těch ostatním. Asi nepatří k běžným hlídkám. Jejich ksichty se podobají hlídacím buldokům, kteří komukoliv ukousnou hlavu při sebemenším přiblížení. Mají na sobě jako jediní v místnosti sluneční brýle. 

A pak mi bude Lory vykládat, že se neoblékají jak agenti. Tihle buldoci by se perfektně hodili do filmu Mission Impossible. 

Z mého pozorování mě vyruší Patrick. Lory mi schválně neřekla, že by ten chlap stál za hřích. Patrick je opravdu pohledný chlap se skvělým vkusem. Jeho prvotřídní oblek a drahé hodinky, ladící s naleštěnými manžetovými knoflíčky, doplněné drobným kapesníčkem na jeho hrudi, perfektně ladí k celé této honosné události. Kdybych věděla, že je to fešák, tak bych se vyfikla trochu lépe. Od mého románku s Thomasem jsem nikoho neměla, což mě dost sere. Můj sexuální život je totálně na bodě mrazu... ale Patrick... i když je to debil, pořád by stál za hřích.