Část 14 Lorelai: Naše vstupenka na ples

459 26 3
                                    


,,Už jsem ti řekl, že vypadáš skvostně Chloe?" pošeptá mi Patrick do ucha, když mi nabídne rámě. Rozhodně zvládám svojí falešnou identitu mnohem lépe než Diana, která při oslovení falešným jménem ani nezvedne hlavu, takže vypadá jak vyplašená srna. Patrick, italský redaktor, který je pro dnešní večer naší vstupenkou, za těch několik let opravdu dospěl do krásy. Není to žádný Brad Pitt, ale rozhodně se za něj nemusím stydět. Ovšem svoje krédo si pokazil svých chováním, když nás vyzvedl limuzínou v blízkém městě. V tomhle se vážně nezměnil. Celou cestu se na mě lepil a dával mi jasně najevo, že by mě nejradši odvezl do hotelu. A všechny historky se točily jenom kolem jeho úspěchů, jeho nového auta, jeho nové jachty, jeho nového všeho. Myslím, že slovo egoismus v jeho podání dostává nový význam. 

Díky bohu za Dianinu přítomnost - jinak bych ho dávno oddělala a celý plán by ztroskotal. 

,,Netušila jsem, že jsi takový džentlmen," zapřu se do jeho paže v šatech a masce, kterou mi vybrala Diana. Můj outfit musela doplnit ještě o jemné rukavičky, aby mi nešly vidět jizvy. Vzala jsem si dlouhou černou paruku a vytvořila vysoký zaplétaný účes. Původně jsem si kvůli akci chtěla vzít krátkou paruku, bohužel jsem musela zvolit styl, který jsem využívala v Itálii.

,,Vždy jsem byl džentlmen, jenom sis toho nevšimla," strojeně se usměji a rozhlédnu se po rozlehlém sále, kde bylo snad tisíc lidí. Ze stropu visely velké zlatavé lustry a stěny byly luxusně ověnčeny červeno-zlatavou látkou, takže perfektně ladily k zlatavému nábytku, stojícího po stranách. Orchestr stál na druhé straně sálu a za vedení dirigenta hráli tradiční ruské písně, které se přímo hodily k této příležitosti. Na vyvýšeném pódiu přímo naproti vchodu, přesně na konci sálu jsou předpřipravené velké honosné křesla, které připomínají trůny. Je jich celkem pět. Křeslo uprostřed je ze všech nejhonosnější a taktéž je umístěno nejvíce v popředí. Zbývající čtyři jsou symetricky položeny z každé strany. Nikdo na nich nesedí, ale je mi jasné pro koho jsou určeny.

Všichni přítomní jsou oděni do elegantních šatů, doplněné překrásně zdobenými maskami s různými druhy výšivek. Ženy se mohou pyšnit blyštivými náhrdelníky a prsteny, které při správném úhlu září po svém okolí. Naopak muži svou eleganci předvádí prostřednictvím svých drahých smokingů, manžetových knoflíčků a drahých motýlků. Nemusím se ani ptát Diany, abych věděla, že při prodeji jediných šatů, nebo smokingu, bychom dostaly pěknou sumu peněz.

Můj zrak zaostří na ochranku u každých dveří a oken, ti pozorně kontrolují celý sál. V každém koutě u stropu visí kamera, skenující celý sál. Při každém sebemenším pohybu se zaostří.

,,Bavíte se dobře?" podívá se Patrick na moji kamarádku Miu, která ve svých krásných červených šatech přitahuje pozornost všech přítomných. Navíc její taktéž černá paruka na ní nevypadá tak nepřirozeně jako na mě. Přece jenom vyzkoušela více barevných kombinací než já. Přední pramínky vlasů si stáhla dozadu, čímž krásně zvýraznila své přirozené rysy. 

,,Budu se bavit lépe až mi představíte můj doprovod. Už tak je dost nevychované nechat dámu čekat samotnou v tanečním sále," jedno musím Dianě nechat. Ve společnosti se pohybuje déle než já, takže její vyjadřování je na úplně jiné úrovni. To, jak dokáže své rozčilení diplomaticky zakrýt je neskutečné.

V Lapis jsme sice měli hodiny etikety, abychom mohli vykonávat úkoly i ve vyšší společnosti, ale rozhodně jsem se lépe cítila v odpadní rouře s bombou, než politickým debatováním na večírku s vysokými podpatky. Z těch mě jen tak mimochodem bolí děsně nohy, a to je mám sotva hodinu.

Ten Pravý (druhý díl)Kde žijí příběhy. Začni objevovat