66.kapitola

632 35 1
                                    

pohled Rebeky

Nik mi dal na hlídání malou Lusi a šel za Elis. Je dobře, že chce být i sní. Poslední dobou na ni nemá čas, je furt u Eleny nebo s Lusi.

"Tak, uděláme si s tetou Becky krásný den, chceš?" zeptala jsem se s úsměvem.

"Jo, ci." zasmála se, je tak roztomilá, už chápu proč si ji Elena vzala, já bych to taky udělala. Oblékla jsem ji tepláčky a mikinu, chtěla jsem ji vzít na hřiště.

"Ahoj, kam jdete?" zeptal se mě Elijah, když jsem malou obouvala.

"Nik chce být s Elis a tak mi dal Lusi, chceme jít na hřiště, že? Můžeš jít s námi, jestli chceš." nabídla jsem mu a on kývl na souhlas.

"Stlejda Fijáš." zasmála se Lusi a já chytila záchvat smíchu. Fiáš, tak mu ještě nikdo neřekl, ani Elis, když byla maličká.

"Ano, Lusi?" zeptal se Elijah a mě ignoroval.

"Ploč se teta  Bekja směje?" zeptala se a dívala se přitom na mě.

"Protože Becka je nemocná víš. Má takovou nevyléčitelnou nemoc, která je vzácná." nakukal ji Elijah a vzal si ji do náruče. Jaká nemoc? Co to zase plácá?

"Ajo, chudák Bekja." řekla smutně Lusi a Elijah se škodlivě usmál, takového ho ještě neznám. Vždy byl ten vzorný a slušný, ten nejstarší a teď jde s námi blbnout na hřiště.

Vyšli jsme z domu a zamířili na blízké hřiště pro děti. Lisa nadšeně poklusávala před námi a smála se. Na hřišti jsem ji posadila do písku a Elijah ji dal pár báboviček, které jsme cestou koupili.

"Je to divné co, nikdy bych neřekl, že budeme sedět na pískovišti s malou holčičkou. Hodně jsme se změnili, že?" poznamenal Elijah.

"Jo, máš pravdu, nejvíce se ale změnil Nik. On je takoví lidský, je jako člověk. Hodný a milí, stále se směje a dává najevo své city. Nepoznávám ho." řekla jsem a s úsměvem pozorovala Lusi.

"Jo, mám ale starost o Elenu, ona snad nikdy nebude mít klid. Prvně ji chce Nik zabít, pak se do sebe zamilují, Mikael ji mučí, pak to se svým bratrem a nakonec toto."

"Jo a když už jsme u toho, kde je vlastně Jeremy?" zeptala jsem se, poslední dny jsem se s ním hodně sblížila.

"Seznámil se s nějakým klukem a je sním venku."

"Aha."

"Máš ho ráda co? Všiml jsem si jak se k sobě máte, měli by jste se dát dohromady, bude vám to spolu slušet." řekl a úsměvem brácha a trochu do mě hypl.

"Já ho nemám ráda, je to jen bratr přítelkyně mého bráchy." zamumlala jsem ale on měl pravdu, líbil se mi a moc.

"Sestřičko, mě neoblafneš. Líbí se ti, přiznej si to." smál se.

"Fajn jo líbí se mi, je hezký, chytrý a hodný. A navíc, stejně o mě stát nebude, jsem upír a on člověk, nebude nám to klapat. On zestárne a umře a já tu budu navždy." povzdechla jsem ji, nenáviděla jsem tento život, vždy když jsem si našla lidské přátelé tak umřeli a mě to pak mrzelo. Chtěla se taky dospět, mít děti a zemřít ale to už nepůjde.

"Rebeko, to je úplně jedno, on tě miluje, řekl mi to a myslím, že by byl schopný se nechat kvůli tobě přeměnit." povzdechl si Elijah a pohladil mě po ruce.

"Cože? Já se mu taky líbím? No, to je úžasný." vykřikla jsem nadšeně a objala ho. Takovou radost jsem snad v životě ještě neměla.

"Bekjo? Fijáši?" ozvala se Lusi a přiběhla k nám.

"Ano, prcku?" zeptala jsem se a posadila si ji na klín.

"Ci, domů je uz je zima." zafňukala a objala mě. Co se to stalo? Významně jsem se podívala na Elijaha a ten jen pokrčil rameny.

"Dobře půjdeme domů, pozbírám bábovičky a můžeme jít." řekl a zvedl se.

"Lusi, co se stalo?" zeptala jsem se a měla o ní celkem strach.

"Cu spát." zamumlala a mě to bylo hned jasný, je to malé dítě a děti musí chodit často spát.

"Tak spinkej, ponesu tě  náruči." řekla jsem a ona si uvelebila a hned usnula.

"Je jenom unavená, byly jsme tu přes tři hodiny." vysvětlila jsem Elijahovi, když se ptal, co ji je. Chápavě kyvl hlavou a my šli domů.

Family MikaelsonWhere stories live. Discover now