Family Mikaelson

11.kapitola

              Pohled Elis

Probudila jsem se ve své posteli. Přemýšlela jsem jak jsem se sem dostala a pak jsem si vzpomněla na Nika.

Usnula jsem mu v náruči a on mě asi musel přenést do postele. Vstala jsem a šla do koupelny, měla jsem na sobě to co včera.  Umyla jsem si obličej a ruce, vyčistila si ruce a šla zpátky do pokoje.  Ze skříně jsem si vytáhla moje oblíbené bílé šaty se žlutou stužkou kolem pasu. Koupil mi je Nik k narozeninám.

Šla jsem se podívat do obýváku. Nikde nikdo nebyl. Asi spí. Bylo 8 ráno. Z kuchyně jsem si vzala koblížek s čokoládou a šla si obut bílé sandálky.

Měla jsem zamířeno k Eleně. Jelikož umím už psát tak jsem napsala 2 vzkazy, že jdu k Eleně. Jeden vzkaz jsem dala na svou postel a druhý do kuchyně na ledničku.

Vyšle jsem z domu a začala si poskakovat. Nevěděla jsem kde Elena bydlí tak jsem se zeptala na cestu jedné staré paní. Popsala mi cestu a já ji poděkovala. Lidé tu jsou opravdu hodní.

Došla jsem k bílému krásnému domu. Na schránce bylo napsáno Gilbertovi.  Zaklepala jsem na dveře a čekala až někdo otevře.  Zanedlouho mi otevřel mladý kluk. Měl hnědě vlasy a oči.

"Potřebuješ něco?" zeptal se mě.

"Dobrý den, je doma Elena?" zeptala jsem se ho a usmála se.

"Moment, zavolám ji, zatím pojď dál." řekl a taky se usmál. Vešla jsem dovnitř  a on zavřel dveře.

"Eleno! Máš tu návštěvu!" zakřičel ten kluk a za chvilku se na schodech objevila Elena.

"Elis? Co ty tady.?" zeptala se mě a šla mě obejmou.

"Ahoj, ostatní ještě spí a já se doma nudila." odpověděla jsem a usmála se na ni.

"Aha, Elis tohle je můj bratr Jeremy, Jere to je Elis Mikaelsonová." řekla a čekala na jeho reakci.

"Ahoj, moment, ta Mikaelsonová? Od Klause?" podivil se.

"Ano ale je hodná, ta nám nic neudělá." zasmála se Elena a šla se mnou do kuchyně.

Posadila mě na linku a stoupla si k ledničce.

"Máš hlad? Co by sis dala?" zeptala se mě.

"Co si dáš ty? A ano, jsem taky na půl člověk a musím jíst i lidské jídlo." usmála jsem se na ni.

Elena jen kývla hlavou a začala připravovat lívance.

Jeremy přišel do kuchyně a posadil mě na barovou židli ke stolu. Elena přede mě postavila talíř se čtyřmi lívanci polité nějakým sirupem.  Stejný talíř postavila i před Jeremyho a pak si sama sedla na proti mě. Pustila jsem se do lívanců a snědla je za pár minut. Bylo to vážně výborné. Takhle vařit neumí ani Nik a ostatní.

"Bylo to moc dobré." řekla jsem Eleně a šla uklidit talíř.

"To nic nebylo, chceš se jít projít?" zeptala se mě a já s úsměvem přikývla.

Jerem slíbil, že umyje nádobí a Elena se jen převlékla do kraťasů a trička.

Šli jsme do města a povídali si. Připadala jsem si nádherně, měla jsem někoho kdo mě měl rád jinak než sourozenci. Chovala se ke mě jako máma.

Chtěla jsem se jít podívat do jednoho parku, který jsem viděla cestou.

"Tak dobře, pojď." souhlasila a vzala mě do náruče.

"Je tu krásně. Sem s námi chodila maminka. Měli jsme to tu rádi." řekla smutně Elena, hned jsem ji objala aby byla veselejší.

"To je tak dojemné, skoro jsem se rozbrečel." ozvalo se za námi jako včera. Ihned jsem se otočila a Elena mě stáhla za sebe.

"Ty mě nezadržíš, Eleno, jsem upír nezapomeň." ušklíbl se Mikael a shodil ji na zem, Elena se bouchla hlavou o lavičku a začala ji téct krev.

"Eleno!" vykřikla jsem se strachem. Mikael mě chytil a já ještě stačila na Elenu křiknout. "Běž za Nikem, neboj on ti neublíží." zakřičela jsem a pak jsem viděla jen tmu.