44.kapitola

729 37 0
                                    

         Pohled Eleny

"Viděla jsem svého přítele jak se líbá s nějakou holkou, jsem ve městě kde to neznám a navíc to vykládám nějakému cizímu klukovy." řekla jsem a prohlédla si ho. Byl hezký, zelený oči a kudrnaté vlasy ale na Niklause neměl. Sedl si ke mě na zem a koukl se na moře.

"Je mi líto co se stalo s tvým přítelem. Miami je krásné město a brzo si ho oblíbíš a jsem Rick, takže už nejsem cizí." usmál se a podal mi ruku.

"Elena." usmála jsem a taky mu podala ruku.

"Pojď, provedu tě tu." řekl a stoupl si, chytil mě za ruku a vytáhl mě na nohy.

"Tak jo ale něco mi o sobě řekni nebo si budu myslet, že jsi úchyl." drkla jsem do něj ramenem a zasmála se. S Rickym jsem se cítila nějak jinak, jako by místo které mi zbylo po Nikovi zaplnil Ricky.

"Dobře. Jsem Ricky Wood, mám sestru Lauru a bratra Jamese. Bydlíme jen s mámou protože otec se na nás vykašlal. Laura a James bydlí na koleji na vysoké a já ještě hodím na střední, oni jsou starší než já a taky jsou dvojčata. Máma je právnička tak jsme celkem bohatí.  Mám partu kamarádů a na škole jsem drbem číslo 1." zasmál se. Závidím mu jaký má bezstarostný život, kdyby jen věděl co všechno existuje. Proč jsem se já nemohla narodit jako normální dítě? Musela jsem se narodit jako dvojnice.

"Posloucháš mě?" hypnul do mě ale jemně, aby mi neublížil.

"Jo promiň, jen jsem se zamyslela. Co jsi říkal?" usmála jsem se i když mi do smíchu moc nebylo.

"No napadlo mě, že se nebudeš chtít vrátit k tomu klukovi a tak by jsi mohla být u mě, jestli ti to nevadí." nervózně se poškrábal na krku. Bylo to roztomilí.

"Já, no, moc ráda." řekla jsem, lepší být u Rickyho než u něj. Nevydržela bych to s ním.

"Vážně?! Tak pojď, ukážu ti moje království." zasmál se a jak malí dítě mě vzal za ruku a někam mě táhl.

Zastavil se až u velké tří patrové vili, který byla velká jak moje škola v Mystic Falls.

"Páni! Tady, že bydlíš?" vydechla jsem údivem. Takový barák jsem viděla jen u prezidenta.

"Já vím, je to přehnaný." vyhrkl rychle.

"Blázníš? Je to krásné." zasmála jsem se, šli jsme k velkým hnědým dveřím po kamenné cestičce. Byla to nádhera.  Měli tu fontánu, šel vidět i krytý bazén, čtyři dlouhé balkóny a nad garáží terasu.

"Jsem rád, že se ti tu líbí." usmál se a ukázal mi jak to vypadá uvnitř. 

Nevěděla jsem kam se dřív koukat. Všechno to byla nádhera. Místo dveří do obýváku, kuchyně a jídelny měli prostě ty zdi vybourané a na zahradu měli skleněnou stěnu. Jako malá jsem chtěla v tomhle přepychu bydlet. Teď tu budu něco jako 'bydlet'.

"To je tvůj pokoj. Oblečení tu zbylo po Lauře tak ti nějaké donesu." řekl a zavedl mě do obřího pokoje. Bylo to tu jak v hotelu. Musí být hodně bohatý, když si bydlí v tomto království.

"Snad ti to bude, tady máš i plavky tak si je dej, jdeme do bazénu." řekl nadšeně a dal, spíš vrazil, mi do ruky patery plavky.

"Vem si ty, který se ti nejvíc líbí." dodala a postrčil mě ke dveřím do koupelny. Zasmála jsem se nad jeho nadšenosti a šla se převléknou. Vybrala jsem si světle modré plavky s bílými puntíčky.

"Páni, sluší ti a teď pojď." řekl a už mě zase vedl někam pryč. Jejich bazén byl velký jako plavecký bazén na koupališti. Proč se vlastně divím, oni mají všechno velký.

Family MikaelsonWhere stories live. Discover now