Family Mikaelson

41.kapitola

                 Pohled Klause

Ničilo mě to ale Mikael má pravdu. Půjdou po ní všichni upíři, kterým jsem něco udělal. Nesnesl bych pocit viny, že se ji něco stalo kvůli mě. Nedá se nic dělat ale musím se s ní rozejít, prvně ji ale dovedu bratra. Kdybych nebyl sobec tak bych ji na nás vymazal pamět ale to bych nezvládl, nechci aby na mě zapomněla ale taky nechci aby se kvůli mě trápila.

Když film skončil Elena a Elis už spali. Je strašně roztomilá když spí. Vzal jsem ji opatrně do náruče a odnesl k sobě do pokoje. Bude spát se mnou, musím si její přítomnost ještě užít když mě má rada. Nechal jsem Elenu spát a šel si pro krev. Měl bych pít častěji abych nebyl pak vyhladovělí.

"Co chystáš?" ozval se Elijah od dveří. To mě jako sleduje? Všichni už spí.

"Tebe to zajímat nemusí." odpověděl jsem mu a šel zpátky do svého pokoje, cestou jsem prázdný sáček hodil do koše.

"Víš, že ublížíš i nám? Hlavně Elis, ta ji má ráda ze všech nejvíc. Věříš Mikaelovi? Tomu co ubližoval nám všem, Elis málem zabil a Elenu unesl. Je pravda, že po Eleně půjdou všichni upíři ale my ji ochráníme, silnější budeme když se Elena stane jednou z nás. Pomocí kouzla může být další původní upír." řekl, měl taky pravdu ale komu mám věřit? Když ji proměním v upíra zničím ji život který mohla mít jako člověk ale když se ji vzdám tak se sice bude chvíli trápit ale časem na mě zapomene a pak bude mít svůj život.

"Je to složitý." zašeptal jsem a zavřel za sebou dveře. Elena klidně spala a já se vysvlékl jen do trenek. Lehl jsem si k ní a Elena se hned na mě přitiskla.

Mohl jsem v klidu dýchat její vůni vlasu, voněla po jahodách a šla tam cítit i kapka vanilky. Bude škoda až ji takhle bude objímat někdo jiný.

*

Elena klidně spala a já se na ni koukal. Byla jak anděl a já bych se na ni mohl koukat celý život.

Najednou jsem ucítil něco divného. Něco mi lezlo do hlavy a já nemohl přijít co. Má ruka se začala přibližovat k mým rtům. Co se to děje?

Kousl jsem si do ruky až mi tekla krev. Krvavou ruku jsem přiložil kousek k Eleniným rtům a pak ji k nim přiložil.

Ihned se vzbudila a snažil se dát ruku pryč. V očích se ji objevili první slzy a já jsem ji chtěl utěšit ale nemohl jsem. Když jsem věděl, že má dost moji krve dal jsem ruku pryč a rána se mi hned zahojila.

"Niku co to děláš?" zeptala se se slzami. Já nevím, chtěl jsem křičet ale nešlo to. Jenom jsem se smutně usmál a zlomil ji vaz.