Family Mikaelson

70.kapitola

Pohled Nika

Nechal jsem Elenu samotnou doma s Elis a šel nakoupit nějaké potřebné věci, které nám chyběli. Nastoupil jsem do auta a jel do nejbližšího nákupního centra. Zaparkoval jsem na parkovišti a šel nakupovat.

Divil jsem se, jak mě Elena dokázala změnit. Nejděsivější upír světa jde nakupovat. Vzal jsem košík a vydal se mezi regále. Naházel jsem do koše různé jídlo a další kraviny a jel zaplatit k pokladně. Nákup jsem dal do auta a jel se ještě někam podívat. 

Procházel jsem se po pláži, kde jsem trávil svůj volný čas, a přemýšlel. Je to vůbec správné? Mít rodinu. Ano Elenu miluji nadevše ale mít děti jsem nikdy nechtěl a najednou bum a budu mít rovnou dvě. Zastavil jsem se u útesu a koukal se na vlny. Jaké by to bylo, kdybych Elenu zabil a stvořil hromadu hybridů. Asi bych byl stejně sobecký jako předtím a zabíjel bych pro potěšení, což jsem nechtěl takže je vlastně dobře, že jsem Elenu nezabil a budu s ní mít rodinu.

V kapse mi začal vibrovat mobil. Vytáhl jsem ho a koukl se, kdo mi volá. Elena  stálo na displeji. Zvedl jsem to a z mobilu se ozval hlas Elis.

"Bráško? Kde jsi?" zeptala se mě roztřeseně.

"Elis? Co se děje?" zděsil jsem se a pomale se vydal k autu.

"Elena spadla ale já ji chytila a teď je u mě a řekla mi, že mám zavolat tobě a bolí ji bříško a mám pocit, že miminka chcou jít s bříška ven."vyhrkla rychle až jsem měl problém ji rozumět.

"Elis? Hned jsem tam, jen buď u ní jo."  vyhrkl jsem a zavěsil. Nasedl jsem do auta a jel rychle domů.

Jestli se ji něco stane, bude to moje vina, měl jsem jet hned domů a nezastavovat na pláži. Nesmí se ji nic stát, jinak si to nikdy neodpustím. Zastavil jsem doma a rychle šel do domu. Našel jsem je na zahradě a Elena právě zavírala oči.

"Eleno!" vykřikl jsem a rychle se přenesl k ní.

"Bráško já se bojím, že umře." plakala Elis až mi ji bylo líto.

"Elis, jdi do domu a zavolej Rebeku, Jeremyho a Elijaha, ať rychle přijedou, že Elena asi začala rodit." řekl jsem a vzal si Elenu do náruče. Donesl jsem ji do pokoje a položil na postel.

"Eleno vydrž." zašeptal jsem a zahnal slzy.

O 2 hodiny později

Tak, konečně se narodili. Cassie a Coner. Jsou roztomilí. Předal jsem děti Bece a šel si lehnout, byl jsem z toho všeho šíleně unavený. Během chvilky jsem usnul.

"Niku, bráško probuď se, jde o Elenu." třepala se mnou Elis a já poznal že brečí. Rychle jsem se posadil a vzal si ji na nohy.

"Elis, co se ději, mluv." třepal jsem s ní.

"Ona se nehýbe a nedýchá. Elijah mě od ní vyhnal a já to šla říct tobě. Niku ona zemřela." rozbrečela se ještě víc. Když to vyslovila, cítil jsem, jak se moje srdce rozpadá na tisíc kusů, moje oči se proměnili v Nigárské vodopády a já nemohl přestat brečet.

Rychle jsem přesunul Elis a rozběhl se za Elenou. U dveří mě však zastavil Elijah.

"Ne,  bratře, to není dobrý nápad." řekl ale já ho odsunul na stranu. Otevřel jsem dveře a zůstal stát.

Elena ležela na posteli zcela nehnutě. Nejevila žádné známky života, hrudník se ji nezvedal a byla bledší než obvykle.  Roztřeseně jsem se chytil za pusu a opřel se o rám dveří a nehnutě ji pozoroval. Není možné, že je mrtvá, že už nikdy neuvidím jak se směje, že už nikdy neuslyším její krásný hlas. 

"Niklausi, měl by ses jít podívat na své děti." chytl mě za rameno Elijah a já na jeho hlase poznal, že má taky co dělat aby neprojevil své emoce.

Naposled jsem se podíval na Elenu a šel pryč. Měl jsem namířeno do pokoje, který jsme s Elenou přestavili přímo pro naše děti, které jsme měli vychovávat společně.

Šel jsem přímo k postýlce, kde oba dva leželi a koukali se na mě. Byly oba krásní, Cassie se podobala Eleně a Conor spíše mě. Vzal jsem si je oba do náruče a střídavě se na ně díval.

"Mám vás rád, prckové, nikdy na vás nezapomenu." zašeptal se a znovu se rozbrečel. Tamara se na mě dívala a pak mě pohladila svoji malou ručkou po tváři, jako by říkala, že vše bude v pořádku.

Položil jsem se zpátky do postýlky a šel do obýváku. Tam seděla Rebeka a objímala se s Jeremym, bylo mi ho líto, přišel o svoji sestru, musí to mít těžší než já, i když jsem ji miloval.

"Niku." zašeptala smutně Beka a vrhla se mi do náruče. "Je to strašné."

"ŠŠŠ to bude dobré, vše bude v pořádku. Jen něco potřebuji. Elena je mrtvá, a já se nezvládnu o prcky postarat sám." začal jsem mluvit tiše.

"Ale nebudeš sám, mi ti pomůžeme." přerušila mě Beka a já ji položil na rty prst a naznačil ji aby ještě mlčela.

"A proto prosím tebe a Jeremyho aby jste se o ně postarali jako o vlastní, nemůžu tu už být. Vše mi ji připomíná a je to těžké, tak moc to bolí. Nikdy jsem nevěřil, že toto řeknu ale miloval jsem Elenu víc jak svůj život." dokončil jsem šeptem a naposledy ji obejmul. Kývl jsem soucitně na Jeremyho a šel se ještě rozloučit s Elis.

Ta spala v mé posteli a vypadala spokojeně. Políbil jsem j na čelo a pořádně přikryl.

"Mám tě rád, zlatíčko, dávej na sebe pozor, já se vrátím." zašeptal jsem a zmizel pryč z domu. Měl jsem v plánu jít daleko od nich, někam kde jsem ještě nebyl. Někam, kde mi nic nebude připomínat moji rodinu a hlavně moji milovanou Elenu.

Tak, další kapitola je na světě. Snad budete spokojeni a neukamenujete mě ale tohle není konec, mám v plánu tu povídku hodně rozšířit a taky plánuji udělat 2.serii. Omlouvám se za chyby a další kapitolu přidám hned jak budu mít čas ale pokusím se ji přidat hned zítra.

Vaše °Lu