Family Mikaelson

55.kapitola

           Pohled Eleny

Otočili jsme se a stál tam.... Bože to ne! To není možný.

"Stefane?!" zeptala jsem se opatrně. Byl jiný, vypadal jinak.

"Správně Eleno. Ještě znáš mé jméno? To se divím." ušklíbl se. Byl rozhodně jiný, starý Stefan by takto nemluvil.

"Co to s tebou je?" zeptala jsem se ho a popošla k Nikovi, který stále držel Elis a jenom přihlížel.

"Co je se mnou? Spíš co je s tebou. Elena Gilbertová, dvojnice, chodí s Niklausem Mikaelsonem, původním upírem. Tohle by stará Elena neudělala, to nejsi ty." vydechl a já měla pocit, že je to zase starý Stefan. "Moment, ty jsi upír?! Tohle jsi neměla dovolit. Rozpoutá to peklo na zemi." ušklíbl se zmizel.

"To bylo divný." řekl Nik a volnou rukou mě chytl kolem pasu.

"Jo bylo, pojď, jdeme dovnitř." slabě jsem se usmála a šla ke dveřím, které otevřela Rebeka.

"Konečně, vám to trvalo." přivítala nás a vzala si od Nika malou Elis a já šla zatím do našeho společného pokoje.

Co myslel Stefan tím, že se rozpoutá peklo na zemi? Má to něco společného se mnou? A co tu vůbec dělá? Je tu i Damon?

"Eleno, jdeme s Finnem obejít okolí, zvládneš to tady?" zeptal se mě Nika a objal mě zezadu.

"Jo, zvládnu to." usmála jsem se a pořádně se nadechla jeho vůně. Miluju ho ještě víc, než před tím.

"Miluju tě." řekl mi a políbil mě. Bože, mohla bych ho líbat celou věčnost.

"Já tě miluju víc." zašeptala jsem šťastně.

"Ne, já tebe." zasmál se a znovu mě políbil.

"Dostanu z vás cukrovku." ozval se se smíchem Finn.

"Nech je, jsou sladcí." hypla do něj Rebeka a usmívala se. Je škoda, že nemá kluka. Budu to muset napravit.

"Už jdu." řekl Nik, naposled mě políbil a šel za Finnem.

"Co budeme dělat?" zeptala se mě radostně Beka a sedla si na postel.

"Kde je Kol, Elijah a Elis?" zeptala sem se prvně. To co chci udělat nesmí nikdo jiný slyšet.

"Elis se už probudila a šla s nimi ven na pláž, proč?"

"Chci jet do Mystic Falls. Dlouho jsem neviděla Jeremyho a ostatní." vydechla jsem a čekala na její reakci.

"Cože?" vypískla.

"Pojeď se mnou, jenom na skok, ujistím se, že jsou v pořádku a pak se vrátíme. Prosím" škemrala jsem. Jela bych tam i bez ní ale nechci jet sama.

"Tak fajn, ale mám to u tebe a teď už pojď." usmála se a já ji radostně objala.

"Děkuju." vykřikla jsem.

Vzali jsme si její auto a jeli do Mystic Falls. Rychlostí, kterou jsme jeli už nikdy nepojedu. Teď už vím, proč nikdo nechce jet s Bekou v jednom autě.

"Snad se nebojíš?" zasmála se a ještě zrychlila. Můžou upíři zvracet? Doufám, že ne, jinak ji to tu pobliji.

"Ne nebojím ale trochu zpomal." řekla jsem a Beka si povzdechla a trochu zpomalila.

♦

Po rychlé jízdě jsme se konečně blížili k městu. Bylo to tu jiné. Uvítací cedule byla pryč, takže to vypadalo jako by tu město ani nebylo. Město vypadalo ještě hůř. Budovy byly napůl zničené, všude byly odpadky a nepořádek. Na ulicích si nehráli děti, vlastně tu nebyl nikdo. Bylo tu pusto.

"Co se tu stalo?" zeptala se mě Beka a jela ještě pomaleji.

"Já nevím ale Zastav!!" zakřičela jsem a Beka zděšeně zabrzdila.

"Co blbneš." vyjekla, když jsem vystoupila. Šla jsem před auto a zvedla ze země malou holčičku, byly ji asi tak 2 roky. I s holčičkou jsem šla do auta a dala si ji na klín.

"Málem si ji přejela." řekla jsem a usmála se na tu malou. Poznala jsem ji. Byla to dcera paní Mootsevé, bydlí vedle domu kde jsem bydlela.

"Ahoj Lusi." pozdravila jsem ji a Beka se znovu rozjela.

"Ejeno?" zeptala se opatrně. Je tak roztomilá, hnědé vlásky a oči a ďolíčky na tváři.

"Jo, Elena, neboj se, si v bezpečí." řekla jsem ji. "To je Rebeka ale říkej ji Beka." dodala jsem.

"Bekja." zopakovala po mě.

"To je Lusi, dcera sousedů, znám ji od mala." vysvětlila jsem Rebece a ta jen přikývla.

Po chvilce zastavila před naším domem. Byl to hrozný pohled. Okna všech okolních domů byly rozbité nebo zadělané, dveře vykopnuté nebo byly rozpadlé. Co se tu do háje stalo?

"Jdeme, musím najít Jeremyho." řekla jsem a Lusi si pro jistotu vzala sebou. Rebeka šla přede mnou a opatrně vykopla zbytek dveří, přitom se na mě omluvně podívala.

"Jeremy?! Jenno?!" zakřičela jsem a rozhlédla se. Vypadalo to tu jak po vykradení, vše rozbité a poházené po zemi.

"Eleno? Jsi to ty?" ozval se šeptaví hlas z rohu.