Family Mikaelson

13.kapitola

               Pohled Elis

Probudila jsem se ve smradlavém sklepě přivázaná na židli. Rozhlédla jsem se kolem a nemohla jsem to tu poznat. Místnost byla celkem malá a temná. Bála jsem se tu. Když se z chodby ozvali kroky, začala jsem zrychleně dýchat a ovládat se abych nezačala křičet. Dveře se se skřípání otevřeli a do, už tak malé místnosti, vstoupil otec neboli Mikael.

"Konečně jsi vzhůru." ušklíbl se, když si všiml, že jsem se probrala.

"Kde to jsem? Proč tu jsem? A co po mě chceš?" vyhrkla jsem všechno na jednou a jako odpověď mi přilítla facka. Au, strašně to štípalo. Oči se mi začali plnit slzami.

"Pravidlo 1. Ty se mě nebudeš na nic ptal. Pravidlo 2. Budeš mě poslouchat a za každé odmlouvání budeš potrestaná. Pravidlo 3. Utečeš tak zabiju Elenu, neboj ji nebylo těžké sem donést." řekl a já na něj vykulila oči. Zacházel se mou jak s dospělým člověkem, asi si neuvědomil, že jsem dítě. Když zmínil Elenu, polilo mě horko, ona tu je taky? Chtěla jsem se na něco zeptat ale vzpomněla jsem si na pravidla a na facku a otázka mě hned přešla.

"A teď něco na ochutnávku." zasmál se a zatáhl za nějakou páčku.

Ze stropu se otevřeli dvířka a na mě se vylila voda. Nebyla to však obyčejná voda, tady ta strašně pálila. Bylo to nepříjemní. Mé tělo zalilo horko a já začala křičet. Byl to sporýš. Podívala jsem se na holé ruce, které teď byly osypány velkými puchýři, které nesmírně boleli. O ostatních částech těla ani nemluvím.

Uslyšela jsem smích. Já prožívám ta nejhorší muka v životě a on se mi směje? Vždyť jsem jeho dcera.

"Proč mi to děláš tati!" zakřičela jsem a v tu chvíli nemyslela na nějaký pravidla. Trestá mě už teď.