Family Mikaelson

27.kapitola

Pohled Eleny

Vystrašeně jsem koukala do jeho očí. On se jen ušklíbl a pomalu šel ke mě. Já jsem chtěla ustoupit ale narazila jsem do zdi.

"Znova se setkáváme." řekl a přišel úplně ke mě. Chtěla jsem mu utéci ale chytil mě za paži a jenom se strašidelně zasmál.

"Nikam nepůjdeš." ušklíbl se a chtěl mi vrazit facku. "Holky nebiji, tak máš jediné štěstí." dodal.

Druhou rukou mě chytil za vlasy a šel se mnou k oknu, už jsem se bála, že mě z něj vyhodí ale on jenom vyskočil a mě chytil do náruče. Chtěla jsem se naposledy pokusit o útěk ale on to poznal a chytil mě pevněji.  Začal se mnou utíkat velkou rychlostí, aby ne když je taky upír. Ani neuběhlo pár minut a už jsme byly před velkou vilou. Pustil mě na zem ale furt držel mou paži.

"Odsuď už neutečeš, dům je zabezpečen a venku jsou moji upíři a navíc nejbližší dům je asi 400mil daleko. Tady tě nenajdou." ušklíbl se a já měla chuť ho nakopnout.

Šel k domu a ně vedl za sebou. Neměla jsem boty a kameny mě studili a tlačili do chodidel. A navíc mi byla zima, měla jsem jen to tílko a krátké kraťese.

Když jsme došli ke dveřím naťukal do jedné věcičky kód a dveře se otevřeli. Strčil mě dovnitř a dveře zase zabezpečil. Zavedl mě do horního patra a pak mě zamknul do jednoho z mnoha pokojů.

Začala jsem bouchat do dveří ale nikdo nepřišel. Zády jsem se o dveře opřela a začala brečet. Co jsem komu udělala? Proč zrovna já?  Rozhlédla jsem se po pokoji a zjistila, že je tu velká postel, velká skříň, knihovna a ještě jedny dveře, které (jak jsem zjistila) vedou do koupelny.

Když jsem otevřela skříň, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byla plná oblečení.

Skusila jsem ještě otevřít okna ale ty se otevřeli jen maličko, akorát na vyvětrání. Naštvaně jsem kopla do nohy od postele a pak jsem toho litovala.

"Auu, pitomá postel, pitomá vila, pitomec Mikael." zašeptala jsem naštvaně a sedla si na postel. Chytla jsem si bolavou nohu a začala znova brečet.