31.kapitola

837 49 0
                                    

         Pohled Klause

"Já už nemůžu." stěžovala si neustále Beka, když jsme se po hodinovém odpočinku vydali znova na cestu.

"Jsi upír Beko, tak přestaň fňukat jak malá." vyhrkl Finn a raději šel za Kolem do předu.

"Stůjte!" ozval jsem se a všichni se hned zastavili, přiložil jsem si prst na rty a naznačil jim aby byli ticho.

Slyšel jsem to zase. Tlumené vzlyky, které se ozývaly nedaleko nás. I ostatní to slyšeli a Elijah rty naznačil otázku 'Kdo to je?' pokrčil jsem rameny a potichu jsem šel za tím zvukem. Kol mě hned následoval a po chvilce šel i zbytek.

Zastavil jsem se před velkým dutým stromem, ze kterého se vzlyky ozývali.

"Elis?" zeptal jsem se opatrně. Z dutého kmene vylezla malá holčička ale Elis to nebyla.

"Jsem Sofie, a ztratila jsem se." zašeptala holčička ustrašeně. Bylo mi ji líto hlavně kvůli tomu, že vypadala jak Elis.

"Jsem Nik a to jsou mí sourozenci." usmál jsem se na ni. Vypadala tak na 4 roky.

"Kdo je Elis?" zeptala se.

"To je naše malá sestřička, která se nám ztratila." odpověděla Rebeka a hned si získala Sofii pozornost.

"Máš krásné vlasy." usmála se a vylezli ji krásné dolíčky.

"Chceš jít s námi?" zeptala se a Sofie hned přikývla a vlezla si k Bece do náruče. Najednou Beka nebyla unavená.

"Ještě musíme najít Elis a hotovo. Co bude ale se Sofií?" zeptal se mě Kol, který šel vedle mě.

"Elis najdeme a Sof si necháme, Rebece se líbí a Elis si najde kamarádku." pokrčil jsem rameny a slyšel křupnou větvičku. Všichni se hned zastavili. Z pod stromu vylezla další malá holka. To  snad ne, kolik tady těch dětí ještě je?

Family MikaelsonWhere stories live. Discover now