Family Mikaelson

5.kapitola

           Pohled Klause

Když jsem posla Elis čekat dolů na Finna, šel jsem do svého pokoje.

Převlékl jsem se do jiného trička a šel do velkého obýváku. Nalil jsem si sklenku wisky, a sedl si na gauč. Uslyšel jsem bouchnutí dveří. Pořádně jsem se zaposlouchal a zjistil, že jsem sám doma. Super.

Pohodlně jsem se opřel a zadíval se do krbu.

"Niklausi, rád tě vidím." ozve se hlas od dveří. Když jsem ho uslyšel, stoupli mi snad všechny chlupy co mám.

"Mikaele, to stejný nemůžu říct o tobě." řekl jsem po chvilce ticha.

"Víš proč tu jsem, a neodejdu dokud to nedostanu." řekl a já se otočil a hned ho přimáčkl ke zdi.

"Jestli na ni jen pomyslíš, jestli se ji jenom malinko dotkneš nebo na ni jen pohlédneš. Tak. Tě. Zabiju." řekl jsem hlasitě a zřetelně. Mikael se začal šíleně smát a odhodil mě na protější zeď. Trošku mi křuplo v zádech ale neřešil jsem to.

Mikael ke mě došel a ke zdi mě přitiskl. Chytil mě pod krkem a ušklíbl se.

"Budu si dělat co chci, a ty mi to nezakážeš. Nezapomeň, je to má dcera. Jestli se mi připleteš do cesty tak tě bez lítosti zabiju, tebe i ostatní." zašeptal a do břicha mi vrazil kus dřeva.

Jak rychle se objevil, tak rychle zase zmizel.

Vytáhl jsem si dřevo z břicha a sednul si do nejbližšího křesla, vyhrnul jsem si tričko a koukal se jak se rána hojí.

Bál jsem se o Elis, doufám, že je furt s Finnem nebo aspoň s nějakým sourozencem, má totiž potřebu furt utíkat.

Jestli to Mikael myslel vážně, tak ho zabiju. Měl jsem ho zabít hned tady, pak by byl klid.

"Niku, měl by jsi něco vědět."