68.kapitola

636 31 2
                                    

Pohled Kola

Probudil jsem se opět v hnusné tmavé místnosti. Doufal jsem, že je to sen ale nebyl. Sakra, snad se odtud brzo dostanu.

"Konečně jsi se probudil." ozval se Sofii hlas odněkud z neznáma.

"Proč se stále schováváš? Už jsem tě viděl, tak proč?" vykřikl jsem opět ze strachem, sakra, bojím se malého dítěte.

"Chci mít výhodu, že nevíš kde jsem." zasmála se a zezadu mě udeřila. Spadl jsem na podlahu ale hned jsem se postavil. Otáčel jsem se stále dokola a čekal odkud zase přiletí další rána ale stále nic.

"Ptal jsi se proč tě tu držím, teď ti konečně odpovím." řekla už v klidu a místnost se začala pomalu osvětloval, sice tu bylo furt šero ale už jsem rozpoznal kde Sofie stojí.

"Začnu od začátku. Když jste mě našli v lese, byla jsem tam schválně. Měla jsem v plánu, že postupně ovládnu vás všechny a tak celé město ale jelikož jste odjeli tak jsem ovládla jen to město. Když jsem cítila, že je Elena upír celkem jste mě naštvali. Teď mám ale jiný plán, nový a ty jsi jeho součástí. Pomocí tebe rozdělím Elenu a Niklause, teď když je Elena těhotná tak je to bod pro mě. Niklaus bude Elenu nenávidět a Elena odejde, zmocním se ji a pak postupně i tvých sourozenců, a pak vás zabiju všechny, ovládnu celí svět a všichni budou poslouchat mě, budu mít takovou lidskou armádu." zasmála se děsivě. To nemůže myslet vážně.

"Jsi cvok, obyčejný cvok, to je nemožné." vyhrkl jsem vystrašeně a raději od ní postoupil.

"Ale jo, je to možné." zašeptala a rychle se ke mě přiblížila.

Přitiskl jsem se na zeď, kde mě připoutali nějaká rostlina a já se nemohl hnout. Bylo to nějaké kouzlo. Sophie se začala měnit v něco hrozného. Během chvilky přede mnou stála nějaká žena, měla černé dlouhé vlasy které měla přes obličej, na sobě špinavou košili a byla bosá.

Osoba otevřela ústa a z nic vylezla nějaké černá věc. Bože co to je?

Ta "věc" se ke mě začala přibližovat a já nevěděl kam uhnout, víc se to ke mě přibližovalo až se to dostalo k mému obličeji a otřelo se, bylo to hnusné a slizké.

Objalo mě to kolem hlavy a začalo to lézt do mého ucha. Prvně začátek a pak to tam bylo najednou celé.

"Proces dokončen." zašeptala ta osoba a já ztratil vědomí.

*

o 5 hodin později

Šel jsem známou cestou domů, bylo mi nějak divně, vůbec si nepamatuji co bylo ráno a natož včera večer. Naposledy si pamatuji jak jsem šel do baru jinak pak nic. Otevřel jsem dveře a rozhlídl se kolem, nikde nikdo nebyl jen ze zahrady se ozýval smích. Zamířil jsem tady tam.

Nik s Bekou seděli na lavičce a pozorovali Elis a Lusi jak se koupali v bazénu. Lusi seděla v kruhu s želvou a Elis ji hlídala a smála se, že by ji měla už ráda?

"Heleme se, kdo se nám to ukázal." řekla Beka a podívala se na mě.

"Čaute, jak se vede." řekl jsem ledabyle a sedl si k  nim.

"Kde jsi byl?" zeptal se mě bratr.

"V baru, chtěl jsem si na chvilku odpočinout a zapomenout." odpověděl jsem jen tak a mávl nad tím rukou.

"Elis? To mě ani nepřivítáš?" zakřičel jsem a ona se ke mě hned rozeběhla.

"Kole, strašně jsi mi chyběl, kde jsi byl tak dlouho?" zeptala se nadšeně a objímala mě.

"Jen jsem si něco musel zařídit, ale už jsem tu a neodejdu." usmál jsem se a zatočil sní ve vzduchu.

"Pust mě už na zem, musím jít za Lusi, aby se neutopila, už ji mám ráda víš." řekla a seskočila z mé náruče a utíkala opět do bazénku.

"Tady se toho tolik děje, a mě ani nikdo nevzbudí." ozvalo se na mnou.

Stála tam ona. Vlasy měla rozpuštěné a vláli ve větru. Krásně se na nás smála a pobaveně si nás prohlížela.

"Eleno, zlato." vykřikl Nik a objal ji. Že by byl tak nadšený? Něco mi uniklo.

"Co blbneš." zasmála se Elena, její smích byl snad nejhezčí zvuk který mi zněl v uší.

"Mám pro tebe novinku, musím ti všechno říct." vyhrkl rychle a vedl si ji k lehátku, kam se posadil a ji stáhl na klín.

Začal vyprávět o tom, jak Elena upadla a byla pár dní v jakoby komatu a jak se o ni všichni báli a pak čarodějka zjistila, že v Eleně roste dítě, takže to znamená že je Elena těhotná.

Uvnitř mě, se objevil neznámí pocit. Měl jsem chuť to dítě s Eleny vyříznout. Jisté bylo ale to, že jestli se narodí musím ho zabít a nevím proč.


Family MikaelsonWhere stories live. Discover now