Family Mikaelson

6.kapitola

Pohled Elis

"Ahoj."pozdravila jsem tu hnědovlasou dívku. Nadskočila a rychle se na mě podívala. Prohlédla si mě a pak se mírně usmála.

"Ahoj. Co tu děláš tak sama?" podivila se.

"Zjistila jsem, že mi moji sourozenci lžou, tak jsem jim utekla." řekla jsem smutně, a šla si za Elenou sednout. Byla to dvojnice ale já dělala, že ji neznám.

"A co tvoji rodiče?" zeptala se mě.

"Moje maminka je mrtvá a tatínek je bůhví kde. Bydlím se sourozenci už dlouho, furt se stěhujeme." koukla jsem se na ni.

"Moji rodiče jsou taky mrtví, zemřeli před 4 měsíci, bydlím s mým bratrem u tety."zašeptala a po tváři ji zteklo pár slz. Objala jsem ji, bylo mi ji líto, sice se na chvilku zarazila ale pak mi objetí opakovala.

"Jsem Elis, Elis Mikealsonová."řekla jsem a sledovala jak se na mě zaraženě podívala.

"Neboj se, Nik neví, že jsem s tebou, vlastně ani neví, že jsem utekla. Finn a Elijah mi řekli, že já posloužím proto, aby tě Nik nezabil, nikomu neřeknu, že jsem se s tebou bavila."

"Věřím ti, Elis, jsem Elena ale to už víš." usmála se na mě.

Najednou se kolem utvořila mlha. Elena se vystrašeně rozhlédla. Já jsem hned věděla, že to tvoří upír, Nik mě tak občas strašil.

"Měli by jsme vypadnou." zašeptala jsem Eleně a my už se zvedali a zároveň se rozběhli k bráně hřbitova.

Ta byla ale zavřená. Zkoušela jsem ji otevřít silou ale ani to nešlo.

Bylo to jako ze špatného hororu, teď se tu někdo určitě objeví a zabije nás. Měla jsem celkem strach, jsem sice upír, ale jen poloviční, jsem taky na půl člověk, a bát se je přeci lidské.

"Eleno já se bojím." zašeptala jsem a chytla ji za ruku.

"Elis já se taky bojím." zašeptala mi na zpět Elena.

"Ale no tak, mě se nemusíte bát." ozve se za námi a my se hned otočíme. Pohled na osobu mi doslova vyrazil dech.