Family Mikaelson

9.kapitola

           Pohled Klause

Elis mi usnula v náruči, to jsem ani neřešil, byla strašně lehká. V hlavě jsem mě furt Elenu. Byla stejná jak Kath ale s Eleny něco vyzařovalo. Byla jak anděl na temné straně. Když jsem ji viděl s Elis a u nich Mikaela, tak jsem se bál o obě, nevím proč ale asi jsem nechtěl přijít o dvojnici.

Když mi pak Elis zašeptala do ucha, že ji má ráda nemohl jsem ji odpovědět. Byl jsem u Eleny tak blízko mohl jsem cítit její vůni vanilky a jahod. Nemohl jsem se nabažit té vůně. Nakonec jsem musel s Elis odejít, ještě jsem ale poslouchal jak se Elena vzdaluje ke svému domu.

Nevím proč, ale nemůžu ji dostat z hlavy.

Když jsem přišel domů, vyzul jsem si boty a šel jsem Elis odnést do jejího pokoje. Dneska toho na ni bylo moc. Došel jsem do obýváku a oznámil jim, že je Elis v pořádku a právě spí v pokoji tak ať ji nebudí a odešel jsem do svého druhého pokoje. Ano mám dva pokoje. V tom druhém mám svoje obrazy, došel jsem ke stojanu, kde bylo čisté plátno.

Zatím jsem neměl žádné inspirace na kreslení a teď mě to nějak popadlo. Nachystal jsem si štětce a barvy a začal malovat. Jeden tah, pak druhý a potom to šlo úplně samo.

Prvně krásné oči, pak pusu, nos a nakonec celý obličej. Dokončil jsem vlasy a ještě pozadí.

Podíval jsem se na svoje hotové dílo a nemohl uvěřit koho jsem namaloval.

Byla stejně krásná jako na živo. Bylo to, jako bych ji celou dal do rámu a koukal se na ni.

Nechápal jsem, jak mě napadla právě ona. Nikdy jsem nekreslil portréty, tedy kromě rodiny, ta byla vyjímka.

Zarámoval jsem si obraz a přenesl ho do své ložnice, potě jsem obraz pověsil na proti posteli.

Sednul jsem si do nejbližšího křesla a přemýšlel.

Přemýšlel jsem jestli jsem namaloval Elenu nebo Katharinu.