Family Mikaelson

50.kapitola

            Pohled Eleny

První co jsem uviděla byl Finn a Rebeka. Šíleně mě bolela hlava. Chtěla jsem se posadit ale moc mi to nešlo tak mi Finn pomohl.

"Díky." zašeptala jsem a usmála se. Všechno mě bolelo, hlavně zuby.

"To patří k přeměně, chcou s tebe udělat upíra. První fázi máš za sebou teď se musíš ještě napít lidské krve aby jsi byla kompletní upír." řekla tiše Rebeka ale já ji slyšela jak kdyby to křičela.

"Au!!" zakřičela jsem a přikryla si rukou uši. Někdo práskl dveřmi tak silně, že jsem měla pocit, že se mi rozskočí hlava.

Finn si mě přitiskl na hruď a tím ten zvuk trochu utišil.

"Elena se nám probrala. Jé promiň, ty teď slyšíš stokrát krát líp, že?" zakřičel Mikael a já měla chuť ho zabít. Tak moc mě bolí hlava.

"Dimitrij vezmi ji, musí se ještě napít krve, pak můžeme začít." řekl už normálně ale já pro mě jako by křičel.

Dimitrij mě vyrval z Finnovi náruče a rychle mě dal pryč z klece a zamknul aby nemohli utéct. Mikael přivedl nějakou mladou dívku a kousl ji do krku. Ta vůně. Byla neuvěřitelná a lákala mě k sobě. Pomalu jsem se blížila k dívce a ta začala víc brečet.

"Prosím, dám vám peníze. Mnoho peněz, jen mě nechte." šeptala vystrašeně. Pohlédla jsem ji do očí, někde jsem je viděla. No jasně, Ricky. Musí být Laura.

"Lauro?" zeptala jsem se opatrně.

"Jo, Laura, to jsem já. Ty mě znáš?" zeptala se mě zmateně.

"Ricky mi o tobě říkal." usmála jsem se ale zase mě do nosu udeřila vůně krve.

"Ne, prosím." vykřikla když jsem se k ní přiblížila ještě víc.

"Neboj se." zamumlala jsem a přisála se na její krk. Nesmím ji zabít. Nesmím ji zabít, opakovala jsem furt dokola a když jsem pocítila, že zeslábla, přestala jsem a rozkousla si ruku. Musí se uzdravit, hned se napila krve ale jenom trošku protože ji Mikael ode mě odtrhl. Rána se ji pomalu hojila takže to je dobrý.

Laura skončila v kleci u Beky a Finna a mě přivázal na nějakou plesnivou židli.

"Zábava může začít." zasmál se Mikael a něco pošeptal něco Dimitrijovi a ten kývl na souhlas.

"Na slunce si budeš muset počkat ale sporýš stačí." řekl mi Mikael a já ho moc nechápala. Vše jsem pochopila až když na mě vylil něco pálivého. Dost to bolelo. Začala jsem křičet bolestí.

"Nech ji ty hajzle." zakřičel Finna snažil se rozbít mříže.

"Tohle je teprve začátek, počkej až vyjde slunce." ušklíbl se a vylil na mě ještě to pálivé.

Koukla jsem se na moje ruce. Byly spálené až do krve a někde jsem měla puchýře. Musel na mě lít vodu s sporýšem. Stefan mi o tom něco málo říkal ale pak z Damonem odešli z města. Proč vlastně odešli? Z myšlení mě probrala ostrá bolest v hrudníku. Měla jsem tam zapíchlí kůl ale nebyl v srdci. 

"Jejda, netrefil jsem se." zasmál se kůl vyndal a vrazil mi ho do hrudi znova.

"Cítíš to dřevo? Cítíš jak se ti otírá o srdce? Jeden jediný pohyb a je po tobě."smál se Mikael.

"Dost! Ty ubožáku jeden, na slabší si troufneš, nech ji na pokoji." rozkřikla se Rebeka.

"Po ni jdeš na řadu ty." slíbil ji a kůl mi vyndal, položil ho na tác, který držel Dimitrij a vzal něco jiného. Byla to taková suchá rostlinka. Suchý sporýš, blesklo mi hlavou a hned jsem pocítila bolest na tváři.

Snažila jsem se uhnou ale provazy byly silně utažené a jak na mě lil tu vodu se sporýšem tak byly ještě nasáté a každý pohyb mě bolel. Když ho to zřejmě přestalo bavit tak na chvíli odešel ale během chviličky zase přišel.

"Slunce už vyšlo, teď teprve poznáš co je to bolest." ušklíbl se a Dimitrij s ostatními upíry se zasmál. Vzpomněla jsem si na to, jak mi Stefan vykládal, že je pro upíry nebezpečné vyjít na slunko bez kouzelného prstenu.

"Připravte se, zábava začíná." řekl ještě Mikael a zatáhl za nějaký provázek. Slyšela jsem takové to šustnutí, jak když se zatahují žaluzie a pak jsem cítila oheň na zádech. Já jsem hořela. Teda né úplně ale neměla jsem k tomu daleko. Už jsem ani nemohla křičet jak mě všechno bolelo. Mikael zatáhl tu žaluzii a já si oddechla, né nadlouho, vylil na mě ještě sporýš a teď to bolelo mnohem víc. Proč mě rovnou nezabije.

"S tebou už není žádná zábava." řekl Mikael a do každého stehna mi zabodl kůl.

"Teď jsi na řadě ty." kývl na Rebeku. Finn si automaticky stoupl před svou sestru a byl ji ochotný chránit vlastním tělem.

"Ne, to ty jsi na řadě." ozval se známí hlas ode dveří. Viděla jsem jak nějaká postava zabila Mikaelovi upíry a pak Mikaela probodla kůlem, on začal ihned hořet.

"Eleno? Omlouvám se ti, tohle jsem nechtěl." přiklekl ke mě Nik a co nejméně bolestivě mi vytáhl ty klacky a pak mě opatrně odpoutal.

Sesypala jsem se mu do náruči a on jenom sykl. Jasně jsem celá od sporýšu.

"Promiň." zašeptala jsem slabě a pomalu začala upadat do temnoty. Všechno mě bolelo.

"Ne Eleno, zůstaň se mnou." vykřikl a já na tváři ucítila něco studeného. On plakal. Brečel kvůli mě. Nechci aby kvůli mě brečel.

"Miluju tě Eleno." zašeptal a opatrně mě objal. Sice mě bolel každý pohyb ale nedala jsem to na sobě znát.

"Taky tě miluju Niku, navždy budu s tebou." zašeptal jsem slabě a bála se že mě neslyšel. Zmocňoval se mě příjemný pocit, zavřela jsem oči a nechala se unášet tmou.