30.kapitola

872 46 3
                                    

          Pohled Eleny

Už tu jsem tři dny. Mikael mě navštívil jenom jednou a to na chvilku jinak tu jsem zamknutá a společnost mi dělají služky, které mi nosí jídlo.

"Dneska nechoďte spát, někdo pro vás přijde." zašeptala mi, když mi jako každý den donesla jídlo, a vystrašeně se kolem sebe podívala. Pak se zvedla a rychle odešla.

Koukala jsem na dveře, kterými odešla, jak vůl. Co myslela tím, že nemám chodit spát? On pro mě někdo přijde? Bude to Nik? Nebo někdo jiný?  Byla jsem tak nervózní, že jsem nemohla jíst. Seděla jsem na posteli a čekala. Po chvilce jsem se začala nudit tak jsem si zapla televizi, dávali tam nějaký nudný film ale já to tam nechala. 

Nemohla jsem se na nic soustředit, ani jsem nevnímala když mi jiná služka donesla oběd a nadávala, že jsem nesnědla snídani. Měla jsem hlad tak jsem oběd snědla hned, ani jsem nevěděla co jim ale bylo to dobrý. Z knihovny jsem si vzala jednu knížku a asi 2 hodiny četla jednu stránku. Když jsem to nemohla vydržet lehla jsem si na postel a koukala na bílí strop, kde nebyla ani jedna jediná šmouha. Bylo to tak deprimující. 

Zeď byla bílá, ani jeden obraz, hnědý nábytek a okno, který nejde pořádně otevřít. Celí den se táhl jak šnek, nemohla jsem se dočkat večera. Zajímalo mě, kdo pro mě přijde.  Co když si ale dělala srandu? Co když to je jen nějaká léčka? 

Na stolku jsem objevila večeři, ani nevím jak se sem dostala, nikoho jsem neviděla přicházet. Snědla jsem jen jablko a sedla si na postel. Začalo se stmívat a já dostala strach.

Co když pro mě přijde Mikael aby mě odvezl někam jinam?  Tohle mě nenapadlo. 


Odbila půlnoc a já stále seděla na posteli. Asi to byla opravdu jenom sranda a já jsem naletěla. Chystala jsem se jít spát když jsem ze zdola uslyšela nějaký hluk. Okamžitě jsem zpozorněla a spánek mě ihned přešel. Všude bylo hrobově ticho a já měla strach se aji pohnout nebo otočit se. Pohledem jsem sledovala kliku, která se pohnula. 

Byla to jak scéna z hororu a já byla ta oběť, kterou zabijí. Modlila jsem se, aby to byl někdo z Mikaelsonů. Dveře se otevřeli a já viděla jen obrys postavy, byla tma.

"Eleno?" ozvala se ta postava. Ten hlas bych poznala úplně všude.

Skočila jsem mu do náruče a objala ho. Teď jsem se cítila zase v bezpečí.

Family MikaelsonWhere stories live. Discover now