Family Mikaelson

69.kapitola

Pohled Eleny
Už je to pět měsíců, co bydlím s Nikem a jeho sourozenci, a taky je to pět měsíců co mám v sobě dítě. Čarodějky předpověděli, že to mají být dvojčata, kluk a holka. S Nikem jsme se už domlouvali na jméně, Cassie a Conor.

Za ten čas se tu nic nezměnilo. Elis si našla nového kamaráda, Ignáce a je velmi spokojená, tráví všechen čas venku nebo v pokoji. Finn je s Rose stále v Africe ale píšeme si pravidelně dopisy, jelikož signál na mobil je v té části Afriky zcela nemožný, Jeremy a Beka to dali jaksi dohromady a Rebeka bráchu přeměnila později na upíra a úspěšně ho učí jak lovit bezpečně. Elijah je stále stejný akorát se těší na dvojčátka a je neuvěřitelný jak se o mě stará, dokonce je starostlivější než Nik a to je co říct. 

Nik se o mě zatím stará a myslím, že můžu říct, že z něj bude vzorný otec. Je úplně změněný, chová se jinak, není arogantní a zlí a dokonce se stará o všechny. Jedinou starost mi dělá jen Kol, poslední dobou se chová jinak. Vlastě se jinak chová od té doby co přišel po té dlouhé době co byl údajně v baru. Od té doby je jiný, moc s námi nemluví a když jo tak jen nutně, poslední dobou je bledší než obvykle a čím blíže se přibližuje termín mého porodu, tak se chová hůř, díva se na mě cizíma očima, které jako by říkali, že si mám užít den co nejvíce, protože může být můj poslední. Mám z něho hrůzu ale to jsem nikomu samozřejmě neřekla, nechci aby se nějak pohádali.

"El? Budeš si se mnou hrát? Ignác nemůže ven." přišla za mnou Elis a sedla si vedle mě na gauč. Jsme doma sami, Nik šel nakoupit, Beka a brácha jsou venku a Elijah si musel něco zařídit a Kol se někam poděl.

"Tak dobře." souhlasila jsem a pomaličku si stoupla. Za tu dobu se mi bříško celkem narostlo. 

Elis mě chytla za ruku a vedla na zahradu.  Venku bylo krásně, slunce svítilo a bylo krásně. Taky aby ne, když byl začátek léta. Měli jsme v plánu se zase stěhovat na Floridu ale musíme to nějak hezky oznámit Elis ale to ještě domyslíme.

Elis se pustila mé ruky a rozběhla se k pískovišti. Začala si stavět bábovky a já si sedla do stínu pod strom. Někdy si říkám, jak je možné, že ten malí andílek nikdy nevyroste. Sice za trochu změnila, vlasy má delší a zdá se mi že i vyrostla a míň pije krev a víc se cpe lidským jídlem ale nemůže se ji nic stát, je vlastně mrtvá a nežije. Kdyby byla moje dítě tak bych ji nikdy nezměnila v upíra, až se narodí moje děti tak je nikdy nezměním, nechci jim zničit život.

"Eleno?" zeptala se mě zničeho nic Elis a já sebou trhla. 

"Ano zlato?" usmála jsem se a snažila se nemyslet na nepříjemný pocit v podbřišku.

"Já mám hlad, půjdeme domů?" usmála se sladce a já kývla, pomale jsem si stoupla a udělala pár kroků. Dál už jsem pokračovat nemohla, břichem mi projela bolet a já vykřikla a pomale padala k zemi. 

Elis něco zakřičela a chytila mě, někdy si říkám, že je občas výhoda mít vedle sebe silného upíra. Položila mě do trávy a moji hlavu si dala na kolena a hladila mě po vlasech.

"Eleno co ti je? Neumřeš, že ne?" ptala se se slzami v očích Elis a nepřestávala mě hladit.

"Neboj jsem přeci upír, neumřu" zašeptala jsem slabě a pokusila se usmát. Břicho mě bolelo a chytala jsem do něj křeče. "Zlato? V kapse nebo v obýváku mám mít mobil, zavolej prosím Nikovi." dodala jsem šeptem a pokusila se křeče překonat a nemyslet na ně.

"Jo, dobře, hned jsem tady." řekla a položila moji hlavu do trávy. Během chvilky byla tady a něco klikala na mobilu.

"Bráško? Kde jsi?" zeptala se roztřeseně do mobilu.

"Elis? Co se děje?" dokázala jsem slyšet Nika, díky svému upířímu sluchu.

"Elena spadla ale já ji chytila a teď je u mě a řekla mi, že mám zavolat tobě a bolí ji bříško a mám pocit, že miminka chcou jít s bříška ven." mluvila Elis rychle, že jsem měla problém ji rozumět.

"Elis? Hned jsem tam, jen buď u ní jo." vyhrkl Nik a zavěsil.

"El, bráška tu hned bude." řekla uplakaně Elis a znovu si položila moji hlavu do klína.

"Mám tě ráda Elis, vyřiď Nikovi, že ho nadevše miliji  a ať se na mě nezlobí." dokázala jsem ze sebe vydat a pak se mi pomalu zavírali oči.

"Dobře já to vyřídím ale neumírej, nesmíš umřít, mám tě ráda." vykřikla a víc se rozplakala.

 Bolelo mě ji takto vidět. Vzala jsem všechnu sílu a pohladila ji po tváři, chytla moji ruku a nechala si ji u sebe. 

Cítila jsem že tohle nezvládnu, pomalu se mi zavírali oči a já je nedokázala nechat otevřený.
"Eleno!" zaslechla jsem zdáli výkřik a pak se mi oči zavřeli úplně.
Hned jak se zavřeli, cítila jsem úlevu. Nic mě nebolelo a já se cítila volná.

Tak, nová kapitola je na světě. Je sice krátká ale snad se líbí. Omlouvám se za dlouhou neaktivitu a taky za chyby. Další díl bych měla přidat co nejdříve ale mám víc možností jak to bude pokračovat, dám vám tu pár příkladů.

1. Buď Elena umře a její duše nebo duch se převtělí v Cassie a Nik se do Cassie zamiluje.
2. Nebo se Kol zamiluje do Cassie a nezabije je.
3. Elena nezemře, porodí 2 děti poloupíry a Kol se je bude snažit zabít.

Tak to jsou mé nápady, snad se vám nějaký bude líbit. Když tak váš názor nebo radu do kometu.

Díky, vaše
•Lu