Vendetta [J.B.]

4.Chapter

Bam, čágo šílenci!:P Tak jsem si naivně myslela, že když jsem se posledně tak snažila při vraždění Noela.. Že mi sem aspoň napíšete jakej jsem vrahoun a jakej je Jason magor a psychopat. Vy nic. Normálně jste se na mě vysraly! :D :D Děkuju převelice, fakt:'D Nic no, tak jedem dál:D Nezbývá mi než doufat, že jste s částí byly spokojení:3 A to byste fakt měly, jelikož já jsem :D :D Nicméně pokračujeme v našem pořadu "Vrah s véčkovým výstřihem a záhady čmáranců na zdech." :D :D -Car☠

Můj tep se rapidně zvyšoval a já křečovitě svíral v rukou volant. Srdce mi bilo jako splašené. Dokonce jsem ho i slyšel a to dost nahlas. Já to vážně udělal. Zabil jsem člověka. Skvělý, teď je ze mě vrah a magor. Hlasitě jsem funěl a začínal mít problém s dechem. Co se mi to kurva děje.

Prudce jsem dupnul na brzdu, až to semnou škublo. Rychle jsem otevřel dveře a vyskočil ven z auta. Všechno kolem mě se najednou začalo točit a dýchalo se mi hůř a hůř. Dopadl jsem na kolena a klečel na všech čtyřech na silnici vedle auta. Hlavu jsem měl sklopenou dolů a snažil se popadnout dech. Hrdlo se mi svíralo a hluk v mojí hlavě začínal být nesnesitelný

Viděl jsem mlhavě a vydával ze sebe sípavý zvuk. Jako kdybych měl panický záchvat nebo co. Bylo mi neskutečně zle, nehledě na to, že mi docházel kyslík. Snažil jsem se pravidelně nadechovat a zase vydechovat, ale vůbec se mi to nedařilo. Najednou se mi žaludek převrátil a já začal zvracet. Měl jsem pocit že každou chvíli musím omdlít. Ale pořád nic.

Klečel jsem na zemi a ve světle pouliční lampy pozoroval svůj stín. Pomalu jsem se uklidňoval a začal dýchat normálně. Ale tlak v mojí hlavě a na hrudi byl pořád silný. Sedl jsem si, lokty si opřel o kolena a tvář schoval do dlaní. Prsty jsem si vjel do vlasů a pravidelně oddechoval. Já ho vážně zabil. Cítím to, cítím ten pocit viny. To je lidskost, Jasone.

"Do hajzlu." Tiše jsem zaklel a zaklonil hlavu dozadu. Díval jsem se na hvězdy a hlavou mi probleskla vzpomínka.

"Vždycky tady budu abych tě chránil. Ať chceš nebo ne." Řekl jsem a pohladil jí po tváři.

"Já vím. Děkuju." Šeptla a přitiskla se ke mě. Dal jsem jí pusu na čelo a snažil se ji utěšit.

"Pořád seš moje malá sestřička, i když už si trochu vyrostla." Povzbudivě jsem jí poplácal po zádech a ona se pokusila o úsměv. "Bude to dobrý, Kate."

"Kate." Vydechl jsem směrem k zemi a vjel si do vlasů. "Mrzí mě to." Hlesl jsem a zůstal koukat do prázdna.

Chtěl jsem tam prostě zůstat sedět a přemýšlet, ale zazvonil mi mobil. Vytáhl jsem ho z kapsy a pousmál se, když se na displeji rozsvítilo její jméno.

"Sam?" Řekl jsem a začal se pomalu zvedat ze země.

"Jasone?" Ozvalo se nejistě. "Ahoj." Odpověděl jsem měkce a zády se opřel o auto.

"Ahoj." Zasmála se. "Nechceš přijít?" Zeptala se opatrně.

"Chceš si zopakovat ten včerejšek?" Spokojeně jsem se zasmál a ona taky.

"Možná..?" Řekla a vsadím se, že se při tom kousla do rtu.

"Za chvíli jsem u tebe."

Potřebuju se uvolnit.

~~~~~~

"Připadáš mi trochu napjatej." Řekla Sam a otočila se ke mě čelem. Leželi jsme spolu ve vaně, popíjeli víno, což bylo fajn, ale pořád se ve mě míchalo spousta pocitů.