Vendetta [J.B.]

6.Chapter

Takže čágo šílenci!:P Stala se jedna naprosto nepochopitelná věc.. Normálně se mi povedlo celej tejden ve škole nic neposrat!:D Já jsem prostě hustá:D Já jsem prostě šéf!:D:D Dobrý, tak stačilo zase:D Nějakej egoista tady hej:D :D K minulýmu dílu jste se mi tak nějak nevyjádřily, takže to budu brát jakože asi dobrý..:D Jako že se líbil, ok? Protože mě jo(y):DDD Už jenom z principu jak dlouho jsem to psala;D Čoveče já bych fakt nemohla bejt masovej vrah um, um.. A Jason má bebíka:O Ojojoj! :D Chuďulka tygžvik vyžvik. A pozor, protože v dalším díle se nám už objeví Joshua s Hope:P Užijte si část!:P -Car☠

Bolestně jsem se držel za rameno, ze kterého mi tekla krev. Rukáv mého doposud bílého trika se zbarvil do ruda. Což mě ani trochu netěší.. To triko jsem měl rád. Budu se ho muset nějak zbavit. Hlavně prosím nebreč. Nejspíš ho spálim, nebo rozstřihám a po koších odnosim do popelnice. Co je? Takhle to dělaj ve filmech. Ale budu se přiklánět k první možnosti. Je to jistější.

Rameno mě nepříjemně pálilo a moje žebra se po tvrdém kopanci začínají ozývat. Jestli budu mít pod okem monokla, tak to tomu nasadí koronu. Tohle v plánu nebylo. Já tady mám bejt ten zlej. A né ten, kterej dostane přes hubu. Kurva. Já po nich snad začnu střílet, abych nepřišel sám k úrazu. To by ale nebyla taková zábava.

Zaklepal jsem na velké vstupní dveře, z tmavého dřeva a čekal, jestli mi někdo přijde otevřít. Bylo už poměrně pozdě, takže bych se nedivil kdyby spala. Ale po chvíli čekání se dveře otevřeli a já zvedl pohled k Sam, která v nich stála.

"Pane bože Jasone, co se ti stalo?!" Vykulila oči při pohledu na mou zkrvavenou ruku a zatáhla mě dovnitř.

"Klid zlato, nic to není." Zamumlal jsem a povzbudivě se na ní usmál. Střihla po mě pohledem a nedůvěřivě přizvedla obočí.

"Vždyť krvácíš!" Vyhrkla a táhla mě za sebou do kuchyně.

"Já vím." Uchechtl jsem se potichu.

"Sedni si." Rozkázala a já si poslušně sedl na židli ke stolu. Zohnula se ke skřínce pod dřez, čímž se mi naskytl pohled na její pěkný zadek. Pokroutil jsem hlavou a odvrátil zrak jinam.

Přiběhla ke mě s lékárničkou v ruce, kterou následně položila vedle mě na stůl. Opatrně mi odhrnula rukáv a tázavě se na mě zadívala.

"Doufám že neomdlíváš z krve." Promluvil jsem, když si prohlížela moji ránu.

"Taky doufám." Zvedla ke mě pohled a já se pousmál.

"Hele Sam, nemusíš to dělat, klidně si to vyčistím sám." Řekl jsem měkce.

"Jen tak mezi náma, tohle bych viděla spíš na šití." Přísně se na mě podívala a já nesouhlasně zavrtěl hlavou.  

"To nebude potřeba." Odporoval jsem jí.

"A řekneš mi aspoň co se stalo?" Zeptala se a věnovala mi tázavý pohled. Z lékárničky si vyndala něco, což nevím jak pojmenovat na postříkala to desinfekcí.  

"Věřila bys mi, kdybych ti řekl že jsem sundal pěstí medvěda?" Pousmál jsem se pro uvolnění napětí a Sam se  zasmála.

"Ne." Řekla s úsměvem a jemně mi začala čistit ránu.

"Dobře." Uchechtl jsem se. Potichu jsem sykl, protože mě desinfekce nepříjemně zaštípala.

"Jeden opilec se semnou chtěl prát." Lháři. "Drbnul o mě flašku whiskey."

"Tak to měl asi pořádnou páru." Hlesla a podívala se mi do očí. Už jsem se někdy zmínil jaký má ta holka nádherný oči? Zelený, abych byl přesnej.

"Jo.. To jo." Ušklíbl jsem se. Pingl jeden přiblblej.

"Co bylo dál?" Zeptala se potichu. "Pak jsem spadnul na zem a on mě nakopnul do žeber." Znovu jsem se ušklíbl.

Hlasitě jsem sykl když mi Sam přejela po ráně. "Promiň." Šeptla a omluvně se na mě zadívala.

"To nic." Zamumlal jsem.

"Předpokládám, že jsi mu to vrátil co?" Uchechtla se. Holka, kdybys jenom věděla. 

"Praštil jsem ho. A pak nás od sebe odtrhli." Odpověděl jsem jednoduše.

Poodstoupila ode mě a přešla ke dřezu kde namočila utěrku. Ještě ji vyždímala a pak se vrátila zpátky ke mě. "Na, dej si to na ty žebra." Pousmála se.

"Děkuju." Šeptl jsem. Přetáhl jsem si triko přes hlavu, při čemž mi bolest prošla jak ramenem, tak hrudníkem. Přitiskl jsem si studený obklad na žebra a všiml si, že mě Sam pozoruje.

"Neslintej." Zasmál jsem se a ona nade mou hravě protočila oči. "Já neslintám." Řekla rázně a já s úsměvem pokroutil hlavou. Svůj pohled přesunula zpět k mému rameni a začala si ho prohlížet.

"Vypadá to, že tam zůstal kousek střepu." Zamumlala a soustředěně se mračila.

"Vážně?" Zeptal jsem se a snažil se tam taky něco vyzkumat. Ale neviděl jsem na to. "Jo." Zamrmlala.

"Zvládneš ho vytáhnout?" Zeptal jsem se. "Jo, asi jo. Ale nesmíš se ani pohnut, jasný?" Ukázala na mě přísně prstem.

"Jasný." Přikývl jsem a usmál se. 

"Tak jo." Vydechla a natáhla se pro pinzetu. "Jenom, prostě drž, dobře?" Ujišťovala se. Opět jsem přikývl a povzbudivě se na ní podíval. Bylo na ní poznat, že měla strach aby mi neublížila. To je v pohodě krásko.

Sledoval jsem profil její tváře. Její výraz byl soustředěný a napjatý. Nejistě držela v ruce pinzetu a vypadala nervózně. Pokusil jsem se ji trochu uklidnit tím, že jsem ji volnou rukou jemně pohladil po boku. Pod mým dotykem se značně uvolnila, za což jsem byl rád, ale pořád z ní vyzařovala nejistota. Nepříjemně mě bodlo v rameni, když se snažila vytáhnut ten kousek střípku. Zavřel jsem oči a zůstal v klidu a tiše sedět. Nechtěl jsem ji znervóznit tím, že bych bolestně zamručel. A navíc jsem slíbil že se ani nepohnu.

"A je to." Dlouze vydechla když se jí konečně podařilo vyndat tu malou otravnou věc.

"Mám pocit, že jste se minula povoláním, krásná barmanko." Pousmál jsem se a ona se zasmála. "Taky bych řekla."

"Seš skvělá." Pohladil jsem ji po zádech a ona se na mě usmála. "Ještě ti to zavážu."

~~~~~~ 

"Bolí to?" Zeptala se Sam a bříšky prstů mi opatrně přejela po hrudi.

"Jo." Odpověděl jsem jí upřímně a ona se zasmála.

"Upřímnej." Konstatovala. "Někdy až moc." Ušklíbl jsem se pro sebe. Sam se potichu zasmála a potom se mi přehoupla na klín, takže už neležela vedle mě, ale seděla na mě. Přesunul jsem svoje ruce na její boky a spokojeně se usmál.

"A když udělám tohle, bude ti líp?" Šeptla mi do ucha a otřela se pánví o můj klín. Tiše jsem vzdychl a stiskl v rukou její zadek.

"Rozhodně." Zazubil jsem se a přitiskl se na její rty. Ochotně semnou začala spolupracovat a já si ji přetočil pod sebe. Uznávám, že to celkem zabolelo, ale zrovna v tuhle chvíli mě to vážně nezajímalo. Teď už jsem totiž myslel na něco úplně jinýho.