Vendetta [J.B.]

25.Chapter

Hope

"Nechci palačinky, Jasone." Záporně jsem zakroutila hlavou a založila si ruce na prsou.

"Proč ne?" Zeptal se nechápavě a mírně pokřivil své husté obočí. Vypadal při tom vtipně.

"Nemám je ráda." Jednoduše jsem mykla rameny a neměla v úmyslu to dál rozvádět.

"Všichni mají rádi palačinky.." Odporoval mi. Zbytečné se snažit. Nebudu je snídat.

"Ale já ne." Konstatovala jsem a Jason nade mnou protočil očima. Nemám ráda palačinky. Nikdy jsem neměla. A ani můj sexy únosce mě nedonutí k tomu, začít je jíst.

Ano, Jason je sexy. Hlavně teď, když tu stojí bez trika, jenom v teplácích, vlasy má rozházené do všech stran a zády se opírá o kuchyňskou linku. Měl by se obléknout, páč mě rozptyluje. Ale mám podezření, že přesně o to mu jde. Chce provokovat.

"Tak co si dáš?" Zeptal se mě, s hlavou strčenou v ledničce. Musela jsem se zasmát když jsem si všimla, jak tam byl doslova zavrtaný. Důsledkem toho, že jsem se na něj dívala z boku, mu tak ven čouhal jenom vyšpulený zadek a to bylo vážně k popukání.

"Co třeba míchaná vajíčka?" Navrhla jsem a vyskočila na linku, kde jsem se pohodlně usadila tak, abych Jasona mohla pozorovat.

"To by šlo," Odsouhlasil a vytáhl z lednice všechno potřebné. Poté se ale zarazil a celou mě sjel pohledem, při čemž jsem instinktivně přitáhla nohy více k sobě, i přes to, že jsem je ani doteď neměla rozkročené. Pořád tu totiž sedím jenom v Jasonovu triku. Ale už si kvůli tomu nepřipadám tak nervózní jako včera.

Vlastně by bylo divný kdyby jo, když jsme spolu dneska v noci sdíleli gauč a spali ve vzájemném objetí. Když se nad tím zamyslím, tak to nebylo úplně špatný. Dobře, vůbec to nebylo zlý. Na to, že jsem takhle s klukem spala prvně to bylo vážně fajn. Protože to byl Jason.

"Hodláš tu jenom tak sedět, nebo mi s tím pomůžeš?" Zeptal se a na tváři se mu pohrával úšklebek. Zdá se, že má dnes ráno dobrou náladu. A já jsem jedině ráda. Rozhodně je to lepší, než kdyby byl z toho co se dělo v noci přešlý.

Sama jsem byla dost zaskočená, že přede mnou nechal své city vyjít volně na povrch. Že mi řekl co se stalo, a dokonce i plakal. To mě překvapilo ze všeho nejvíc. Beru to tak, že ke mě chová jistou důvěru, když se mi tak otevřel. A cením si toho.

Ale ve mě se teď momentálně pere pár nepříjemných pocitů, kvůli tomu, co jsem se dozvěděla. Jason to sice neřekl přímo, ale i tak z toho vyplynulo, že to byl Josh kdo zabil jeho sestru. A popravdě řečeno.. Není mi z toho zrovna dvakrát do zpěvu. 

Jedna moje část se to snaží v sobě potlačit, a stále se pokouší sama sebe přesvědčit o tom, že by Josh nic takového neudělal. Ale ta druhá si plně připouští pravdu, že můj bratr je vrah, který zabil nevinnou holku. A nejhorší na tom je, že takhle část se nemýlí.

Je mi z něho zle.

"Hej, jsi tu se mnou?" Lusknul mi Jason před tváří a tím mě vyrušil při uvažování.

"Jo, asi jo.." Neslyšně jsem vydechla a promnula si tvář. Jason si stoupl přede mě a dlaně položil na kuchyňskou desku těsně vedle mých boků. Zvedla jsem k němu pohled a čekala, co udělá.

"Co se děje?" Šept a zadíval se mi hluboko do očí. Neříkal to jenom tak, opravdu ho to zajímalo. Chtěl vědět co mě trápí.

"Já..-" Zadrhla jsem se a skousla si vnitřní stanu tváře. Jason mě zkoumavě pozoroval, čekajíc, jestli mu to povím. Chtěla jsem, jenom jsem nevěděla jak.