Vendetta [J.B.]

24.Chapter

Joshua

Seděl jsem na policejní stanici a nervózně poklepával nohou. Jsou totálně neschopný. Zatímco oni ani nedokážou zaměřit mobil toho psychopata, natož aby zjistili jeho přibližnou polohu, tak on tam mezitím s Hope provádí strašný věci a já mám pocit, že mi tady z toho brzo přeskočí.

Rukami jsem si protřel tvář a ztěžka vydechl. Mám o ní strašný strach. Nechci ani pomyslet na to, co musí zažívat. Ale dokážu si to živě představit.. a to mě užírá zevnitř. Pořád mě to nahlodává a od té doby co ji unesl jsem nespal. Což už je poměrně dlouhá doba.

Nemám tušení jak dlouho vydrží člověk bez spánku, ale já prostě nemůžu. Nejde to. Nemůžu si v klidu podřimovat, když jedinej člověk, kterej mi na tomhle světě zbyl, je v nebezpečí. A navíc mojí vlastní vinou. Měl jsem na ni dávat větší pozor.

Nevím kde je a nevím co se s ní děje. Jediné co vím je to, že to rozhodně nebude nic pěkného. Moc dobře si pamatuju, co všechno jsem udělal s Jasonovu sestrou, za což se stydím a zasloužil bych si smrt, jenomže on si to jistě taky pamatuje. A proto se o Hope tolik bojim. Jason je magor, který je schopný všeho. Chladnokrevně zabil pět bývalých členů mého gangu a ani se u toho nezapotil. A děsí mě, co by mohl udělat s Hope.

Bože.. Tak strašně bych si přál, abych byl na jejím místě já a ona byla doma v bezpečí. Za nic z toho přeci nemůže, to já jsem tady ta svině co Jasonovi zamordovala sestru. Měl by za to trestat mě a né jí.

Vytáhl jsem z kapsy mobil a prázdně zíral do zprávy, kterou mi Jason před pár minutami poslal. Kolem mě pobíhali federálové v oblecích, na kterých měli připíchnuté odznaky a v rukou nosili spousty dokumentů a podobných píčovin. Od té doby co znám slovo ,,píčovina" umím pojmenovat úplně všechno.

Jsou totálně v hajzlu, protože se nemají čeho chytit. Ten parchant za sebou umí dobře zametat stopy.

Nemůžou mu dokázat ani pětinásobnou vraždu, natož aby přišli na to, kam jí odvezl. Nechápu jak to, že doteď nenašli žádný usvědčující důkaz proti němu. A stejně tak netuším, jak je doprdele možný, že na místě činu nebyli ani jeho otisky prstů, nebo cokoliv, co by potvrdilo, že to udělal. Nejspíš si je musel vypálit. Takhle mu totiž nikdo nic nedokáže. Parchant.

Všichni tady na tomhle oddělení věcí, že to udělal, ale nikdo na to nemá přímý důkaz. A taky vědí že unesl Hope. Vzhledem k tomu, že už ho jednou poslali sedět za to, že se mě pokusil zabít, vina padala automaticky na něj když začali ty vraždy. Ale ani tak ho nemohli sebrat. A nakonec to kvůli jejich neschopnosti skončilo u únosu mojí sestry.  

Je mi jedno, jestli poldové v důsledku vyšetřování vyšťourají pravdu o tom, že jsem zabil Kate a já za to půjdu sedět. Koneckonců bych si to zasloužil. Ale hlavně aby našli Hope živou. Na ničem jiném nezáleží. Jenom aby byla v pořádku. To je všechno co chci. Aby jí přivedli zpátky zdravou a živou..

"Pane Harlowe," Oslovil mě jeden z federálů a já k němu zvedl pohled.

"Máte něco?" Zeptal jsem se on pokroutil hlavou. "Bohužel ne." Řekl a já semkl čelist.

"A co ta zpráva?" Otočil jsem mobil displejem k němu a on se na ní chvíli zamračeně díval.

"Zatím jsme nijak nepokročili," Oznámil s kamenou tváří a já prudce vyletěl ze židle.

"Jak to že nic nemáte!?" Začínal na mě dopadat všechen ten stres.

"Zatímco my tady sedíme a pijeme kafe.." Vyštěkl jsem směrem k hrnku, který svíral v ruce. "tak on tam pomalu zabíjí mojí sestru!" Zavrčel jsem mu vztekle do tváře a on na to nic neřekl. Moc dobře ví, jak je to vážné a přesto zatím nic nenašel!