Vendetta [J.B.]

5.Chapter

Nazdár mrožíci!:3 Tak jak se mají moji malý vrahunci?:P Co škola?:D Hnus co?:D Naprosto vás chápu... Vážně. My se učíme psát všema deseti - fakt super. Opravdu pecka. A když už jsme u toho psaní, tak si musím postěžovat na svojí ultramega debilní klávesnici na notebooku. Noťas mám asi měsíc a půl a sere mě čím dál tím víc. Normálně mi to kolikrát nedopisuje písmenka takže tu do toho třískám jako dement-_- No hrozný prostě:D Jdeme dál radši. Chtěla bych vám říct, že mám radost z toho jak jdou reads a votes nahoru, takže děkuju moc:3 A ještě se vám musim pochlubit, že jsem vyšpekulovala úplně mrtě krutou "záhadu", kterou už mám připravenou do dalších dílů na Joshuu, muhahah:3:D Ještě se vás chci zeptat.. Co si myslíte o Jasonovi a Sam, hm?:P #Sason<3 Nebojíte se o ní trošku?O.o Protože u psychopata nikdy nevíte kdy mu rupne v kouliO.o No nic.. to je asi tak všechno, užijte si část:P -Car☠

Popotáhl jsem z cigarety a poté vydechl kouř směrem vzhůru. Byla tma a na tohle roční období už taky poměrně chladno. Fakt mě nebaví tady čekat a mrznout. Neboj, brzo se zahřeješ. Proto jsem si taky zapálil, z nudy. Pootočil jsem hlavou do strany tak, abych viděl na nápis nad dveřmi restaurace, před kterou teď stojím. Paparazzi. Proč ne.

Rolety na oknech byly zatažené, takže jsem nemohl vidět dovnitř. Ale i přes to jsem si všiml světla vycházejícího z vnitřku kavárny. Kavárna, restaurace.. Říkejte tomu jak chcete. Nicméně, asi nás všechny zajímá proč tady vlastně jsem. Řekněme, že na mým seznamu je ještě spousta jmen. A to změníme.

Dobře, čekání bylo dost. Pojďme to vyřídit.

Odhodil jsem zbytek cigarety a zašlápl ho do země. Srovnal jsem si kapucu na hlavě a vytáhl si mobil z kapsy. Tak nějak mě napadlo, že to s tim esemeskováním budu mít asi drahý.. Kruci to je děsný jak za ty idioty utrácim. Celkově. Mohl bych za to mít klidně Porsche. Oukej, Porsche ne, to jsem možná trochu přehnal, ale stejně všichni víme jsem to myslel. No nic.

From: Hidden number

Čas na další kolo.

Opatrně jsem zkusil otevřít přední dveře a dal si záležet na tom, aby nezavrzali. Zase bylo odemčeno. V tomhle městě vážně všichni na bezpečnost kašlou. Já zůstávat někde po zavíračce, tak se prostě zamknu. Protože bych byl podělanej strachy z toho, že něco přijde a sežere mě. Takhle bych měl aspoň jistotu že dveřma to nebude.

Každej svýho štěstí strůjcem.

Vešel jsem dovnitř a jelikož byl v zámku klíč, tak jsem jím otočil a pak si ho schoval do kapsy. Jenom pro jistotu. Ach ta paranoja. Zaslechl jsem z protější místnosti hudbu a tak jsem šel za ní. Potichu jsem našlapoval a rozhlížel se kolem sebe. Nakoukl jsem do sálu s barem a spoustou stolů, odkud hudba vycházela. To co jsem tam uviděl, bych ani ve snu nečekal. Fakt že ne.

Ten idiot tam tancoval se smetákem po sále a všelijak se kroutil. Že by salsa? Um, pořád mi tam nesedí to koště. Ale při pohledu na něj jsem se bavil. Vážně. Dokonce jsem se posadil na jednu z židlí které tam byly a se zájmem ho pozoroval. Jelikož byl ke mě zády, tak si mě doteď nevšiml. Kdybych po tobě chtěl střílet tak ani nevíš od koho si jí dostal.. Diego, Diego..

Diego Rodríguez

Kroutil jsem nad ním úsměvně hlavou a založil si ruce na hrudi. Tak co s nim? Upřímně, nejradši bych mu narval ten smeták tak hluboko do prdele, že by mu vylezl hubou. Ale nemyslím si, že na to abych to udělal jsem dostatečnej magor. To bylo fakt nechutný. Takže ne. Snad někdy příště.

Zvedl jsem se a přešel k rádiu ze které se ozývalo nějaký podivný hula hula hoop. To jako fakt? Ne, nehodlám někoho vraždit při hula-hu. To už by bylo opravdu neskutečně zvrácený. Chvíli jsem študoval kde to má čudlík na vypínání. A když jsem na to ani po značné chvíli nepřišel, tak jsem to jednoduše vyškubl ze zásuvky. A tím jsem si taky konečně získal jeho pozornost.