Vendetta [J.B.]

21.Chapter

Jason

"Díky," Mávl jsem na týpka, který mi přivezl pizzu a odnesl si ji dovnitř.

Spokojeně jsem zamručel, když jsem nasál tu vůni. Nohou jsem za sebou zabouchl dveře a vyšlapoval si to ke sklepu. Předpokládám, že Hope bude mít určitě taky hlad, takže se s ní rozdělím. Já jsem sakra ohleduplnej únosce.

"A nehul mi tady!" Prskla a z pusy mi vytrhla cigaretu, kterou zašlápla do země. Šokovaně jsem na ni zíral a nevrle se mračil.

Při té vzpomínce jsem se musel pousmát. Je roztomilá. A i když se o to nesnaží, tak je s ní zábava. Protože to, jakým způsobem mě kolikrát odjebe, je vážně neskutečný..

Čekal jsem, že když jí přiložím pistoli k hlavě, tak že se z toho sesype. Že začne brečet a prosit abych jí nezabíjel. Ale neudělala to. Místo toho se mi postavila a rozhodla se semnou komunikovat. A to mě poměrně zklidnilo, to že si ona zachovala chladnou hlavu. Ví jak na mě.

Sice jí potom chytil menší chysterák nebo lehký panický záchvat, ale to už je důsledkem frustrace. I tak si troufám říct, že to tady semnou zvládá docela dobře. Je statečná, to se jí musí nechat. A to je něco co se mi na ní líbí. Možná proto jsem se rozhodl trochu jí povolit a nesvázat, aby se necítila tak stísněně.

Jenom jsem zamkl dveře, nechci aby utekla. Myslím si, že jsem jí teď dal volnosti až dost. Takže jestli mi vplivne do tváře, tak jak to má ve zvyku, opačný názor, ustřelím jí hlavu.

"Jak se máš, krásko?" S úsměvem jsem strčil hlavu do dveří a stoupl si na první schod.

"Jako na obláčku." Falešně se usmála Hope, která seděla na své matraci, zabalená v dece. Je sladká.

"To jsem rád," Pousmál jsem se. "Hádej co mám," Hravě jsem pohodil obočím a pomalu začal scházet dolů.

"Narcistickou poruchu osobnosti a problémy se vztekem?" Vidíte? A přesně o tomhle jsem mluvil. Už to dělá zase.

"Možná," Zamyšleně jsem mykl rameny. "Ale hádej znova." Mrknul jsem na ní a ona si opřela hlavu o trám.

"Tak pak už nevím." Lhostejně se usmála a já pokroutil hlavou.

Došel jsem až k ní a zpoza zad vytáhl krabici z pizzou. Všiml jsem si, jak se Hope rozšířili oči a překvapeně vydechla. Natáhla po krabici ruku, ale já tou svou rychle ucukl zpátky, tudíž na ni nedosáhla.

"E-e-e." Zamával jsem jí prstem před nosem. Zmateně se na mě podívala a poté se uraženě zamračila.

"To není pro tebe." Spokojeně jsem se usmál a pozoroval její dotčený obličej. Tohle mě nikdy neomrzí.

"Jsi strašná osoba." Nevěřícně pokroutila hlavou a založila si ruce na prsou.

"Já vím. V noci kvůli tomu nemůžu spát." Odbyl jsem jí rychlým zamrmláním a ona protočila oči.

Posadil jsem se na zem naproti ní a jeden kousek pizzy si vložil do úst a s blaženým výrazem se na ni provokativně usmíval.

"Děláš si srandu?" Nazvedla obočí.

"Je to mučení, co?" Uchechtl jsem se a znovu si ukousl.

"Udav se." Odsekla a odvrátila ode mě zrak.

"Ale noták," Hlasitě jsem se zasmál. "Jenom tě škádlím." Usmál jsem se a krabici s pizzou po zemi poslal směrem k Hope.

Zvedla ke mě pohled a pousmála se. "Dík."