Vendetta [J.B.]

11.Chapter

Čaute šnečíci:P Takže, další rituální vražda je za náma (heh nějaký okultisti tady:D) a já se ptám.. Jestli je někdo z vás takovej šerlok a VYŘEŠIL ZÁHADY ČMÁRANCŮ NA ZDECH O.o :D Napište mi dolů do komentářů, co jste vydedukovali! Pokud teda vůbec něco..:D:D Btw, že jsou ti dva kjůt?:3 #Sason<3 -Car☠

Rychlým tempem jsem zamířil k onomu parku, ve kterém jsem před pár hodinami zabil Liama. Byl jsem z tohohle celého nervózní. Všude tu byli policajti a hledali nějaké důkazy. Všiml jsem si, jak pár detektivů postávalo kolem mého O, vyrytého do písčité pěšiny a ušklíbl se tomu. Liamovo tělo už tam sice neleželo, ale pořád tady byla jeho krev. Nejspíš ho odvezli někam na pitevnu.

Rozhlédl jsem se kolem sebe a hbitě podlezl pod policejní páskou. Rozešel jsem se napříč parkem a snažil se najít Sam, ale bylo tu hodně lidí, takže to nebylo tak snadné. Nikdo z těch znalců a všech co tu byli si mě nevšímal a tak jsem mohl v klidu projít.

Pohledem jsem se pokoušel vyhledat mojí krásku, ale jak říkám, bylo tu dost lidí, takže to nebylo úplně jednoduché. Ani nevím proč, ale oddychl jsem si, když jsem ji konečně zahlédl. Stála u policejního auta, tělo si objímala rukami a kolem ní stál hlouček poldů. Rozešel jsem se směrem k nim a pevně k sobě stiskl čelist.

"Sam," Hlesl jsem, když jsem byl téměř u ní. Otočila ke mě hlavu a v jejích očích jsem mohl zaznamenat něco jako pocit úlevy.

"Jasone," Dlouze vydechla a já k ní natáhl ruku. Vklouzla mi do náruče a hlavu zabořila do mé hrudě. Pevně jsem ji k sobě přitiskl a dal jí pusu do vlasů. Celá se třásla a já kvůli tomu začínal pociťovat vinu.

"Jsem tady," Šeptl jsem a rty se otřel o její ucho. Zaznamenal jsem, slabé přikývnutí a poté mi vydechla do hrudi. Držel jsem ji u sebe a nic neříkal. Nevěděl jsem co. Jediné co vím je, že moje kráska je teď vystrašená. Kvůli mě. Mám z toho špatný pocit. A to, jak se to tu kolem hemží poldama, mi na klidu rozhodně nepřidává.

Trochu jsem se od Sam odtáhl, abych se jí mohl podívat do obličeje. Uchopil jsem její tvář do svých dlaní a palci ji po ní jemně hladil. "Jsi v pohodě?" Zašeptal jsem a zahleděl se jí hluboko do očí, ve snaze v nich nějak vyčíst, zda je v pořádku. I přes to že jsem věděl, že nejspíš úplně není. Uhla mi pohledem a lehce přikývla. Poznal jsem na ní, že se tu necítí dobře a ani bezpečně. Měla strach.

Nepříjemně sebou ošila a rozhlédla se kolem. "Vezmeš mě domů, prosím?" Potichu šeptla a přitáhla si ruce k tělu. Přikývl jsem a pevně ji vzal kolem ramen. Slabě se na mě pousmála přitiskla se ke mě. Naposledy jsem si tohle místo celé přeměřil pohledem a potom se společně se Sam pomalu rozešel k autu.

~~~~~~

Zastavil jsem u jejího domu a před tím než jsem vystoupil si ji prohlédl. Hlavu měla sklopenou dolů a stále se ještě cítila nesvá. Za celou cestu jsme spolu neprohodili ani slovo a já z toho začínal být frustrovaný. Nevím co se bude dít dál, ale rozhodně ji tu dnes v noci nechci nechat samotnou.

Rukou jsem si projel vlasy a potom dlouze vydechl. Vystoupil jsem z auta a přešel ke straně, kde seděla Sam. Vytáhl jsem ji ven, vzal do náruče a nesl směrem ke dveřím. Mé jednání ji nejspíše trochu překvapilo, ale i tak mi opřela hlavu o rameno a chytila se mě kolem krku.

Společně se Sam v náručí jsem proklouzl dveřmi a přešel s ní ke gauči v obýváku, na který jsem ji následně položil. Ještě před tím, než jsem si k ní přisedl, jsem jí dlouze políbil na čelo a pohladil po vlasech. Přitiskla víčka k sobě a slabě si oddechla. Vlezl jsem si k ní a zabalil ji do své náruče. Nijak neprotestovala, prostě se ke mě přitulila a já ji k sobě ochranářsky tiskl.