Vendetta [J.B.]

16.Chapter

Jason

Slabě jsem si oddechl, když jsem míjel příjezdovou ceduli města. Pořád ještě byla tma a já si pod rouškou noci připadal v bezpečí. Zajímalo by mě, co asi tak dělá Joshua. Nejspíš už dřepí někde na policejní stanici a klepe se strachy. Pousmál jsem se při té představě a dále se věnoval řízení. Chci aby trpěl. Aby se cítil přesně tak, jako tenkrát já. Bezmocně.

Nejspíš už mu došlo že tohle celé je moje práce. Nebo, aspoň by mělo. Ale těžko říct, je to přece idiot. Za normálních okolností, bych měl už dávno v patách poldy protože by mě vystopovali. Ale né s tímhle mobilem, kterej nemá ani SIM kartu. Jsou na jedno použití. A proto ani policajti nedokážou určit jejich přesnou polohu, což je výhoda. A já nejsem debil, abych se nechal tak snadno chytit.

Ne, kdepak. Já si teď můžu dělat co budu chtít. A to i s Hope, kterou mám svázanou v kufru. Dokud se nenechám najít, nenajdou mě. Tak to prostě je. A Joshua, ten ať si užije deprese z toho, jak je špatnej bratr a ještě horší člověk. Hodlám mu sem tam, čas od času zavolat a potrápit ho, tak jako on mučil mě když mi sebral Kate. Jediný co je na tom smutný je to, že to opět odnese nevinná holka. Ale to už je holt život.

Konečně jsem dojel tam kam jsem potřeboval. Neměl jsem v plánu Hope unášet někam hluboko do lesa a pryč od civilizace. To totiž dělá každej a proto je to taky až moc průhledný. Takže jsem ji vzal tam, kde jí opravdu nikdo hledat nebude. Už jenom z principu. A navíc, jedna unesená holka se v centru města hledá dost blbě.. Alespoň si to myslím.

Zaparkoval jsem u zadního vchodu jednoho z luxusních domů a hrdě se rozhlédl kolem. Jo, tohle je moje. Koupil jsem to nedávno. Samozřejmě pod falešným jménem. No co? Jenom proto, že jsem unesl holku ještě neznamená, že s ní hodlám být v nějakym hnusnym, zatuchlím sklepě. Nejsem prase. A navíc, takovýhle děsivý tmavý místa nemám rád.

Hope se sice chystám zabouchnout do sklepa, ale ten bude čistej. Na to bacha.

Jedna věc je na kriminálu dobrá, naučíte se tam spoustu důležitých věcí. Jako například tohle. Však víte, myslet jako profesionální zločinec. A taky si hlídat zadek, pokud chápete co tím chci říct. Ale to jsme trochu odbočili. Trochu dost.

Musel jsem se zasmát při vzpomínce na to, jak jsem pár idiotům ve sprchách rozbil hubu. Protože Jasonu McCannovi nebude nikdo narušovat jeho osobní prostor. Né vždycky se totiž vyplácí zahrávat si s těma co jsou tam nový. Zvláště semnou. Chápu že jsem neodolatelně sexy, ale taky se umím rvát. A když na to přijde, vidím rudě. Když jste v base, musíte si zjednat respekt. A jak jinak než tím, že z někoho vymlátíte duši. Nejúčinnější varianta, věřte mi.

Vylezl jsem z auta a přešel ke kufru, který jsem otevřel. Ušklíbl jsem se při pohledu na Hope, která ještě pořád spala. Vzal jsem ji do náruče a nesl směrem do domu. Nebyla nijak těžká, ale když nesete někoho kdo je úplně mimo, tak je to po chvíli znát.

Prošel jsem s ní celým domem až ke dveřím do sklepa. Když jsem viděl ty schody dolů, tak jsem měl ze začátku trochu obavu, abych se na nich i s Hope v náručí nerozplácl. Nakonec to naštěstí šlo poměrně hladce.

Posadil jsem ji na zem a s hlasitý zamručením si protáhl záda. Zamračil jsem se, když jsem sáhl na podlahu která byla nepříjemně ledová. Proto jsem přitáhl matraci a Hope na ni položil. Žádnou přehnanou péči jí věnovat nehodlám, ale nechci aby mi tady nastydla, toť vše. Ruce které měla svázané za zádami jsem na malou chvíli uvolnil a poté ji opět přivázal zády k jednomu z velkých nosných dřevěných trámů.