Vendetta [J.B.]

20.Chapter

Jason

Byl jsem nasraný. Kurevsky nasraný. Zmocnil se mě takový vztek, že jsem díky němu už ani necítil tu ostrou bolest hlavy, která mnou projela, když mě Hope praštila. Nenapadlo mě, že když se k ní na moment otočím zády, že by si doopravdy dovolila něčím se po mě ohnat. Hádám, že jsem ji podcenil. Takovou chybu jsem udělal naposledy.

Hlasitě jsem oddechoval a jednou rukou stále pevně přidržoval Hope ruce nad hlavou. Vystrašeně na mě koukala a celá se pode mnou třásla. Opravdu ze mě měla strach. A v tuhle chvíli k tomu rozhodně měla důvod. Všechno ve mě vřelo a musel jsem se držet, abych jí nezabil.

Bolestně zaskučela, a nepřestávala sebou házet, když jsem jí silně stlačil boky. Teď mě vůbec nezajímalo to, že jí způsobuju bolest. Byl jsem tak vzteklý, že jsem z toho pomalu viděl rudě. Mít nad sebou o něco menší kontrolu, tak by jí dávno jedna přistála.

Byl jsem rozzuřený kvůli tomu o co se před malou chvílí pokusila a co si dovolila. Jasně jsem jí řekl, že nemá dělat blbosti a ona mě při první příležitosti praští vázou do hlavy. Měl jsem co dělat abych z toho neomdlel, jelikož to byla opravdu velká rána. Úplně se mi zatmělo před očima a vážně jsem myslel, že se každou chvíli sesunu na zem a zůstanu tam ležet. Naštěstí se to nestalo.

Místo toho, aby byla ráda za to, že se jí doteď nic nestalo a jenom sedí ve sklepě, tak se semnou bude prát. Měla by si vážit toho, jak se k ní chovám a nevyskakovat si. Protože bych jí taky klidně mohl celý den mučit a kdybych chtěl tak i znásilnit. A to by se jí nejspíš opravdu nelíbilo. Takže by se podle toho měla chovat, nebo si to s ní vyřídím.

Za zápěstí jsem ji popadl a vytáhl do stoje, při čemž poplašeně vyjekla a snažila se mě od sebe odstrčit. Skroutil jsem jí ruce za záda tak, aby mi nemohla dál odporovat, což pro ni rozhodně nebyla příjemná poloha. Pevně jsem ji držel, aby se mi nevysmekla a svým tělem ji tlačil ke sklepním dveřím. Ale ještě před tím, než jsem tam s ní vešel, jsem z pod gauče vytáhl pistol a zandal si ji za kalhoty.

"Jasone ne!" Křičela a házela sebou. Ignoroval jsem její výkřiky a dál ji postrkoval dolů po schodech. Pokud nepřestane dělat všechno pro to, aby se mi vytrhla, tak z nich brzy sletí a zlomí si vaz. Její problém.

"Co chceš dělat?!" Vyděšeně vyhrkla a neustále ke mě vytáčela hlavu. Neměl jsem v plánu jí odpovídat a vůbec s ní o něčem diskutovat, protože jsem pořád byl neskutečně nasraný. Takže před nějakým rozhovorem se nejdřív musím uklidnit, nebo jí fakt zabiju.

"Pusť mě!" Vykřikla a já s ní místo odpovědi tvrdě hodil na studenou zem. Zakňučela a otočila ke mě hlavu. Přes spadané vlasy se mi dívala do očí a zrychleně dýchala. Semkl jsem k sobě čelist a propaloval ji pohledem.

Hope

Bez toho aniž by cokoliv řekl, mě jako kus hadru natlačil do sklepa a pak mnou bezcitně hodil o zem. Děsil mě jeho rozzuřený pohled, kterým mě propaloval, ale ještě větší strach mi naháněla pistole za jeho pasem. Nevěděla jsem co se semnou stane, jestli se mě chystá zastřelit, zbít, nebo bůh ví co ještě.

Skrze vyděšené oči jsem mu oplácela jeho upřený pohled a opatrně se k němu otočila celým tělem, ale stále jsem se neodvážila zvednout ze země. Nic neříkal, nijak se netvářil. Jediné co se dalo vyčíst z jeho tváře, byl ten obrovský vztek a zlost.

"Jasone.." Opatrně jsem šeptla s nadějí v hlase a chtěla se zvednout, ale upřímně jsem se bála vykonat jakýkoliv pohyb, abych ho tím ještě více nerozzuřila. Mohl by to totiž brát tak, že se mu chci znovu postavit a znovu vzdorovat. A to by pro mě nemuselo dopadnout vůbec dobře, takže jsem raději zůstala sedět.