Vendetta [J.B.]

35.Chapter

Jason

Občas děláme věci, které nejsou správné. A to i přes to, že jsme si toho vědomi. Zabít členy Joshuova bývalého gangu možná nebylo to nejlepší řešení, ale rozhodně bylo jediné, které připadalo v úvahu.

Nebudu se omlouvat za to co jsem udělal a vím, že kvůli tomu půjdu do pekla. Ale za to co udělali oni, si smrt zasloužili. A Joshua bude do konce života hnít v base přesně tak jak mu patří.  ..Takže hádám že moje pomsta je zde u konce.

Vydechl jsem studený kouř a dlouze se zadíval na náhrobní desku před sebou na níž stálo: Zde leží Kate McCann. Milovaná dcera, sestra a přítelkyně. Nechť její duše odpočívá v pokoji. 

Možná si myslíte že jsem monstrum. Mám pro vás novinku.. Všichni tak trochu jsme. A je jenom na nás jakou cestu si zvolíme. Nicméně, následky si poneseme každý sám. A i když se neobjeví hned, věřte tomu že to co jste udělali si vás vždycky najde.

Vím že si za svoje činy nezasloužím být šťastný. A nesloužím si ani to aby mě Hope milovala. Ale víte co? K čertu se zásluhami, protože já chci začít znovu žít. A taky že začnu. Daleko, daleko odsud. Pryč od L.A a tisíce mil z tohohle státu s čistým štítem a holkou kterou miluju, protože nešťastné konce nesnáším.

Upnul jsem se ke ztracenému, místo toho abych se snažil s tím srovnat. A to byla věc která mě dlouhou dobu užírala. Ale teď už chápu že musím jít dál a už nikdy se neohlížet zpátky, protože by mě to znovu srazilo ke dnu.  

..Už žádné výčitky. Žádný pocit viny a ani žádné zlé sny. Dostal jsem šanci začít znovu a byl bych hlupák kdybych ji zahodil.

Pootočil jsem hlavou směrem ke své černé Audi, kde na mě čekala Hope a pousmál se.

Hope mě zachránila. Vrátila mi naději kterou jsem ztratil. S ní jsem začal znovu dýchat.. A nikdy ji nenechám odejít. Ano, jsem sobecký. Zatraceně že jo. Ale nedokážu být sobecký když jsem s ní. A neumím ani slovy popsat to jak moc mi na ní záleží. Kdyby se střílelo skočil bych před ní.. Je to můj anděl. Moje sladká Hope.

Prsty jsem přejel po náhrobním kameni a sklopil hlavu.

"Nikdy na tebe nezapomenu.." Zašeptal jsem a k hrobu položil bílou růži.

"Sbohem Katie," Naposledy jsem se ohlédl a pomalu se rozešel pryč ze hřbitova.

S hlasitým výdechem jsem nasedl do auta a Hope se na mě upřeně zadívala.

"Jsi v pohodě?" Tiše se zeptala a prsty jemně projížděla konce mých vlasů. Pousmál jsem se. Miluju když tohle dělá.

"Teď už jo." Řekl jsem a pohladil ji po tváři při čemž se usmála. Naklonil jsem se k jejím lehce pootevřeným rtům a pomalu na ně přiložil ty své. Zavřel jsem oči a naplno si náš polibek užíval.

"Co budeme dělat teď?" Zeptala se s úsměvem na rtech Hope, když jsme se od sebe odtáhli.

"Já nevím.. Můžeme si dělat co budeme chtít." Zasmál jsem se a na prst si začal namotávat pramen jejích vlasů.

"Třeba projet svět?" Hope se na mě nadšeně uculila a já se znovu zasmál.

"Třeba." Sjel jsem dlaní po její tváři.

"A kde začneme?" Zvědavě si podepřela bradu a s očekáváním na mě hleděla.

"Kdekoliv budeš chtít." Mrknul jsem na ní a se spokojeným úšklebkem nastartoval svou Audi.

                                                               ~THE END~

Chtěla bych poděkovat všem svým věrným čtenářům, kteří tenhle příběh dočetli až do konce a neskutečně si vážím každého vote a komentáře, který jste tu zanechali..:) Doufám, že vás příběh bavil a že jste ho s Hope a Jasonem prožívali stejně jako já a snad i pochopili jejich osobnost a všechny pocity, které jsem se tak pracně snažila vyjádřit :D Takže ještě jednou děkuju za všechno a budu ráda, pokud se mnou zůstanete i u dalšího příběhu co plánuju brzo začít psát!:) Čágo šílenci!:P -Car☠