Vendetta [J.B.]

31.Chapter

Hope

"Vážně musím mít zavázané oči?" Zeptala jsem se trochu nevrle Jasona, když mě poslepu vezl někam do neznáma.

"Musíš." Odpověděl mi nekompromisně a já si povzdechla. Fajn.

Nemám ani nejmenší tušení kam to jedeme. Jediné co jsem stačila zaregistroval bylo, že cesta autem nám trvala zhruba dvacet minut. Jo a taky jsme jeli přes most. Ale to pořád nijak nevypovídá o tom kam mě to bere. Popravdě řečeno, začínám z toho být lehce na nervy, protože moje zvědavost se pořád zvětšuje a už bych vážně chtěla vědět co na mě chystá.

"Jsme tady." Řekl a vypl motor.

"Takže si to můžu sundat?" S nadějí v hlase jsem si chtěla rozvázat šátek, který jsem měla přes oči, ale Jason mi v tom rychle zabránil.

"Ne, koukej si to nechat." Uchechtl se a vystoupil z auta. Zakňourala jsem. Skvělý. A mě tu jako necháš? Sama totiž nevylezu..

"Podej mi ruku," Broukl a otevřel mi dveře. Naslepo jsem zašmátrala a po chvíli se mi podařilo se ho chytit. Pomohl mi vylézt ven a přidržoval mě, abych při tom nespadla a nerozplácla se tam jak kachna.  

Uvědomuju si, jak jsem ráda že mám na nohách svoje kecky a né nějaké boty na podpatku. Na těch bych se totiž takhle s mojí šikovností nejspíš zabila.. A to myslím vážně.

Ovál mě chladný večerní vzduch a já se zhluboka nadechla. Vzhledem k tomu, že mi skrze šátek neprostupovalo žádné světlo jsem usoudila, že venku bude už nejspíš tma. Zajímavé jak se rychle setmělo.

Udělala jsem pár nejistých kroků a přidržovala se při tom Jasona. Zaslechla jsem jeho tlumený smích a poté pocítila, jak se jeho ruka obmotala kolem mého pasu.

"Nemám tušení kam jdu." Postěžovala jsem si a dál opatrně našlapovala.

"To je dobře," Zasmál se Jason. Ušklíbla jsem se.

"Je to strašně divný." Znovu jsem na sebe upozornila a trochu klopýtla. Jason mě ale pevně držel, takže jsem díky němu nespadla.

"Já vím," Uchechtl se a pokračoval se mnou dál v chůzi.

"Jenom mi věř." Dodal s lehkostí v hlase a pohladil mě po zádech. Věřím.

"Věřím ti." Odpověděla jsem tichounce a do nosu mě praštila Jasonova silná kolínská. Byl blízko. Hodně blízko.

Čekala jsem co se bude dít. Jasonovi rty se otřely o ty mé a následně mě dlouze políbil. Musela jsem se usmát. Hádám, že ho moje odpověď potěšila.

"Pozor schod. " Upozornil mě Jason a já zvedla nohu o něco výš, abych se nenakopla, když jsme kráčeli zase dál.

Potom se spolu se mnou zastavil a podle toho zvuku nejspíš zatlačil do nějakých těžkých dveří, kam jsme následně i vešli. Cítila jsem lehký závan kouře a alkoholu. Také tu bylo hrobové ticho.

Byla jsem trochu nervózní a natěšená zároveň. Strašně jsem chtěla vědět co teď přijde. "Ukaž," Zamrmlal Jason a stoupl si za mě, aby mi mohl rozvázat šátek.

"Připravená?" Naklonil se k mému uchu a já začala rychle přikyvovat. Byla jsem zvědavá.

V momentě kdy strhl tu věc z mých očí a já kvůli světlu párkrát zamrkala, přede mnou vyskočilo strašně moc lidí, kteří na mě vystřelili konfety a zakřičeli hlasité "VŠECHNO NEJLEPŠÍ!" Hned na to začala hrát hudba a všichni nadšeně vypískli. Byli pomalovaní takovými těmi neonovými barvami a tak jejich těla svítila.