Vendetta [J.B.]

26.Chapter

Hope

Seděla jsem na pohovce u okna a pozorovala slunce zapadající za oceán. Byla jsem ráda, že už nebudu muset noci trávit v tom ohavném sklepě. Alespoň se teď po dlouhé době pořádně vyspím. Z té matrace mě akorát boleli záda. A představa, že mi tam dělalo společnost pár pěkně hnusných pavouků je děsivá. Však víte.. Osm nechutných malých chlupatých nožiček, které si na vás chtějí šáhnout.

Otřepala jsem se nad tou představou a dál si užívala výhledu na moře. Kdyby to šlo, rozeběhla bych se po pláži a užívala si té chvilkové svobody. Chtěla bych odsud vypadnout. Jsem tu celé dny zavřená v baráku a vážně si potřebuju nějakým způsobem vybít baterky, jelikož mám moc elánu. Navíc, vždycky jsem milovala tyhle večery při západu slunce. Nevím proč, prostě to tak je.

Vlastně si myslím, že i Jasonovi by to prospělo. Nemám tušení, co tam dole celý den dělal a možná že to ani vědět nechci, ale každopádně by mu určitě neuškodilo pár minut na čerstvým vzduchu. Přišel by na jiný myšlenky a neužíral se vzpomínkami. Přesně tohle potřebuje. A taky potřebuje někoho, kdo mu pomůže se přes to dostat.

Vím, že ho toho nikdy nemůžu úplně zbavit, protože to co viděl se nezapomíná. Ale chci mu pomoct. Sice nevím jak, jelikož nemám doktorát z psychologie, ani nic podobnýho, ale já na něco přijdu. Pro začátek by možná stačilo aby spal klidně, a aby si to co se stalo nedával za vinnu. Nesmí se tím ničit.

Když se podíváte na tu jeho andělskou tvář, nikdy by vás nenapadlo kolik se za ní skrývá bolesti. Jason je ten typ, který neukazuje ostatním svoje city a ani neříká co ho trápí. Takže, to že se mnou mluví mu myslím pomáhá. Může říct jak se cítí a nemusí si hrát na drsňáka.

Chtěla jsem sejít za ním dolů a obeznámit ho se svým nápadem jít na pláž, ale v tom jsem zaslechla zvuk kytary.(mutimédia)

Pomalu jsem vykoukla z pokoje a potichu se vyplížila ven. Viděla jsem Jasona, který seděl dole u krbu a pro sebe si brnkal. Byl ke mě zády, takže jsem se nebála toho, že by si mě všiml a přestal hrát. Posadila jsem se na první schod a se zájmem poslouchala.

I wanted you to know, that I love the way you laugh,

I wanna hold you high and steal your pain away..

Ohromeně jsem otevřela pusu dokořán, když začal zpívat. Má tak nádherný hlas. Hádám, že jsem právě poznala další jeho stránku. Ten kluk mě nepřestává udivovat.

I keep your photograph; and I know it serves me well,

I wanna hold you high and steal your pain.

Opřela jsem si lokty o kolena a zaposlouchala se do textu. Když jsem se na něj takhle dívala, jak tam seděl v obyčejném bílém triku, s nějakým řetízkem okolo krku a křídly vytetovanými na zátylku, připadal mi jako anděl, který padl z nebe.

Cause I'm broken when I'm lonesome,

And I don't feel right, when you're gone away.

You're gone away, You don't feel me here.. anymore.

Jeho hlas zněl tak zranitelně, jako kdyby do něj vkládal všechnu svou bolest. Cítila jsem z toho mrazení po celém těle. Je zvláštní, co ve mě dokázal vyvolat pouhým zpěvem.

Stoupla jsem si a pomalu se vydala po schodech dolů za ním. Na tom posledním jsem se zastavila a opřela se bokem o zábradlí.

"Neřekl si mi že umíš zpívat," Ozvala jsem se, načež sebou Jason leknutím trhl a rychle se na mě otočil.