Vendetta [J.B.]

29.Chapter

Jason

Jak jsem později zjistil, Hope mě ještě dlouho poté, co jsem se v noci probudil hlídala a zůstala vzhůru, pro případ, že by se mi opět něco zdálo. Dávala na mě pozor. Možná proto jsem už potom spal klidně. Když máte zlé sny, obvykle vám něčí přítomnost pomůže.

Víte, je hezký vědět že na vás někomu záleží. Vážně tu holku mám rád. Hodně mi pomáhá. Protože když jsem s ní, tak mám pocit že i přes to v jakých sračkách jsem, tak že se z nich vyhrabu. A taky vím, že na ni musím dávat pozor a chránit ji, protože teď je prostě moje. Jenom moje. A nikdo jiný se jí nedotkne.

Ano, začínám být majetnický, to uznávám. Ale kdo by nebyl. Řekl bych, že jsem snad ještě nikdy necítil to, co cítím když jsem s ní. Je to vážně silné. Svým způsobem, mě zachraňuje. Těžko říct kde bych byl nebýt jí. A proto o ni nesmím přijít. Ona je taková moje kotva, která mě drží při zemi abych se nezbláznil.

Když si vzpomenu že jsem jí chtěl ublížit abych se pomstil Joshuovi, nejradši bych si za to zpětně nafackoval, byť jsem to neudělal.

Je to zvláštní. Způsob jakým jsme si k sobě našli cestu. Spíše až neuvěřitelný.. Ale i přes to se to stalo. Bože, měl bych o tom napsat román a prodávat ho za miliony. A hádejte komu bych poslal první výtisk? Samozřejmě že Joshuovi. Jsem já to ale svině.

Mimochodem, když už jsme u toho.. Zajímalo by mě jak je daleko s tím hledáním Hope. Ale soudě podle toho že mu to tak trvá, to asi žádnej zázrak nebude. Což je dobře, protože bych byl nerad, kdyby sem vletěl v tu nejmíň vhodnou chvíli, pokud víte co tím myslím.

Ale nebudeme předbíhat. Vím, že na tohle musím dát Hope nějaký čas. Zvlášť když to pro ní bude poprvé. Nechci ji tlačit nebo nutit do něčeho, na co by nebyla připravená. Stejně tak ji nebudu nijak stresovat až to přijde. Chci aby byla v klidu. Nicméně se už nemůžu dočkat.

Ráno jsme zůstali v posteli hodně dlouho a před tím, než jsme se rozhodli vylézt, jsme se ještě nějakou dobu spolu mazlili. Dokonce jsem i Hope přenechal veškerou péči nad mými vlasy. To berte jako pokrok, jelikož jsem to doteď nesnášel. Ale od ní se mi to začíná líbit.

Vlastně bylo příjemné jenom tam tak ležet a tulit se. Holky tohle potřebují. Potřebují vědět, že vám na nich záleží a tohle je jeden ze způsobů, jak to dát najevo. Přitisknou je k sobě a opečovávat. Všechny doteky, všechna péče a i vaše specifická vůně jim dává pocit bezpečí. A to je důležité.  

Rozhodl jsem se, že nám udělám snídani a tak jsem vyrazil napřed a pustil se do toho. Takže tady teď stojím v kuchyni a krájím zeleninu. Né že bych uměl kdo ví jak vařit, ale základní věci pro přežití zvládám. Alespoň si to myslím.

Během toho co jsem tam stál, tak se mé myšlenky vrátili zpátky k tomu, co se mi dnes v noci zdálo a nutily mě o tom znovu přemýšlet. Ten sen mi z nějakého důvodu utkvěl v hlavě a nemohl jsem se ho zbavit. Na to byl až moc skutečný. Proto jsem si ho musel přehrávat pořád dokola.

Pamatuju si všechny svoje sny, ale většinou to bývají spíše vzpomínky a jen zřídka se mi zdává něco takhle smyšleného. Popravdě, bylo to děsivý a zatraceně skutečný. Pořád se z toho ještě cítím divně. Není to nic hezkýho, být uvězněný ve vlastní hlavě a nemoct se dostat ven. Je to mučení.

Vzal jsem do ruky další rajčata a začal je krájet.

Nemůžu na to přestat myslet. Proč to Kate řekla? Byla to opravdu má chyba? Ne. Měl bych už konečně přestat s těmi výčitkami svědomí. Chci aby to skončilo a já mohl v noci klidně spát, ale nevím jak to udělat.