BIZZLE

Chapter 24- „Jason McCann. Zayn mě očekává."

CANDICE HAMILTONOVÁ

„Beru tě večer na jednu událost, tak se připrav." Oznámil mi Jason hned ráno u snídaně, jako bych byla jeho majetek. Potom co dořekl tuhle větu jsem se málem udusila pomerančovým džusem, který jsem zrovna pila.

„A co to je za událost?" Zeptala jsem se a upřímně byla jsem trochu naštvaná. Jsem sice ráda, že jdu na pravděpodobně nějaký večírek nebo něco, ale to že musím jít s Jasonem bych nejradši vymazala. Poslední dobou mi přijde, že když se pohádáme nebo něco tak mě potom někam pozve nebo vezme. Neříkám, že to není pěkné gesto, ale k čemu mi je jít například na večírek, když se mi neomluví a předstírá, jako by se nic nestalo.

„Je to večírek, který se pořádá každý rok a jelikož jeho pořadatel je Zayn, kterého jsi potkala v restauraci, tak musíme jít oba dva. Upřímně bych byl rád, kdybys šla semnou." Poslední větu řekl tišeji, ale já jsem jí stejně slyšela. Nekoukal se mi do očí, takže jsem nevěděla, jak se nejspíš cítí.

„Co když nechci jít?" Zeptala jsem se ze zvědavosti. Chtěla jsem jít, ale také jsem měla nutkání vědět, jak se zachová, když nebudu chtít.

„Tak zůstaneme tady, ale napadlo mě, že by se ti to mohlo líbit, protože je to obrovský večírek." Nesměle řekl a já si uvědomila, že takhle jsem Jasona zatím nezažila. Přišlo mi, že je nervózní, jelikož se na mě ani jednou od toho, co začal tohle téma, nepodíval.

„A v kolik to začíná?" Zeptala jsem se, abych mu naznačila, že se zúčastním. Sice se ke mně chová často, jako idiot, ale pokud mi tenhle večírek bude stát za to, tak se na něj nebudu zlobit, jako včera.

„Máme tam být před sedmou, takže pojedeme v půl šestý, protože se to koná za městem, kde Zayn bydlí." Přikývla jsem a potichu jsme oba dojedli naši snídani.

„A je k tomu nějaké téma, nebo je to pouze večírek?"

„Myslím, že to má nějaké téma, ale podívám se," vstal ze židle a odešel na chvíli z jídelny, když se vrátil, tak držel papír, který vypadal, jako pozvánka a chvíli si jí četl, „máme se sladit buď do černé nebo bílé." Přečetl mi z té pozvánky.

„Já bych šla v bílé." Vypadlo ze mě, jakmile to dořekl a on se pouze usmál.

„Já bych zase radši šel v černé. Nemám v šatníku skoro nic světlého." Usmála jsem se zpět a došlo mi, že má pravdu. Většinou nosí jenom tmavé barvy.

„A můžeme jít každý v jiné barvě?" Zeptala jsem se, protože jsem jim nechtěla nějak narušit téma večírku.

„Aspoň budeme trochu originální. Já jsem pár šatů s ostatními věcmi už sehnal, takže by měli být v šatně na konci chodby, kde máš pokoj." Poškrábal se z nejistoty na krku.

„Tak ty už to máš všechno naplánovaný. Jak jsi věděl, že s tebou půjdu?" Zasmála jsem se, ale vážně mi vrtalo hlavou, jak si mohl být, tak jistý, že s ním půjdu.

„Nevím. Risknul jsem to." Usmál se a já taky.

Potom jsme se oba dva odebrali dělat vlastní věci. Byla jsem upřímně docela nervózní z toho večírku, ale vlastně jsem neměla moc důvod, protože vím, že když jdu s Jasonem, tak to bude všechno v pohodě. Doufám.

Hned po obědě jsem se nadšeně šla vysprchovat a umýt si vlasy. Nalíčila jsem se jemně, ale také aby to ozvláštnilo můj obličej, protože budu mít vlastně pouze bílé šaty. Hned, jak jsem byla hotová, jsem se vydala do té šatny, o které mi říkal Jason a přede mnou se objevilo několik bílých a černých šatů. Všechny byly naprosto dokonalé, ale já jsem vybírala jen z těch bílých, jak jsme se domluvili s Jasonem. Vedle nich byly položeny boty, které byly naprosto bezchybné stejně, jako ty šaty. Prohlédla jsem si všechny bílé šaty, které tam byly a musím přiznat, že byly vážně neskutečné. Jason má hodně dobrý vkus, pokud tyto šaty vybíral on.

Zastavila jsem se u dlouhých bílých šatů, které byly vcelku jednoduché, ale stejně vypadaly naprosto bezchybně. Měli maličký a úzký pásek v pase a byli až ke krku, takže bez výstřihu. Nasadila jsem si k nim bílé boty na podpatku, které byly u nich postavené, a potom si oblékla také ty šaty. Cítila jsem se, jako bych byla nějaká celebrita, která jde právě na červený koberec. Upravila jsem si ještě vlasy do upraveného drdolu a nasadila si náramek s náhrdelníkem, které byly na manekýně. Ještě jsem se navoněla mým parfémem, který mi k těmto šatům neskutečně šel a byla jsem připravená na to jít.

„Candice!" Zavolal Jason a já jsem si vzala bílé psaníčko, ve kterém jsem měla telefon s rtěnkou a šla jsem dolů za ním.

„No podívejme na tebe, Jasone. Vypadáš velice upraveně." Usmála jsem se, když jsem ho spatřila. Vypadal neskutečně úžasně, ale to jsem mu říct hned jen tak nemohla, protože nechci vypadat, jako že se mi líbí nebo něco podobného.

„Wow." Vyšlo z něj, když se otočil a celou si mě od paty nahoru prohlédl. Musela jsem se červenat, jako rajče, když to z něj vypadlo. Rychle si zatřepal hlavou a usmál se na mě.

„Už bychom měli vyrazit, za chvíli bude půl šestý." Rychle jsem změnila téma, protože jsem si připadala trochu trapně, když jsme oba mlčeli. Jason pouze přikývl a oba jsme se vydali do auta, do kterého jsme nastoupili a jeli na večírek, který doufám že dopadne dobře. Celou cestu jsme si s Jasonem povídali a musím uznat, že to zatím začíná velice příjemně, ale nechci nic zakřiknout, protože znám Jasona a vím, jak to s ním chodí.

           

           

Dorazili jsme k neuvěřitelně obrovskému baráku, který byl odříznutý od všech ostatních okolo velikým plotem a bránou. Vypadalo to tu podobně, jako u Jasona, ale myslím, že tenhle dům je větší než ten Jasonův. Stále nerozumím tomu, kde na to berou peníze. Vím, že Jason pouze podniká z toho, co mi řekla Devon a nemyslím si, že v takhle mladém věku by si vydělal tolik peněz, ale možné je všechno.

           

„Dobrý den, vaše jméno pane?" Zastavili jsme před bránou, kde Jasona oslovil nějaký muž z mikrofonu, který je většinou u McDonalds nebo na místech s vysokou ostrahou, což nejspíš je i zde.

„Jason McCann. Zayn mě očekává." Oznámil mi Jason. Já jsem si připadala, jako kdybych jela někam do paláce. Nerozumím tomu, proč má takhle velikou ostrahu okolo svého domu.

„Jistě." Odpověděl ten hlas po chvíli, a jakmile domluvil, tak se otevřela ta obrovská brána a Jason zajel dovnitř. Tohle bude ještě velice zajímavá noc. Doufám, že nic nepokazím, takže si zamknu pusu a odolám pokušení se zeptat na otázky, které by v normální společnosti nebyly nevhodné, ale očekávám, že dneska nebudu jen tak v nějaké obyčejném obklopení lidí.