BIZZLE

Chapter 34 - „Jen jsem tě šel zkontrolovat."

CANDICE HAMILTONOVÁ

Stála jsem na stejném místě v obýváku už nejspíš půl hodiny a nebyla jsem schopná donutit své tělo k pohybu. Má mysl byla zaplněna tím, co se stalo. Neustále jsem před sebou viděla tu pistoli, kterou Jason držel namířenou na mou hlavu. Věděla jsem o něm, že nejspíše má nějaké problémy, ale nikdy bych si nemyslela, že by mi dokázal přiložit pistoli k hlavě, natož že jich několik vlastní. Nevěděla jsem, co mám teď udělat, jelikož se bojím utéct, aby mě nezastřelil. Posadila jsem se na kraj sedačky, která stála v obýváku a položila si hlavu do rukou.

„Hele promiň za to, co to jsem udělal, ale vážně není tvoje věc." Ozval se Jasonův hlas z kuchyně, která byla propojena s obývákem. Zvedla jsem instinktivně hlavu a podívala se na něj. Vypadal naprosto v pohodě, a i přes to, že se omluvil na něm nebyla ani známka lítosti nebo upřímnosti.

„Myslím, že si zasloužím vědět proč máš zbraň už jen, protože jsi jí namířil na mě." Začínala se ve mně vařit zlost, i přes to že jsem moc dobře věděla, že má v tomhle bytě tak deset zbraní.

„A jak jsi vyvodila to, že si to zasloužíš vědět?" Lehce se zasmál stylem, kdy se mi vysmíval.

„Jelikož s tebou dočasně žiju a chtěla bych tedy vědět s kým vlastně žiju."

„Dočasně žiješ semnou to ti musí stačit. Víš o mě to, co chci abys věděla." Přešel ke mně a sedl si na druhý konec sedačky. V ruce měl skleničku nejspíše s whisky a na tváři měl naprosto klidný výraz, jako by všechno, co se stalo, bylo naprosto normální.

„Chci zavolat Devon." Postavila jsem se a přemístila se přímo před něj.

„Ne." Odsekl a napil se ze své skleničky. Sice zněl nepříjemně, ale jeho obličej vypadal stále naprosto vyrovnaně, což je velice neobvyklé.

„Chci zavolat své sestře." Zopakovala jsem s větším důrazem v hlase.

„Ne."

„Fajn." Odsekla jsem a odešla z obýváku. Zavřela jsem se v koupelně a rozhodla se, že už se osprchuji, když už tu jsem. V mém těle byly smíchané pocity nenávisti vůči němu a zároveň i strachu. Většinou mi dlouhá a teplá sprcha dokáže srovnat všechny myšlenky, ale v tomto případě mi ani ta sprcha nepomohla. Nerozumím tomu, co je to na Jasonovi, ale i když jsem si vědoma, že vlastní několik zbraní a je možná nebezpečnější, než jsem si myslela před tím, tak bych nedokázala odejít nebo utéct. Vím, že jsem nejspíš hloupá husa, ale moje podvědomí si pravděpodobně nechce přiznat, že za tou andělskou tváří by mohla být naprosto zkažená a zavrhnutá duše. Možná bych se s ním měla přestat tolik bavit a rozhodně s ním nedělat nic víc, než jako spolubydlící dělají. Vyšla jsem z koupelny a šla se svými věci za ním do obýváku, jelikož jsem nevěděla, kam si mám dát věci.

„Jasone, do jakého pokoje si mám dát věci?" Zeptala jsem se rychle, jelikož mi bylo docela nepříjemné stát před ním jen v ručníku. Vím, že jsem se s ním včera večer vyspala a i přesto, že to byla jedna z nejlepších nocí v mém životě, tak nevím, jestli bych byla ráda, kdyby se opakovala.

„Jdi do první ložnice v chodbě." Odpověděl chladně a ani naštěstí nezvedl pohled z telefonu, který držel v ruce a plně se na něj soustředil. Já se pouze otočila a šla jsem do té ložnice, kam mi řekl. Upřímně se musím divit, že má Jason tak dobrý smysl pro design a celkově má tenhle byt, a i u něj doma pořádek a všechno upravené. Když celkově přemýšlím o jeho životě, tak ani netuším co dělá za práci, protože většinou ho vidím jen doma a ani mi nepřijde, že pravidelně jezdí ráno někam pryč. Je pravda, že o Jasonovi a jeho životě nemám moc přehled a informace, ale vyvozuji z toho, co o něm vím.

Přinesla jsem si tašku do pokoje a vytáhla jsem si spodní prádlo a oblečení na doma. Nechala jsem ručník spadnout na zem a sehnula se pro kalhotky a poté jsem si nasadila podprsenku. Podívala jsem se do zrcadla, které bylo nad postelí, ale lekla jsem se, když jsem spatřila Jasonovu postavu za mnou.

„Jasone, co tu děláš?" Vyjekla jsem a otočila jsem se, abych mu čelila, jelikož jsem v odrazu zrcadla viděla, že se mi dívá na zadek.

„Jen jsem tě šel zkontrolovat." Cítila jsem stejné napětí ve vzduchu jako ze včerejšího večera. Dívala jsem se do jeho neuvěřitelně krásných očí a naprosto jsem se v nich ztrácela. Vím, že tahat se zrovna s Jasonem nebude jedno z mých nejchytřejších rozhodnutí, ale jsem si jistá, že bude aspoň pro teď to nejlepší, které jsem kdy v životě udělala.

„Nemusel jsi." Snažila jsem být trochu odtažitá, protože jsem si byla velice dobře vědoma, že Jason není dobrý člověk a neměla bych se nechat tolik rozptýlit. Jsem si velice moc vědoma toho, že on je v tom jednička.

„Chtěl jsem a ty víš, že já moc věcí dělat nechci. Měla by sis toho vážit." Viděla jsem mu na očích ten známý pohled, který nikdy nezapomenu.

„Já si toho vážím." Cítila jsem, jak obmotal svou ruku okolo mého pasu.

„To bys měla, protože pro nikoho jiného, než tebe bych to neudělal." Jak se jeho obličej přibližoval pomalu k tomu mému, tak jsem cítila tu známou vůni whisky na jeho dechu.

„Já jsem nic takového po tobě nechtěla." Zvedla jsem trochu ruce, abych naznačila, že jsem v tomhle nevinně.

„Já vím, ale aspoň víš, že pro mě máš nějakou hodnotu." Lehce se usmál a začal se pomalu přibližovat k posteli.

„Měla bych se teď cítit nějak speciálně?" Zasmála jsem se trochu a on měl na tváři stále ten jeho neodolatelný úsměv. Položil mě opatrně na postel a já jsem se trochu posunula výš a opřela se zády o zeď.

„Měla by ses cítit jak v sedmém nebi." Svlékl si triko a posadil se na posteli.

„To se bohužel necítím." Sledovala jsem, jak jeho oči putovaly po mém těle a poté si přejel jazykem pro rtech. Měla jsem sto chutí ho políbit, ale snažila jsem se udržet. Bavilo mě si takhle navzájem sami se sebou hrát.

„To je ale špatná odpověď, slečno." Chytl mě za kotník a stáhnul mě blíž k němu.

„Tím pádem byste to měl napravit, pane." Zasmála jsem se lehce a on také. Viděla jsem v jeho očích jiskru nadšení.

„Bude mi ctí." V ten moment přiložil své plné rty na mé a přesně, jak řekl jsem se opravdu opět cítila, jako bych byla v sedmém nebi. Uvědomila jsem si, že jsem našla novou činnost, která mi nahradí sprchu a zbaví všech myšlenek, a to bylo cokoliv s Jasonem.

Moje mysl se naprosto odtrhla od toho, že muž, kterého líbám má tady v bytě zbraně, nebo že mě odmítá nechat kontaktovat mou sestru. Všechny tyhle věci se rozplynuly, jakmile přiložil své rty na mé. Když mám Jasona, tak nemám v hlavě žádné problémy ani myšlenky, až na to, že nechci, aby ten moment s ním skončil. On je jako moje droga, s kterou jsem začala pomalu a myslela, že potom budu moct vycouvat, ale teď do toho padám čím dál víc, a i když by nemělo, tak se mi to líbí.

Modlím se ať pokud někdy zavzpomínám na tyhle momenty s ním, tak jich nebudu litovat, jelikož v tenhle moment není žádná šance, že bych mohla litovat jeho.