BIZZLE

Chapter 29- „ na tobě mu rozhodně záleží, Candice."

Celou cestu zpět jsme si s Jasonem povídali a aspoň pro jednou mi to přišlo úplně normální. Většinou, když si povídáme s Jasonem, tak je všechno docela napjatý, ale dneska mi přišlo, že je to až zvláštně normální. Hráli jsme hru 20 otázek a ku podivu nebyl naštvaný, že mi má říkat něco o sobě. Ve skutečnosti to bylo docela příjemné, že se konečně rozhodl alespoň maličko otevřít.

„Ted se ptáš zase ty." Řekla jsem mu, potom co jsem se zeptala, jestli měl někdy domácí zvíře, na což mi přišla odpověď, že měl psa Tima, když byl malý.

„Kde jsi se narodila?" Položil svou otázku, která v pořadí byla asi šestá a já jsem si oddechla, když jsem zpozorovala, že už pojedeme pouze tři čtvrtě hodiny. Tahle hra mě baví a celkově je mi to příjemné, jelikož jsem hodně komunikativní typ, ale chtěla bych už trochu soukromí v mém pokoji.

„Narodila jsem se v Ottawě, ale potom táta dostal tady v Torontu dobrou práci, a tak jsme se přestěhovali sem, když mi bylo pět let." Pamatuji si, jak jsem byla naprosto nadšená, že se stěhujeme, jelikož jsem v Ottawě neměla skoro vůbec kamarády a tady v Torontu jsem se seznámila hned, jak jsem nastoupila do školy.

„Máš nějaké sourozence?" jakmile jsem si všimla jeho reakce na tuhle otázku, tak jsem si přála, abych se na ni ani neptala. Jason zatnul čelist a naprosto s nenávistí se díval před sebe. Vsadím se, že pokud by mě mohl zabít pohledem, tak už by to udělal, „nemusíš mi to říkat to je v pohodě, jen jsem byla zvědavá."

„To neřeš, ale sourozence nemám. Co ty?" Cítila jsem z jeho slov naprostý odpor z toho tématu, a tak jsem raději rychle začala mluvit o sobě.

„Já mám sestru Devon, ale to už víš, jelikož jí znáš, a potom mám ještě nevlastního bratra Travise, protože když můj táta umřel, tak si moje matka našla přítele Marka. A teď se nedávno zasnoubili a moje matka vlastně už od doby, co táta umíral, tak ze mě dělala sluhu a otroka. Devon mě z toho chtěla dostat, a hlavně od ní, ale moje matka byla logicky naprosto proti, a tak proto jsem teď u tebe, jelikož mě Devon unesla a snaží se o to, abych mohla žít s ní nebo, abych byla pryč, než mi bude osmnáct, abych se mohla odstěhovat." Začala jsem rychle mluvit, abych zakecala tu otázku o jeho sourozencích, jelikož jsem nechtěla, aby to zkazilo celou tu atmosféru, která byla předtím okolo nás. Když jsem mu říkala o tom, co se děje a dělo u nás doma, tak mi to přišlo naprosto šílený. Nikdy bych si nemyslela, že se můžu někdy za život dostat do situace, jako je tahle.

„A ten Travis bydlí u vás?" Zeptal se a já jsem přikývla na souhlas.

„Bydlí u nás oba dva, pokud se nic nezměnilo od doby, co jsem byla doma. Mark se k nám s Travisem přestěhovali pár měsíc po tátově smrti. Devon s námi už nebydlela, takže Travis dostal její pokoj a vlastně si mě ani nevšímal. Nebavila jsem se s ním moc, protože mi vždycky přišel strašně divný, stejně jako jeho otec."

„A jaký je jeho otec?" Povzdechla jsem si a přemýšlela, jak bych ho správně mohla popsat.

„Docela odporný, abych pravdu řekla. Pamatuji si, že to jednou zkoušel na Devon z toho, co mi říkala, když u nás byla jednou na večeři. Mark je takový ten klasický slizký chlap, který je v každém baru a zkouší to na každou holku. Nikdy jsem ho v oblibě neměla." Zamrazilo mnou při vzpomínce na to, jak mi Devon vyprávěla o tom, že se s ní o něco snažil. Málem jsem se v ten moment pozvracela.

„Počkej on to zkoušel na Devon?" Zopakoval Jason a já si uvědomila, že jsem asi tuhle část měla vynechat.

„Jo, ale prý to bylo pouze jednou a Devon mu dala facku, a potom se přidala k nám ke stolu a od té doby si už nic nezkusil. Vyhrožovala mu i tím, že to poví matce, takže radši zalezl a nechal toho." Nevěděla jsem, co k tomu víc dodat, a tak jsem raději už mlčela. Celá naše rodinná situace je docela na nic, ale alespoň mám Devon, který mi jako jediná nelže.

„Za pět minut jsme doma, tak máš ještě jednu otázku, jestli chceš." Nabídl mi a já jsem přikývla a přemýšlela. Nechtěla jsem se ptát na rodinu, abych to takhle na konec ještě nezkazila, a také jsem nechtěla položit nějakou kýčovou otázku.

„Měl jsi někdy něco s mou sestrou?" Zeptala jsem se na poslední otázku a doufala, že jsem se netrefila do tématu, o kterém mi nic neřekne a pouze hodí ledový a naštvaný výraz s tím, že to nechám plavat.

„Neměl jsem s tou sestrou nic a ani to nějak neplánuju, i když uznávám, že je hodně atraktivní a sexy, ale já na vztahy nejsem, což jsem ti už říkal," přikývla jsem a chtěla jsem se zeptat ještě na to, jestli s ní někdy spal, ale Jason byl rychlejší a přerušil mě, „jsme doma."

S Jasonem jsme vystoupili z auta a vešli jsme do baráku. Já jsem se šla hned do kuchyně najít, jelikož jsem měla neskutečný hlad a také jsem nechtěla myslet na tu otázku, která mi běhala v hlavě. Dala jsem si těstoviny, které jsem našla v lednici a posadila se ke kuchyňskému baru.

„Candice, neviděla jsi Jasona?" Vešel do kuchyně Ryan a já jsem pouze nesouhlasně zakroutila hlavou, jelikož jsem měla plnou pusu jídla. Otočil se a šel zase pryč, ale po chvilce se vrátil.

„Co takhle kdybychom dneska někam zašli? Nemyslím rande ale prostě jít někam ven." Usmála jsem se a přikývla.

„Klidně. Byla bych ráda. Takže tak v půl osmý?" On pouze s úsměvem přikývl a když se chystal na odchod, tak přišel do kuchyně Jason.

„Hledal jsi mě, Ryane?" Z Jasonova hlasu i pohledu se dalo jasně vyčíst, že není šťastný, ale jelikož on se chová takhle skoro pořád, že se mu neuvěřitelně rychle mění nálada, tak jsem to ignorovala a dále jedla svoje těstoviny. Ryan s Jasonem odešli někam pryč, aby si nejspíš popovídali o včerejším večeru. Já jsem se mezitím běžela vysprchovat a umýt si vlasy, abych se opět cítila, jako člověk. Lehce jsem se namalovala a oblékla jsem se, abych byla připravená, jelikož už bylo skoro čtvrt na osm a já jsem chtěla být připravená.

S Ryanem jsme jeli náměstí do Hamiltonu, kde zrovna dneska byli trhy kvůli každoročnímu oslavování života a radosti. Mám tyhle trhy ráda, jelikož jsou docela klidné a nesou s sebou hrozně příjemnou atmosféru. Procházeli jsme se s Ryanem a povídali si různě o životě a dalších věcech. Byla jsem ráda, že si můžu s někým promluvit bez toho, aby se na mě naštval nebo udělal nějakou scénu.

„Jason mi řekl, co se vám včera přihodilo. Takže jsem chtěl vědět, jestli jsi v pohodě, jelikož vím, že on není typ člověka, co se moc zajímá o druhé." Cítila jsem z něj trochu nervozitu, když se zmínil o Jasonovi.

„Včera to bylo celé neskutečně zamotané a matoucí, ale hádám, že jsem v pohodě. Sice se trochu vnitřně bojím a jsem z toho taková vyklepaná, ale jde to přežít. Jason rozhodně není typ, který se zajímá o jiné, pokud z toho něco nedostane." Protočila jsem otráveně očima a snažila se zapomenout na celý včerejšek.

„Já vím, že Jason se nechová, jako normální člověk, ale má svoje důvody. Víš, já znám Jasona značnou část mého života, takže vím, co říkám." Zajímalo by mě, proč se s ním Ryan baví. Není skoro vůbec přátelský typ, ale je pravda, že ho Ryan určitě zná lépe než já.

„Proč se s ním vlastně bavíš, když se chová tak, jak se chová?"

„Protože je to můj nejlepší kamarád a prakticky mi zachránil život. Vím, že to neukazuje, ale záleží mu na mě," Ryan si celou dobu byl jistý s tím, co říká. Pousmála jsem se nad tím, že si Jasona váží i když je někdy příšerný, „poznám, když mu na někom třeba i maličko záleží a věř mi, že na tobě mu rozhodně záleží, Candice."