Army Bullshit [CZ]

18. část - Kdo ví, nepoví

Charlie’s POV

Celým mým tělem se rozlívalo příjemné teplo jako už hodně dlouho ne. Ani když jsem běhala venku na hřišti a stékaly ze mě kapičky potu, nebylo mi takhle. Tak… hezky? Odpočinutě, možná.

Opatrně jsem otevřela oči a zamžourala do slabého světla, pocházejícího z okna hned vedle postele. Snažila jsem se vybavit si, co se to minulou noc vlastně stalo. Přátelé… problesklo mi hlavou. Stali se z nás přátelé. Myslím, že s tím dokážu žít. Hlavně, když ta včerejší hádka byla zažehnána.

Pomalu jsem posunula ruku po matraci směrem k jeho hrudníku, který stoupal a zase klesal v pravidelném pomalém tempu. Ukazováčkem jsem se zlehka dotkla jemné látky bílého trička, abych se ujistila, že nemám náhodou nějakou halucinaci a vidina přede mnou je skutečná. Ano, ležela jsem v jedné posteli se spícím Harrym, který byl takhle snad ještě víc hezčí než normálně. Vlasy měl rozcuchané kolem hlavy, jednu tvář vtisknutou do polštáře a tu druhou zbarvenou do červena. Oči měl stále pevně zavřené a pokaždé, když vydechnul, zatřepotaly se mu na nich dlouhé tmavé řasy. Jednu ruku měl strčenou pod polštářem a tu druhou přehozenou přese mě.

Ani nevím proč, ale rty se mi při pohledu na něj samovolně zkroutily do úsměvu. Vypadal přátelsky. Na rozdíl od té minulé noci, kdy mi ho bylo tak strašlivě líto. Byl hrozně smutný a já ho v tom prostě nechtěla nechat. Ta včerejší hádka mi, nespíš, konečně otevřela oči. Měl pravdu, nemusela jsem být na něj hnusná, když mi chtěl jenom pomoct. Na mou obranu musím ale říct, že nikdo mi nikdy nechtěl pomoct, takže jsem to neočekávala ani od něj.

Nepatrně jsem sebou zavrtěla, abych zjistila, kde se nachází mé nohy. Vůbec mě nepřekvapilo, že jsou propleteny s jeho a teplá látka tepláků rozhodně nezahřívá jen jeho nohy, ale i ty moje. Potlačila jsem nutkání pohladit ho prsty po neoholené tváři a místo toho se od něj odtáhla. Pomalu jsem se zvedla do sedu a při tom si dávala zatraceně dobrý pozor, abych se ho nedotýkala víc, než bylo potřeba. Rozhodně jsem ho nechtěla probudit.

Dřív, než si mé oči vůbec stihly přivyknout šeru v pokoji, jeho ruka mě pevně uchopila za předloktí a prudce mě stáhla zpátky do postele. Rychle jsem se kousla do spodního rtu, abych náhodou nevykřikla. Hned, jakmile má hlava dopadla opět na polštář, jsem se na něj se strachem podívala. K mému štěstí ještě stále spal, jen obličej se mu naštvaně zkroutil a na čele měl už zase tu svou hlubokou vrásku. Tentokrát jsem se prostě neudržela a palcem se dotkla jeho čela. Jeho kůže byla horká a vzhledem k tomu, že je to chlap, i neočekávaně hebká. Párkrát jsem bříškem prstu přejela po jeho pokožce od kořene jeho nosu až k linii vlasů. Po pár takových lehkých pohybech mé dlaně, se jeho napjatý výraz uvolnil a na rtech se mu dokonce objevil úsměv. Oddychla jsem si a tentokrát se posadila o něco rychleji. Mrštně jsem vyklouzla z postele a obula si na nohy Crocsy, co ležely vedle postele.

Už jenom během tak krátké chvilky jsem se znovu začala klepat zimou. Podívala jsem se zpátky na vyhřátou postel, kde Harry neúspěšně hmatal rukou kolem sebe, a na chvíli zapřemýšlela, jestli se nechci vrátit za ním. Nakonec jsem tu myšlenku zavrhla s tím, že v posteli strávím celý týden a Harry mě pravděpodobně nenechá ani dojít si samotnou na záchod, takže jsem ze sebe chtěla udělat člověka ještě dřív, než se probudí a začne mě zase komandovat.

„Vrať se zpátky za mnou.“ Projel pokojem jeho, až moc hluboký, chraplavý hlas. Vystrašeně jsem se k němu otočila.

Peřina, která nás celou noc oba zakrývala, teď ležela skopaná na spodním okraji postele a prostěradlo kolem Harryho bylo zmuchlané. Stoupla jsem se na špičky vedle postele a podívala se, jestli to myslel vážně. Naštěstí měl oční víčka ještě stále zavřená a já přisoudila tuhle žádost jen nějakému snu. Přehodila jsem přes něj peřinu a k tomu ho pohladila po ruce.