Semiriana

Dušičky

Česko, o dvanáct let později.

Byl sychravý podzimní den. Staré kolečko naložené shrabaným listím pochmurně povrzávalo. Bedřich s ním zamířil k zadní hřbitovní bráně. Kvílivě zaskřípěla. „Měl bych to namazat," řekl si šeptem a vysypal obsah kolečka do kontejneru. Z dálky se ozvalo houkání vlaku. Výpravčí Václav Bezištný vyšel na nástupiště, koukl na hodiny a pak na Bedřicha postávajícího u kontejneru.

„Hele, Pumpenhaus, stav se pak u mě." Bedřich jen mlčky kývl a zamířil s kolečkem zpátky na hřbitov.

Byla už tma, když Bedřich zamířil k Václavovi. Vzal to přes hřbitov k zadní brance. Dům výpravčího stál hned za nádražní budovou. Bedřich zaťukal třikrát na okno, a pak jen čekal, až se otevřou dvířka vedoucí na dvorek.

„Měls návštěvu, co?" oddtušil Václav, když uviděl Bedřicha nesoucího papírovou krabici, pak se pomalu odšoural do kuchyně a postavil na stůl dva talíře. „Tak, co je to dneska, štrůdl?" vyzvídal a bylo znát, že se mu už sbíhají sliny. „Bábovka," odvětil suše Bedřich. „Nevadí, dáme kafe." Jen, co dal vařit vodu, pohodlně se usadil a hned odkrojil notný kus bábovky, do kterého se s chutí zakousl. Pak zalil pořádnou dávku kávy horkou vodou a postavil hrnky na stůl. „Nehleď na to, Pumpenhaus, a jez!" vybídl Václav Bedřicha, když viděl, že jen zamyšleně míchá horké kafe, zatímco on spořádal už třetí kus bábovky. „Já se ti divím, taková hodná, šikovná holka a ty nic. Co proti ní máš?" „Je to ženská," zavrčel Bedřich. „Hele, Pumpenhaus, to myslíš vážně, že kvůli jedný blbý krávě navěky zanevřeš na ženský?" „Neřekl jsem, že navěky," Bedřich usrkl a zašklebil se. „Kolik jsi tam toho dal? To se nedá pít, nemáš tam pivo?" „Mrkni se do chodby a vyber si," Václavovi se nechtělo vstávat, raději si ukrojil další kus bábovky. 

Když se Bedřich vrátil s lahví v ruce, stál chvíli ve dveřích a pozoroval Václava, jak jí. Nepřítomnost ženy v tomhle domě byla opravdu znát. Ať se Václav snažil, jak chtěl, tak pečlivě jako Marie uklidit nedokázal. I na jeho figuře to bylo vidět, pohubl a uniforma výpravčího na něm doslova visela. „Co Marie? Pořád žádné zprávy?" zeptal se Bedřich, když otvíral pivo. Václav zakroutil smutně hlavou. „Už to bude rok a na nic nepřišli. Ještě, že jsem měl tenkrát službu, jinak by mě určitě podezírali, že jsem ji zabil a někam zahrabal."

Stalo se to loni, začátkem listopadu. Bedřich ji potkal, když spěchala na autobus. „Jestli mi to ujede, budu muset přes kopec pěšky," volala tehdy na něj. Jela do Březic na nádraží, protože od nich vlak do Jirmanova nejezdil. Měla v plánu navštívit sestřenici, zastavit se na hřbitově a vrátit se šestým vlakem do Březic, aby stihla poslední autobus, co jezdí v sedm. Do vlaku nastoupila, ale do autobusu ne. Zmizela beze stopy. Prohledávali všechno, i hřbitov, jestli ji tam náhodou Bedřich nezakopal.

Václav vytáhl z kredence láhev slivovice a nalil si pořádného panáka. „Dáš si taky?" zeptal se Bedřicha, ale ten s díky odmítl a raději si otevřel další pivo. „Na Marii, ať je, kde, je," pronesl Václav a na jeden ráz vyprázdnil skleničku.

Poslední říjnový den byl slunečný a to, že se blíží dušičky se dalo poznat jen podle přibývajících věnců a svic na hrobech. Bedřich zkontroloval hřbitov, a pak šel namazat vrzající zadní branku. „Nazdárek, Bedřichu," pozdravil ho stařičký pán ometající náhrobek. „Dobrý den, pane Krátký," odpověděl Bedřich na pozdrav a tvářil se, že má moc práce. „Václav říkal, že se Marie pořád nenašla," nedal se odbýt stařeček. „No,"potvrdil Bedřich stručně. „Vašík mně nevěří, ale já si stejně myslím, že omylem nastoupila do bludnýho vlaku. On si myslí, že to je jen pohádka, ale já ho viděl, když jsem ještě dělal výpravčího v Jirmanově. Byla tehdy mlha jako mlíko, hodiny ukazovaly čtvrt na osm, když se ozvalo to houkání. Přijel potichu, jako duch, žádné skřípění brzd. Zastavil, ale nikdo nevystoupil a tak jel zase dál." „A vy si myslíte, že do něčeho takovýho by manželka výpravčího dobrovolně nastoupila?" zapochyboval Bedřich, když si to představil, docela mu to nahánělo hrůzu. „Jo, chlapče, to už se asi nedozvíme, jestli to bylo dobrovolně," pronesl děda jaksi tajuplně a dal se zase do zametání.