Semiriana

Prozrazené tajemství

Moji milí čtenáři, dnes vám předkládám, patrně, předposlední kapitolu. Snažila jsem se tu popsat šachovou partii a velmi by mě zajímalo, co na ni říkáte (nemám v té oblasti mnoho zkušeností) a jestli by nebylo lepší přesunout ji do kapitoly předchozí.  Budu ráda když napíšete vaše připomínky. 

Moc děkuji So Ra Kim, za doporučení šachové partie Najdorf Portisch 1962 a Verči Holáskové za její rozbor. 

„Černé nebo bílé?" zeptala se Semiriana.

„Nechám výběr na vás," odpověděl Edwin.

„Pak tedy volím černé," řekla čarodějnice a otočila šachový stolek tak, aby bílé figury byly na Edwinově straně. Ten trochu nejistě pohlédl na čtvercovou plochu, pak váhavě uchopil pěšce a přemístil ho na d4. Semiriana táhla tak, že se oba pěšci ocitli naproti sobě. Edwin zkusil dát dalšího pěšce vedle svého a černý se postavil na e6.

Když se ve čtvrtém tahu ocitl bílý jezdec na f3 tvářil se u toho Edwin tak, jako by se snažil vytvořit co nejhezčí estetické uspořádání barev na šachovnici místo promýšlení strategie a když přesunul v pátém tahu pěšce na d5 omluvně se usmál s řekl: „Patrně vám musím odebrat figuru."

„Vy jste to asi vážně nikdy nehrál," konstatovala Semiriana s jistým údivem a pak mu jezdcem pěšáka vzala. V šestém tahu přišel o dalšího, ale nijak ho to netrápilo a v sedmém tahu jí to oplatil.

Semiriana chvíli přemýšlela a pak postavila střelce na b4. Vypadalo to, že Edwina tím uvedla ve zmatek. Nečekaný pohyb jinou figurou než pěšcem a střelcem ho poněkud překvapil. Jeho ruka váhavě těkala nad šachovnicí a chvíli se zdálo, že si snad rozpočítává, čím potáhne.

I Semiriana napjatě čekala, pro kterou figuru se rozhodne a když viděla, že vzal dámu a přesunul ji na c2, bez obav umístila svého jezdce na c6. V devátém tahu jiným sebrala jeho jezdce a spokojeně se zadívala na svého spoluhráče. To, že jí svým pěšcem jezdce zase vzal ji nijak nerozhodilo a na oplátku mu odstranila dalšího pěšce.

Edwin se tvářil ustaraně a Semiriana v té chvíli ani na okamžik nezapochybovala o svém vítězství. V jedenáctém tahu její černá královna vyrazila vpřed, připravila Edwina opět o jezdce, aby se po jeho malé rošádě, kdy přesunul krále do bezpečí drze postavila před bílou královnu. Až do patnáctého tahu byla klidná, jenomže pak se Edwin přestal tvářit jako vyjevené štěně, vypadal soustředěně a začal útočit. Šlo do tuhého. Bílá královna se přemístila do nebezpečné blízkosti černého krále. Semiriana se ocitla v dost nezvyklé situaci, najednou neměla, jak se bránit a hrůzou si uvědomila co bude nevyhnutelně následovat. A když Edwin přesunul jezdce na f4 věděla, že prohrála.

Edwin zvedl oči od šachovnice jako by procitl ze sna a zadíval se na její pobledlou tvář. Nedokázala pochopit, jak se mu to povedlo, většinu hry vypadal, že se těch figurek skoro bojí.

„Kolik partií jste už doopravdy odehrál?" zeptala se téměř v šoku.

„Tahle byla moje první. Opravdu. Jen, na rozdíl od vás, si dokážu vybavit všechny odehrané partie našeho i vašeho světa. A s malou nápovědou," Edwin zvedl oči vzhůru, aby nebylo pochyb odkud přišla pomoc „Se mi to podařilo zvládnout."

„Pak to byl podvod!" vykřikla čarodějnice rozhořčeně.

„Ne větší než ten váš. Díky tomu mému aspoň nikdo nepřijde o život," řekl Edwin přísně.

„A díky mně snad ano? Snažím se ji zachránit," Semirianin hlas se trochu chvěl.

„Tak dlouho to všem opakujete, až jste uvěřila vlastní lži?" zeptal se zzalloo trochu jízlivě a čarodějnice naprázdno polkla. „Najednou vám došla slova? Než najdete ta správná, dovolím si vám povědět krátký příběh o tom, že nechat se ovládnout uraženou ješitností je cesta do pekel." Edwin se dal do vyprávění.