slytherin mudblood 3 | draco malfoy

kapitola 11 - S Láskou, Draco

Po šíleném útěku z ministerstva jsme se ocitli někde uprostřed mýtiny v lese. Tak tak jsme utekli. Stačila jen chvilka a už bychom nemuseli být tady, ale někde úplně jinde. A rozhodně by to místo nebylo lepší.

Zmateně jsem se postavila a všimla jsem si Rona, který ležel na zemi, a nad kterým klečela Hermiona. Nějak zvláštně se třásl. Hermiona pokřikovala na Harryho, ať jí okamžitě podá něco z kabelky, zatímco já jsem na ně jen v šoku zírala. Nechápala jsem, co se stalo.

,, Co se stalo? Měli jsme se vrátit na Grimmauldovo náměstí!" zeptala jsem se, zírajíc na zoufalou Hermionu, která se snažila dostat třemdavu do Ronovy rány. Byl to ošklivý pohled.

,, To jo, jenže..." začala Hermiona, ale vzápětí začala opět Rona uklidňovat.  ,, Byli jsme tam, jo, jenže..
Yaxley se mě pořád držel. A když viděl, kde jsme, už jsme tam nemohli zůstat, tak... Jsem nás přenesla sem. Jenže Ron má odštěp! Promiň.." vysvětlila mě i Harrymu celou situaci a otočila se směrem ke mně.

,, Pojď, pomůžeš mi" vyzvala mě a já přikývla, zatímco jsem šla za Hermionou. Harry si klekl ke zraněnému Ronovi, jehož ruka však už díky Hermione vypadala mnohem lépe.

,, Protego totalum... Salvio hexia... " začaly jsme s Hermionou kouzlit, abychom nás ochránily. Harryho jsme mezitím poslaly postavit stan.

-

Když už se začalo stmívat, zdržovali jsme se hlavně ve stanu. Ron už z vyčerpaní usnul, venku bylo šero a my seděli na svých provizorních postelích, přičemž jsme si každý hleděli svého. Bylo lepší, když jsme zůstali uvnitř. Nechceme, aby nás někdo i přes všechna ta ochranná kouzla spatřil.
I přes tohle riziko se však Hermiona, jako jediná, vydala ven, aby dovnitř donesla nějaké dříví na oheň, aby popřípadně venku nezmoklo. Než to však stihla udělat, vrátila se do stanu.

,, Venku na stromě sedí nějaká sova a u nohy má přivázaný dopis. Chtěla jsem se na něj podívat, ale nechtěla mě k sobě vůbec pustit" oznámila nám Hermiona a my se s Harrym podívali na sebe. Oba jsme vstali a vyšli jsme ze stanu.

Hermiona ukázala na strom, na kterém opravdu seděla majestátní sova pálená. Když mě uviděla, roztáhla křídla a letěla přímo ke mně.
Zmateně jsem natáhla ruku, na kterou se sova posadila. Ještě stále trochu v šoku jsem ji pohladila po sněhových peříčkách a vrátila jsem se i se svou zpátky do stanu.

,, Ty ji znáš?" zeptal se Harry, když se posadil zpátky na postel. Dál si prohlížel onen medailonek, který jsme dneska ukradli na ministerstvu.

,, Ano, pokud se nemýlím, měla by to být Madelaine. Dracova sova" objasnila jsem Harrymu a ten na to jen protočil očima. Chvíli jsem si ještě hladila sovu, pak jsem si ale uvědomila, že bych si nejspíš měla převzít dopis.

Uchopila jsem tedy černou obálku a sundala jsem ji z Madelaininy nožky. Ta trošku povyskočila a začala si probírat své nádherné peří. Já jsem si pouze ověřila, že je dopis opravdu z Malfoy Manor, a když jsem viděla tu klasickou pečeť, neváhala jsem ani minutu a dopis jsem otevřela.

Na klasickém papíře bylo Dracovo úhledné písmo. Jemně jsem po pismenech přejela prsty, jakobych se snažila se ho dotknout. Dotknout se Draca skrze list, kterého se také dotýkal. Který voněl jako on a který mluvil jako on, protože právě Draco byl ten, který na tento list vložil svá slova a myšlenky, určené jen a jen pro mě.

,, Má drahá Charlie,

nevím, kde jsi, ani co děláš, ale v první řadě doufám, že jsi v pořádku. Předpokládám, že vzhledem k tvé povaze určitě nesedíš v Bradavicích, nepopíjíš bezinkový čaj v kuchyni a nechodíš se učit do knihovny. Nedivil bych se, kdybys teď běhala někde po lesích. Musíš se pořád angažovat do všeho možného, nejlépe s Potterem a jeho partou... Když už nic, tak doufám, že na tebe dá Potter pozor. Kdyby ne, vyřídil bych si to s ním z očí do očí.

Pokud by ses ptala, co já - nic. Jsem v Malfoy Manor, nedobrovolně se účastním smrtijedských schůzí (z kterých už  vznikla nejedna noční můra) a rodinných večeří, potloukám se sídlem a hlavně pořád myslím na tebe. Tak moc mi chybí tvé rty, objetí a pohlazení, které ve mně vyvolává tolik klidu. Ani jsem nevěděl, jak moc jsem na tobě vlastně navázaný. Být bez tebe jsou pro mě muka, i když jsem si to dlouho přiznat nemohl.

Chci, abys věděla, že se o tebe bojím. Snad neděláš nic životu nebezpečného a brzy mi odepíšeš. Co nejdříve, budu čekat. Buď prosím opatrná.

S Láskou,
Draco"

Dočetla jsem si onen dopis a s úsměvem jsem ho složila zpátky do obálky. Obálku jsem si schovala do batohu a znova jsem podrbala malou sovičku na hlavičce. Nemohl mi uniknout jakýsi dobrý pocit na hrudi. Jakoby mě ten dopis doslova zahřál u srdce. Nečekala jsem, že mi napíše, ale byla jsem za to ráda. I když mi teď chyběl mnohem víc...