slytherin mudblood 3 | draco malfoy

kapitola 22 - svobodný skřítek

Když se Dobby s Lenkou a panem Ollivanderem přemístili, uslyšeli jsme kroky na schodech. Schovali jsme se vedle dveří na stěnu, aby nás přicházející nespatřil. Nebyla to ale potřeba - Červíček v mžiku s bolestným "au" spadl na zem a my tak mohli z našeho rádoby úkrytu vylézt. Nahoře na schodech jsme uviděli Dobbyho.

,, Vemte jeho hůlku" řekl nám Dobby, a já ji popadla a dala si ji do kalhot. Pomalu a potichu jsme se plížili po schodech nahoru, po všech čtyřech, aby nás nikdo neviděl. Už z dálky jsme slyšeli Bellatrix Lestrangovou, jak vyslíchá toho skřeta. Snažila se zjistit, jak a kdo se dostal do jejího trezoru a získal meč Godrika Nebelvíra. To jsem netušila ani já a upřímně by mě to zajímalo - banka u Gringottových je totiž přímo proslulá tím, že s k nim do zamčeného trezoru nikdo nedostane. Asi mě už ale napadlo, kdo za tím stojí... Ne, že by to nebylo očividné.

Kromě Belly jsem ale zaregistrovala ještě Luciuse, Cissy a taky Draca. Stál tam, s nečitelným výrazem, a pozoroval dění kolem sebe. Dostala jsem strach. Určitě se zachvilku budu muset postavit proti němu a to mě upřímně děsilo víc než kletba Cruciatus. Věděla jsem to už dlouho, tuhle válku nemůžeme vyhrát společně, ale teď, když jsem tady a musím tomu všemu čelit, se mi to zdá skoro nereálné. Bolí to a mám strach. Ale musím to přejít. Jinak to nejde.

,, Máš velké štěstí, skřete, " řekla Bellatrix a poodešla směrem k Hermioně, ,,to samé se však nedá říct o ní." konstatovala se značnou dávnou spokojenosti v hlase a Ron už to nevydržel. Dřív, než jsme mu s Harrym stihli cokoliv říct, vyběhl po schodech nahoru a začal na Bellu útočit pomocí kouzla Expeliarmus. Bohužel se netrefil, ale Harry vyběhl hned za tím a šel mu pomoct.

Kletby začaly létat vzduchem jedna za druhou. Malfoyovi se začali bránit a všichni tedy byli zapojeni do boje. Nenápadně jsem se snažila dostat k Hermioně. Skoro se mi to i povedlo, moje nepozornost mě však zradila. Bellatrix mě popadla za vlasy a přiložila mi hůlku ke krku.

,, Dost!" upozornila na sebe všechny přítomné. ,,Odhoďte hůlky! A hned!" začala vyhrožovat Harrymu a Ronovi a já začala zběsile kroutit hlavou na můj nesouhlas, za co jsem si zasloužila jen škubnutí.

,, Teto-" chtěl něco namítat Draco.

,, Ty mlč" přikázala mu Bellatrix a jeho otec na něj hodil jeden z jeho nejhnusnějších pohledů. Měla jsem strach i o něj. Nemůže být na mojí straně. A já mu to nevyčítám - on za to přece nemůže. Sic mě to mrzí, jeho chyba to prostě není.

,, Odhoďte je!" přikázala jim znova a já slyšela jen dopad dřeva na podlahu. Poraženecky jsem vydechla. Neměli to dělat. Ne kvůli mě. ,, Seber je, Draco" přikázala mu. Draco to hned, možná s menším zaváháním, udělal.

,, Vida, vida - to je Harry Potter. Celý vymydlený a jako nový... Právě včas pro pána Zla! Zavolej ho" řekla Bellatrix, přičemž se pořád uchechtávala. ,,Zavolej ho!" zdůraznila, když viděla, že se nikdo k ničemu neměl.

Lucius tedy popošel a vyhrnul si rukáv, aby odekryl své znamení zla. Už už chtěl Voldemorta přivolat, když jsme všichni uslyšeli zvláštní vrzání nad námi. Všichni jsme se otočili směrem ke stropu. Na mohutném křišťálovém lustru seděl Dobby a odšroubovával jednu součástku. Vtom se lustr uvolnil a padal přímo na mě s Bellatrix.

Odskočily jsme každá na jinou stranu a lustr se roztříštil na spoustu kousků. Kdybych pod ním zůstala, už bych byla určitě mrtvá. Teď jsem se ale nemohla pozastavovat. Popadla jsem společně s Ronem Hermionu a pomohla jsem jí rychle vstát ze země, zatímco Harry sebral Dracovi jejich hůlky. Všichni jsme se seskupili k Dobbymu.

,, Skřítku pitomá! Mohls mě zabít!" vyjela po něm Bellatrix a Dobby si povzdechl.

,, Dobby nechtěl nikoho zabít. Dobby chtěl jen zmrzačit... Nebo vážně zranit" odpověděl na svou obranu a já jsem se musela v duchu uchechtnout. Ano Dobby, jen zmrzačit nebo jen vážně zranit. Brilantní.
Dobby vyslal kouzlo a sebral Narcisse hůlku. Nevím, jak se mu to povedlo. Ale bylo to dokonalé.

,, Jak se opovažuješ sebrat čarodějce hůlku?! Chceš snad zradit svého pána?!" běsnila Bellatrix jako ďas a Dobby se napřímil, s hůlkou v ruce.

,, Dobby nemá pána. Dobby je svobodný skřítek." řekl pyšně a já se usmála. Úsměv mi ale ne trval moc dlouho. V mžiku nás Dobby přemístil a poslední věc, co jsem viděla, byly Dracovy zklamané oči a ostrá dýka, která patřila Bellatrix.