slytherin mudblood 3 | draco malfoy

kapitola 2 - Nagini, večeře

Pohled Draca

,, Severusi.. Už jsem se začínal bát, že ses ztratil.. Pojď. Nechali jsme ti tu místo." promluvil Voldemort, když uviděl Snapa. Byli jsme s rodiči na jedné z mnoha smrtijedských rad, které jsem tak nesnášel. Celou dobu jsem tam vždy seděl zticha a modlil se, abych už mohl konečně zase jít. Musel jsem si dávat pozor na moje myšlenky, jelikož jsem si nikdy nemohl být jistý, že Pán zla se mi právě nehrabe v hlavě. Bylo to více než nepříjemné. Navíc, dívat se na moji bývalou učitelku, jak tam přede všemi čeká na smrt, mě ubíjelo ještě víc.

,,Neseš nějaké zprávy?" zeptal se.

,, Bude to příští sobotu za soumraku" sdělil nám všem Snape, ale někdo mu do toho skočil.

,, Já slyšel něco jiného, pane. Dawlish, ten bystrozor, se zmínil, že mladého Pottera odvedou až třicátého tohoto měsíce. V předvečer jeho sedmnáctin" řekl. Přesně vím, kam tohle vede. Všichni se tady budou spalovat pohledy a říkat, že slyšeli každý něco jiného. Zase tady budeme trčet bůh ví jak dlouho jenom kvůli jejich neschopnosti.

,,To je ale falešná stopa" odporoval Snape. ,,Oddělení bystrozorů už v ochraně Pottera nehraje žádnou roli. Ti, co jsou mu nejblíž, se domnívají, že máme na ministerstvu svoje lidi." objasnil a někdo se začal smát. Ach bože..

,, V tom se nepletou, co?" zasmáli se smrtijedi, jen já měl pořád svůj výraz upřený na mou učitelku.

,, Co tvůj názor, Piusi?" zeptal se Pán zla. Prosím, ať už můžu jít pryč..

,, Proslýchají se různé věci. Těžko ale říct, je-li některá pravdivá"

,, A! Takhle mluví pravý politik" usmál se Voldemort. Teda, pokud se něčemu takovému dá říkat úsměv. Spíš to byl nechutný úšklebek. ,,Myslím, že nám budeš užitečný, Piusi. Kam toho kluka chtějí schovat?" zeptal se Voldemort Snapa a opět se na něj otočil zpátky.

,, Někam na bezpečné místo. Nejspíš domů k některému členovi řádu. Slyšel jsem, že bude zabezpečen všemi možnými ochranami. Až se tam dostanem, prakticky nebude možné na něj zaútočit." dořekl a moje tetička si odkašlala, čímž na sebe strhla pozornost.

,, Můj pane, na ten úkol se dobrovolně hlásím. Chci toho kluka zabít.." řekla a ve mně hrklo. Ano, je to slavný Harry Potter, můj největší rival, ale to neznamená, že ho chci vidět zemřít. Navíc - je to kamarád Charlie...
Ozval se výkřik.

,, Červíčku!" zavolal Pán zla na muže, krčícího se u jednoho z mramorových sloupů. Skoro jsem cítil, jak se mé srdce pohlo, jak jsem se lekl. ,, Nenařídil jsem ti, že má náš host být zticha?!" zlobil se Voldemort.

,, A-ano, můj pane. Hned to zařídím, můj pane.. " řekl vyhrkaně Červíček a šel to zařídit. Úplně jsem si nechtěl představovat jak.

,, Byť mě tvoje krvežíznivost velice těší, Bellatrix, já musím být tím, kdo zabije Harryho Pottera" pokračoval Voldemort tam, kde skončil a Bellatrix se stáhla. ,,Ale... Čelím k politování hodné komplikaci," postavil se.
,,moje i Potterova hůlka mají společné jádro.. Jsou to.. Něco jako dvojčata. Můžeme se zranit, ale nemůžeme se zranit smrtelně. Mám-li ho zabít, musím to udělat hůlkou někoho jiného" vysvětlil a začal procházet okolo stolu, směrem k nám. Hrdlo se mi stáhlo a já skoro ani nedutal. Naštěstí to nebylo nic konkrétního a on mě obešel.
,, No tak! Někdo z vás přeci chce být poctěn.. Hm?" nabádal, ale všichni mlčeli. Proto se Voldemort vrátil zpátky k nám..
,, Co třeba ty, Luciusi?" zeptal se mého otce. Jeho blízká přítomnost ve mně vyvolávala značný neklid, ale snažil jsem se to skrývat. Nemohl jsem ukázat to, že se ho vlastně bojím..

,, Můj pane.. " otočil se na něj otec.

,, ,Můj pane'? Já jen chci tvoji hůlku" natáhl se pro ni, ale otec dál váhal. Viděl jsem to na něm. Nakonec mu svou hůlku ale třesoucíma rukama předal. Jak by ne..

,,Cítím správně jíl?" zeptal se Voldemort.

,, Ano, pane" přitakal otec a Voldemort si chvíli hůlku prohlížel. Nakonec ji zlomil.

,,A jádro?"

,, Blána z dračího srdce, pane" odpověděl otec, skoro se nehýbal. Nikdo z nás.

,, Z dračího srdce?" Voldemort zopakoval a otec pokýval hlavou.
Nakonec Voldemort nespokojeně hodil hůlku na dvě části na stůl před otce. Pak se otočil na mou učitelku a pomocí kouzla ji dopravil do středu stolu.

,, Ts. Pro ty z vás, kteří to nevědí, dnes večer se k nám připojila slečna Charita Burbageová, která až do nedávna učila na bradavické škole čar a kouzel. Přednášela tam studium mudlů." řekl Voldemort posměvačně a několik smrtijedů se začalo smát.
,, Slečna Burbageová se domnívá, že mudlové se nijak zvlášť neliší od nás. Kdyby... Bylo po jejím, měli bychom se s nimi pářit" dodal se značným znechucením a několik smrtijedů neskrývalo svůj souhlas. Hlavně teda Bellatrix.

,, Je toho názoru, že směs kouzelnické a mudlovské krve není zvrácenností, ale je třeba ji podporovat" posadil se Voldemort zpátky na své místo a slečna Burbageová zalapala po dechu.

,, S-Severusi.. Severusi, prosím.. Jsme přátelé.. " zašeptala směrem k mému profesorovi a já nervozitou skoro nedýchal, i když jsem dopředu věděl, co nastane. A měl jsem pravdu. Kéž bych se mýlil...

,, avada kedavra!" zazněla jedna z kleteb, které se nepromíjí z Voldemortových úst. Profesorčino tělo ztěžklo a hlasitě dopadlo na stůl. Leknutím jsem s sebou škubl. Můj výraz mluvil za všechno - vidět dalšího člověka umírat mě bolelo. Nechtěl jsem tam být...

,, Nagini.. Večeře" pohladil Voldemort svého hada. To mi připadalo ještě víc zvrácené.. Zabít člověka je jedna věc, dát ji na večeři hadovi je druhá...

Ale je to Pán zla, pro něj to nic není...

,, Ach ano, chtěl jsem se ještě zeptat, Draco.. " začal Voldemort mluvit, ale já začal pořádně vnímat až když jsem uslyšel své jméno. Vzhlédl jsem k němu se strachem v očích.
,, Slyšel jsem, že jsi se sblížil s mojí dcerou... Jak že se jmenovala..?" na oko se zamyslel Voldemort a já mlčel. Otec do mě dloubnul loktem na znak toho, že mám říct její jméno. I přes značnou nervozitu v hlase jsem tedy promluvil.

,, Ch-Charlotte" řekl jsem a Voldemort vypadal, že si náramně užívá pozici, do které mě dostal. Jak jinak.

,, Charlotte... Ach ano... No, pokračuj v tom. Musíme ji dostat na stranu zla. Ve válce bude má dcera bojovat po mém boku" oznámil mi a já byl nucen souhlasit. Přikývl jsem tedy, ale už teď mi bylo jasné, že ani tenhle úkol nesplním.