slytherin mudblood 3 | draco malfoy

kapitola 5 - Takto zní poslední vůle..

,, Dobré ráno" ozvalo se mi u ucha a já leknutím vylétla do sedu. Smích za mnou mi prozradil narušitele mého spánku. George!

Nehledě na to, že jsem spala za stolem, to byl jeden z mála dobrých spánků, kterých se mi za poslední dobu dostalo. Nebylo tedy divu, že jsem na něj byla pořádně naštvaná.

,, No, tak to ti pěkně děkuju. Takhle hezky se zase dlouho nevyspím" postěžovala jsem si mu a on si bezstarostně upil čaj z hrnku, který vzal z kuchyňské linky. Jakoby ho vůbec včera málem nezabili.

Slyšela jsem pokyny pana Weasleyho při snaze postavit stany. Pokoušela jsem se podívat z okna, ale George mi dělal jaksi tlusté sklo.

,, Hej! Lepší výhled máš tady" ukázal na sebe a já se zasmála.

,, Můj lepší výhled právě spočívá u něj doma s největším monstrem všech dob pod vlastní střechou. Ale dobrý pokus" mrkla jsem na něj a zvedla jsem se.
George se uchechtl.

,, Měla by ses jít převléct. Teda, pokud tílko a pyžamové kalhoty nejsou tvůj outfit. Pokud ano, podle mě tam všechny okouzlíš" zašklebil se George posměšně a já na něj hodila otrávený pohled. Pořád se zlobím, že mě vzbudil!

Po schodech jsem vyšla do druhého patra, kde jsem zamířila do koupelny.
Na svůj odraz po ránu jsem byla zvyklá, tudíž mě vůbec nepřekvapilo, že vypadám jak kdybych právě spadla z koštěte. Spíš mě překvapilo to, že George neoslepl.

Díky sprše jsem se probudila a v rámci možností upravila. Jelikož jsem si s sebou nevzala žádné šaty, Ginny mi nějaké půjčila. Byly černé, obyčejné. Ale i přes to se mi moc líbily a myslím, že mi i docela slušely. Okolo krku jsem si ještě dala přívěsek, jelikož jsem si ho sundala, když jsem šla do sprchy, a šla jsem se zeptat, jestli není potřeba s něčím pomoct. Třeba si pak budu připadat víc užitečná..

Než jsem však vůbec stihla vyjít ven, ve dveřích jsem narazila.. na ministra kouzel? No, nebyla bych to já, kdybych mu nezablokovala dveře a nezůstala na něj tupě civět. Zmateně jsem mu uhnula a omluvila se. Viděla jsem Harryho s Hermionou, jak jsou stejně zmatení, jako já. Aspoň nějaké plus.

Sedli jsme si v obýváku a pan ministr položil na stůl jakýsi kožený předmět.

,, Uhm.. Takže.. " začal Harry, ale zastavil se. Pan ministr vytáhl z tašky ještě jakýsi dopis. Ten otevřel a začal ho číst.

,, ,Takto zní poslední vůle a testament Albuse Percivala Wulfrica Briana Brumbála. Za prvé : Ronaldu Billiusi Weasleymu odkazuji svůj zatemňovač, který jsem sám zkonstruoval a doufám, že ať už se bude zdát situace nejtemnější, ukáže mu světlo, '  "

dočetl ministr a podal Ronovi Brumbálův, teď už jeho, zatemňovač.

,,To mi Brumbál odkázal?" usmál se Ron a všichni jsme si danou věc prohlédli.

,,Ano" potvrdil mu ministr.

,,Úžasný, " vydechl Ron a prohlédl si ho ještě jednou ,,co to je?" zeptal se nakonec zmateně a já se zasmála. Ron zatemňovač otevřel a rozsvítily se dvě lampy, ale ne na dlouho. Jejich světlo putovalo do zatemňovače a pak zase zpátky. ,,Paráda" zaradoval se Ron a ministr pokračoval.

,, Hermioně Jean Grangerové tímto odkazuji svůj výtisk Bajek Barda Beedleyho. A doufám, že v něm najde zábavu i ponaučení,"

Podal ministr Hermioně malou knížečku.

,,Ty mi četla mamka. Náš skákající hrnec, Králice Alice a chechtavý pařez" zasmál se Ron nad vzpomínkou z dětství. Nikdo z nás na to však nereagoval. ,,No tak.. Králice Alice!.. Nic?" zeptal se Ron překvapeně a my jen pokroutili hlavou.

,, ,Charlotte Rosie Jonesové odkazuji hůlku jejího dědečka Gellerta Grindewalta, kterou jsem získal v souboji. Doufám, že ví, že krev neurčuje cestu, na kterou se má člověk dát, ale vnešenost, kterou ve svém jméně nosí. Také jí předávám dopis od Felicité Grindewalt, který jsem jí měl předat v den sedmnáctých narozenin,"

Řekl ministr a podal mi obě věci. Srdce mi bilo jako snad ještě nikdy. Dopis od mé biologické matky. Hůlka mého biologického dědečka. Kus našeho rodu v předmětech. Nevěděla jsem, jak na to reagovat, proto jsem nic neřekla. Nechtěla jsem si ten dopis číst teď. Věděla jsem, že se to tak nějak nehodilo.

,, , Harrymu Jamesi Potterovi odkazuji zlatonku z jeho prvního famfrpálu. Aby nezapomněl, že vytrvalost mu vždy přinese ovoce"

Dočetl ministr poslední řádky závěti a podal Harrymu jeho zlatonku. Nevím, co ministr čekal, že se stane, ale vypadal celkem zklamaně. Harry odtrhl zrak od zlatonky a místo toho se na ministra opět podíval.

,,A.. To je vše?" zeptal se s nadějí v hlase, ale ministr zakroutil hlavou.

,,Ne tak docela. Brumbál vám odkázal ještě jednu další věc - a to meč Godrika Nebelvíra. Ten meč ale Brumbálovi nepatřil, nemohl jej věnovat. Jako významná historická památka patří mini-"

,,Harrymu!" skočila ministru Hermiona do řeči. A měla pravdu!
,,Patří Harrymu. Přišel mu na pomoc, když ho nejvíc potřeboval" připomněla Hermiona, ale ministr nesouhlasil.

,,Meč se může nabídnout komukoli z Nebelvíru, kdo je toho hoden. To z něj nečiní majetek toho kouzelníka. A navíc - není známo, kde se v současné době meč nachází.." oznámil a uvedl vše na pravou víru.

,,Prosím?" zapochyboval Harry.

,,Meč se ztratil" vysvětlil ministr a my se na sebe všichni podívali. ,,Já sice nevím, co máte za lubem, pane Pottere, ale tuhle válku nemůžete vybojovat sám. Je příliš silný.." oznámil ministr ještě před tím, než se zvedl a opustil Doupě.