slytherin mudblood 3 | draco malfoy

kapitola 28 - miluju tě

Šla jsem chodbami v nebelvírském hábitu, v doprovodu Nevilla a dalších nebelvírských studentů. Bylo to poprvé, co jsem se odvážila vyjít z nebelvírské společenské místnosti, dá-li se tomu tak říkat. Nevěděla jsem, co mám od toho čekat. Nebylo to sice tak drsné, jak jsem si představovala, ale i tak jsem měla strach. Co by se stalo, kdyby někdo zjistil, že jsem tady?

Učitelů na chodbách moc nebylo. Neville říkal, že hlídají hlavně po večerce. Ještě nikomu se nepodařilo projít po večerce hradem bez povšimnutí. To pro mě znamenalo značné mínus. Musela jsem vymyslet jiný plán jak najít Draca a domluvit se, co bude dál. Taky jsem věděla, že tady nemůžu takto běhat věčně, jelikož zanedlouho si někdo určitě všimne, že tady tak úplně nepatřím.

Rozhlížela jsem se kolem sebe, ale Draca jsem mezi žádnými zmijozelskými studenty nezahlédla. Jelikož teď bude mít Nebelvír Obranu proti černé magii se Zmijozelem, počítala jsem s tím, že ho odchytnu ještě před vstupem do třídy. Začínala jsem trochu panikařit a došlo mi, jak špatný nápad to byl. Proto jsem jen poprosila Nevilla, aby našel Draca ve třídě a poslal ho za mnou do knihovny do oddělení s omezeným přístupem. Nedokázala jsem vejít do třídy a předstírat, že tam vlastně patřím. Nejsem moc dobrá herečka. Byla jsem vděčná Nevillovi, že to pro mě udělá. Vím, jaký respekt, nebo snad i strach, z Draca měl. Není se čemu divit, předpokládám.

Nenápadně jsem se zase vytratila ze skupiny studentů a tentokrát jsem mířila prázdnou chodbou ke knihovně. Neville mi poradil, co mám říct knihovnici, abych měla volný přístup do onoho zakázaného oddělení. Prý čím horší mé téma ke "studiu" bude, tím více mi vyhoví. Zvrácené. Ale aspoň jsem měla štěstí, že Neville byl v knihovně pořád. Tudíž věděl, co na knihovnici platí.

Došla jsem tam a poprosila jsem o vstup, knihovnice mi vyhověla. Naštěstí se ani neptala na jméno a ročník, tudíž jsem jenom proklouzla dozadu a čekala jsem. Čekání jsem si krátila čtením titulů knih, které tady mají. Černá magie, Nejmocnější lektvary a jejich postupy, Zakázané lektvary, Nepromíjivé kletby... Bylo tady toho spoustu. Ani nevím, jestli bych něco z toho chtěla číst. Jsem sice dost zvědavá, ale na tohle asi opravdu ne. Ještě abych dělala radost otci, to tak.

Ze zkoumání polic s knihami mě vyrušilo otevření a zavření dveří. Zpozorněla jsem a nastražila jsem uši. Pomalé kroky se blížily ke mně a já jen doufala, že je to Draco a ne žádná neočekávaná návštěva. Kámen mi spadl ze srdce hned, když zpoza polic vykoukla jeho blonďatá kštice. Rychlým krokem jsem se k němu skoro rozběhla a skočila jsem po něm.

,, Konečně, Draco... Konečně" vydechla jsem a zesílila jsem svůj stisk. Draco mi dal malou pusu do vlasů a hladil mě po zádech. Cítila jsem se najednou jakoby se vůbec nic nedělo. Jakoby mě všechny moje strasti opustily.

,, Charlie, moc jsem se o tebe bál. Nepochyboval jsem o tobě, ale strach jsem měl. Slyšel jsem, jak je to tu teď hlídané a smrtijedi jsou všude. Jak jsi se sem vůbec zvládla dostat?" zeptal se a trochu se odtáhnul, aby se mi mohl dívat do očí, když se mnou mluvil. Usmála jsem se na něj.

,, Tajnou chodbou, která vede z Prasinek až do nebelvírské společenky. Narazila jsem na ni sice náhodou, ale díky Merlinovi za to. Jinak nevím, jak by to se mnou dopadlo. Skoro mě chytli." vysvětlila jsem mu a Draco pokýval hlavou. Starostlivě si mě prohlížel a pramen vlasů, který mi padal do obličeje, mi dal za ucho. Byl tak něžný. Z jeho doteků jsem měla husí kůži, jakoby se mě dotýkal poprvé. Přitom to tak vůbec nebylo. Chvíli mlčel, jen se na mě díval. Nechápala jsem proč, jen jsem čekala, co řekne.

,, Charlotte, já tě miluju.. Miluju tě. " řekl Draco. Tiše, ale zřetelně. Zatímco se mi díval do očí, pohladil mě po tváři a já otevřela pusu v údivu. Rty se mi však okamžitě stočily do úsměvu a vzala jsem jeho tvář do dlaní. Ještě nikdy mi to neřekl. Ani jsem nevěřila, že by mi to někdy řekl, ať už on nebo kdokoliv. Byl to... Krásný pocit. Myslím, že jsem takový ještě nikdy nezažila. Mateřská nebo přátelská láska má samozřejmě něco do sebe, ale tohle? Tohle je úplně jiný druh lásky, pro mě pořád ještě dost nový, proto si na to ještě zvykám. Ale slyšet to doopravdy a nahlas, to předčilo všechny má očekávání a přání. Přitáhla jsem si ho do polibku.

,, Draco, taky tě miluju. Moc." řekla jsem mu, hned když jsme se odtrhli. Čela jsem si opřeli o sebe a jen jsme tam tak v tichosti stáli. Bylo to sotva pár minut, pro mě ta chvíle však byla nekonečná. Vůbec mi to nevadilo.

,, Nerad nám kazím tuhle chvíli, Charlie, ale když už jsme tady, musíme se podívat po něčem, co ti pomůže. V nějaké knize určitě bude napsaná odpověď na naše otázky."

,, Máš pravdu. Čím dřív, tím líp." usmála jsem se na něj a pustila jsem ho. Rozhlédla jsem se kolem sebe na všechny obrovské regály a marně tápala po tom, kde začít.

,, Nepamatuješ nebo nevíš nějaké detaily, které mají něco společného s viteály? Nepsala ještě něco o nich tvá matka?" zeptal se Draco a taktéž očima sjížděl po hromadě knih kolem nás. Já se snažila na něco vzpomenout.

,, Harry viděl Křiklanovu vzpomínku o tom, jak se jej Tom Riddle při jeho studiu v Bradavicích ptal na jistý druh černé magie, o které se dočetl v oddělení s omezeným přístupem. Myslím, že by to mohlo být v jedné z knih o Černé magii, ale nic zpecifičtějšího nemám.. " povzdechla jsem si a s nadějí v očích jsem se podívala na Draca. Zamýšleně pokýval hlavou a pak pokrčil rameny.

,, V tom případě prolistujeme každou knihu, ve které je zmínka o Černé magii. Najdeme řešení, Charlie, nic se neboj." usmál se na mě. Chytl mě za ruku a už mě vlekl k jednomu z mnoha regálů s knihami o již zmíněné zakázané magii.

-

Prolistovali jsme spoustu knih. Už několikrát jsme viděli zmínku o viteálech, ale bohužel nic, co by mi mohlo pomoct. Ani nevím, jak dlouho tady už jsme, a už vůbec nevím, jak dlouho tady budeme. Draco ale nevypadá, že by to chtěl vzdát. To mě na tom všem snad nejvíc udivuje. Já sama už mám chuť s tím hledáním skončit a smířit se s tím, že musím umřít.

Najednou se Draco zastavil nad jednou knihou. Začal ji číst a pak se na mě podíval s nadějí v očích.

,, Myslím, že jsem to našel. Tohle je ono." ukázal na knihu, kterou držel v rukou. Obešla jsem stůl a nahnula jsem se, abych mohla knihu číst zároveň s ním. Psalo se v ní o roztříštění duše na viteály a jejich uložení nejen do předmětů, ale hlavně do jiných duší. Psalo se tam, že je to velmi těžké zaklínadlo, ale ještě těžší je se potom kousku duše zbavit. V podstatě tam bylo napsané, že je to skoro nemožné. Jediná možnost, jak se kousku duše zbavit, je kletba mířená přímo na srdce oběti. Pokud je mířená přesně a z male dálky, je šance na úspěch. Pokud se ale dotyčný netrefí, je možnost že osoba umře a následně s ní i kousek duše. V podstatě mám šanci na přežití, ale velká rozhodně není.

Podívala jsem se na Draca s obavami. Posadil si mě na klín a pohladil mě.

,, To je naše jediná naděje. Je to velmi nebezpečné, ale zvládneme to. Mohla by to zkusit Grangerová, ona je na zaklínadla chytrá. Nebo- nebo někdo jiný, kdo je přes zaklínadla profík. Jednoduše to vymyslíme, dobře? Nic se ti nestane." snažil se mě Draco ujistit, já se na něj usmála. Ano, má pravdu. Dá se to zvládnout a přežít. A já teď musím být silná a snažit se věřit tomu, že z této války opravdu vyjdu živá. I když.. je těžké tomu reálně věřit.

,, Draco, já bych chtěla, abys to byl ty. Zvládneš to. Hermiona je bůh ví kde a na nic jiného nemáme čas. Natrénujeme to trochu a zkusíme to. Dřív, než bude pozdě. Je to jediná možnost." řekla jsem mu a Draco nervózně polkl. Přikývl a sklopil pohled. Věděla jsem však, že nesouhlasí.

,, Charlotte, já-.. Já to být nemůžu. I kdybych se snažil sebevíc, nedokážu to. Kdyby se to nepovedlo, nedokázal bych s tím pak žít. S tím, že bych tě zabil. Nevěřím si natolik, abych zvládl takové zaklínadlo. Věř mi, že Grangerová to zvládne určitě, aspoň budeme mít jistotu-"

,, Slib mi to. Slib mi, že když nebude jiná možnost, uděláš to ty. Když se Hermiona najde včas, udělá to ona. Ale pokud ne, musíš to udělat ty. Prostě musíš, at se bude dít cokoliv. Slibuješ?" Draco mlčel. Pohled ode mě odvrátil, proto jsem vzala jeho bradu mezi palec a ukazováček a hlavu jsem mu opět otočila směrem ke mně. Podívala jsem se mu do očí. ,,Slibuješ?"

Draco němě přikývl a já jeho bradu pustila. Stačilo mi to, věřila jsem mu. Je to jediná naděje na moji záchranu a já si jsem jistá, že to pro mě udělá.

Už brzy.