slytherin mudblood 3 | draco malfoy

kapitola 17 - long time, no see

,, Pane Ollivandere.. Co tady děláte? Jste v pořádku?" klekla jsem si k vyčerpanému kouzelníkovi, který ke mně jen upřel své klidné oči. Ty byly však zalité bolestí, což u něj nebylo vůbec zvykem.

,, Jsem jen vyčerpaný" odpověděl mi s klidem a svůj pohled opět odvrátil. Chystala jsem se něco říct, ale pusu jsem hned zavřela, když jsme uslyšeli otevření dveří a následný zvuk podpatků, setkávajících se s kamennou podlahou. Trochu jsem se děsila, která žena se rozhodla nás poctít svou návštěvou.

A mé obavy byly oprávněné. Za pár chvil později už před námi stála nám všem dobře známá smrtijedka a Dracova teta - Belatrix Lestrangeová. Z dřepu jsem vstala a přešla jsem blíž za Lenkou, očekávajíc, co z Bely vyleze.

,,Dlouho jsme se neviděly, má drahá.." promluvila ke mně a ironicky se usmála. ,,Nečekala jsem, že tě tady někdy takhle potkám.. No budiž. Myslím, že půjdeme" pokrčila rameny a začala odemykat celu, abych z ní mohla ven za ní. Já jsem se však nehla ani o píď. Jestli si myslí, že ji teď budu poslouchat na slovo jako domácí skřítek, tak to se šeredně mýlí. To, že jsem teď vězeň nic nemění na tom, že mám pořád nějakou čest.

,, Tak dělej. Dvakrát se tě ptát nebudu!" pohrozila mi Belatrix a kouzlem mě donutila vyjít z cely. Pak mě hrubě chytla za loket a vlekla mě s sebou nahoru. Nevěděla jsem, kam jdeme a už vůbec ne proč tam jdeme, ale strach jsem zatím nepociťovala. Spíš jen obavy. A taky jsem byla extrémně nervózní - tam, kam jdeme... bude tam Draco?

Vyšly jsme několik schodů a Bellatrix mě doslova hodila do první místnosti, kterou jsme míjely. Kouzlem zabouchla dveře a podívala se na mě od hlavy až k patě. Netušila jsem, na co teď myslí, a už vůbec jsem nedokázala předvídat, co bude dál.

Proto mě vskutku překvapilo, když se otočila ke krbu, na kterém stála ohnivá whiskey. Nalila si do malé sklenky, která na stála na stole u křesla, do kterého se následně posadila. Usrkla si, přičemž mě stále probodávala pohledem.

,, No, měla by ses upravit" ušklíbla se a hlavou pohodila k zrcadlu. Ani jsem se nehla, jen jsem ji dál pozorovala.

,, Proč? " zeptala jsem se nechápavě. Proč by se zajímala o to, jak zrovna teď jako vypadám? Jsem její vězeň. Musí si užívat to, že vypadám jak největší troska.

,, No, přece aby ses Dracovi líbila. Chceš ho přece vidět, no ne?" ušklíbla se a vstala z křesla.

Srdce mi vynechalo úder. Myslela to vážně nebo mě chce jenom vyprovokovat? Nevěřícně jsem se na ni otočila a hlavou mi běhalo spoustu myšlenek. Chci ho vidět, hrozně moc. Ale všechno má nějaký háček, ne? Neříkejte mi, že to bude jen tak. Zrovna u Bellatrix o tom silně pochybuji.

Najednou se Bellatrix rozesmála na celé kolo. Smála se tak hlasitě a intenzivně, smála se mě. Teď už jsem nechápala skoro nic. Nevěděla jsem, jestli si ze mě jen střílí nebo mě chce znejistit. U ní člověk nikdy neví. A já teď upřímně nevím, jestli se víc bát toho, že jsem vězeň nebo setkání s Dracem.

Chvíli jsem tam ještě seděla na zemi, zatímco Bellatrix v křesle zkoumala křišťálové skleničky. Vůbec jsem se nehýbala. V místnosti bylo hrobové ticho - jediný zvuk vydávaly hodiny, které visely na stěně. Tik tak. Pořád dokola. Bylo půl sedmé večer. Že bychom čekaly, až proběhne večeře? Nebo proč tady vysedáváme, jak staré známé?

Prudkým pohybem se otevřely dvoukřídlé dveře a do sálu vešel Malfoy starší, Dracův otec. Podíval se nejdřív na Bellatrix, a pak na mě. Tak povrchně, až to snad ani možné nebylo. Mě nezajímal on, ale nakukovala jsem, jestli za ním nestojí Draco. Nebo jestli alespoň není v té druhé místnosti. Žádné další platinové vlasy jsem ale nezahlédla.

,, Bello, pojď.. " pobídl smrtijedku Malfoy a ta si odfrkla. Chtěla něco namítnout, ale ve dveřích se objevila Narcissa s Dracem. Stál tam, neviděl na mě, ale byl tam a to je hlavní.

Zpozorněla jsem, zorničky se mi roztáhly a srdce se mi rozbušilo radostí. Byla jsem nervózní, natěšená a chtělo se mi plakat. Ani nevím proč... Chyběl mi a bála jsem se o něj, neskutečně moc. Celou dobu je pod jednou střechou s Pánem zla. Stačí jeden malý překrok a bylo by zle.

Bellatrix se zvedla z křesla a rázným krokem z místnosti odešla. Narcissa postrčila Draca do dveří a on se na ni nechápavě podíval, ještě mě neviděl.

,, Máte pět minut.. " sdělila mu Narcissa a ukázala mým směrem. V tu chvíli mě Draco konečně uviděl. Ten jeho výraz si budu pamatovat už navždycky.