slytherin mudblood 3 | draco malfoy

kapitola 30 - "M"

Zdá se mi, že teď jdou všechny věci z kopce. Po tom, co jsem řekla trojici o posledním viteálu se snažíme vymyslet způsob, jak mě udržet naživu a zároveň se viteálu zbavit. Ale co si budeme nalhávat - snad všichni moc dobře víme, jak to dopadne.

Nedokážu to přijmout, ještě ne. Vím, že se to pravděpodobně stane, ale snažím se mít ještě nějakou naději, aspoň malou. A to hlavně kvůli Dracovi, protože vím, že on věří pořád tomu, že tohle přežijeme. Jak moc bych si přála, aby měl pravdu.

Hermiona si začala trochu trénovat míření, ale nesouhlasí s tím. Myslí si, že to půjde nějak obejít, jen ještě nepřišla na to jak. Já si myslím, že to možné není a držím se toho nejjednoduššího způsobu. Vzhledem k tomu, že Pán zla si toho je vědom, žádný ze smrtijedů mě nezabije. O to víc se ale bojím, co by se stalo, kdyby mě dostali. Nechci na to myslet. Vím, že by to bylo mnohem horší než smrt.

-

Seděli jsme s Ronem, Harrym a Hermionou ve společenské místnosti a každý jsme se snažili soustředit na něco jiného. Harry s Ronem se snažili najít stopy k Diadému Roweny z Havraspáru, já s Hermionou jsme dumali nad otázkou mojí budoucí existence. Zatím, všichni bezvýznamně.

,, Pusťte mě, vy hňupi" slyšela jsem moc dobře známý hlas a překvapeně jsem zvedla hlavu. Rychlým a rázným krokem k nám mířil Draco, s nečitelným výrazem na tváři. Nedokázala jsem úplně určit jestli byl spíš naštvaný nebo vyděšený.

,, Draco, co-"

,, Snape ví že jste na hradě, ty a Potter. Všechny svolává do Velké síně a počítá s tím, že mu někdo něco řekne. Ať už ano nebo ne, najde tě. Musíš utéct nebo se schovat.." vychrlil na mě v jednom dechu, zatímco mi křečovitě svíral ramena. V šoku jsem se otočila na Harry a zakývala jsem hlavou.

,, Já nemůžu utéct. Tak dlouho mi trvalo dostat se až sem. Když už jsem tady, myslím.. Že bychom se mohli dobře úkryt. Pod svícnem je největší tma." Odvětila jsem a Draco se zatvářil nechápavě.

,, Oblečeme si hábity a splyneme s davem. Když budeme co nejvíc nenápadní a nikdo nic neřekne, mohlo by to projít" řekla jsem a zdálo se, že se Harrymu nápad líbil. Začal hledat nějaké hábity, které byli kolem. Draco si mě vzal stranou.

,, Jsi si jistá?", položil mi ruku na tvář, ,,nemůže se ti nic stát. Víš, že jsou smrtijedi všude kolem. Musíš dávat pozor." Řekl mi starostlivě a já mu dala rychlou pusu.

,,To ty taky. Víš o mně a už jen to tě dostává do nebezpečí. A stejně se mě snažíš chránit. Jsi statečný, Draco.." odvětila jsem mu a objala jsem ho. V objetí jsem mu ještě věnovala polibek, ale naši chvilku přerušil plášť, který mi přistál na hlavě.

,, Musíme jít, hrdličky" řekl spěšně Harry, zatímco si doupravoval hábit.

My čtyři jsme se zařadili do skupiny Nebelvíru, Draco zpátky do Zmijozelu a v souvislých řadách, jak vojáci, jsme se vydali do Velké síně. Nervozita stoupala a srdce jsem měla snad až v krku, pokaždé, co jsem procházela okolo nějakého smrtijeda. Pořád jsem se ale snažila zachovat klid a pohled dolů. Kapucí jsem si dala víc do čela.

Nastoupili jsme si do Velké síně. Když tam už byli všichni studenti, předstoupil náš ředitel. Snape. Možná spíš zrádce, to se na něj hodí víc. Musel si připadat důležitě, stojící před námi všemi s tak chladným pohledem, jako by jím dokázal zabíjet. Bodal mě až u srdce.

,, Mnozí z vás jsou jistě udiveni, proč jsem vás svolal v tuto hodinu, " udělal dramatickou pauzu, ,, dnes v podvečer byl v Prasinkách spatřen Harry Potter."
Vznikl společenský šum a všichni si začali něco šuškat. Já pohledem sjela na Draca. Díval se na mě. Naznačila jsem mu, ať se dívá kamkoliv jinam. Nemuselo by to dobře dopadnout.

,, Pokud se kdokoliv z řad studentů či učitelského sboru pokusí panu Potterovi pomáhat, bude potrestán způsobem odpovídajícím vážnosti jeho provinění. Bez výjimky."

,, A s každým, o kom se ukáže, že o těchto událostech věděl, ale neoznámil je, bude naloženo jako se stejně provinilým."

,,Nyní, " sestoupil ze schodů a začal se procházet mezi studenty. Znervózněla jsem. ,, vyzývám každého, kdo má o pohybech pana Pottera nějaké informace, aby ihned vystoupil vpřed." Dořekl a čekal, jestli se někdo dobrovolně přizná. Byl klid. Nikdo se neodvážil ani pohnout, natož se přiznat.
Dokud se nedal do pohybu Harry.

,, Zdá se, že navzdory vaší komplexní obranné strategii máte problém s bezpečností, řediteli" řekl a Harry a vzápětí se rozrazily dveře. Nevěděla jsem, že něco takového je součást plánu, tudíž jsem netušila, co mám dělat já. Zůstat v davu nebo vystoupit jako on?

Ve dveřích jsem viděla skoro všechny. Nevěřila jsem, že tu doopravdy jsou, ale značilo to jen, že válka bude do několika minut. Hlavně klid.

,, A bojím se, že rozsáhlý problém. Jak můžete stát tam, kde stál on?"

,, Řekněte jim jak to tehdy bylo! Jak jste se mu podíval do očí, muži, který vám věřil! A zabil ho! Řekněte!" začal Harry křičet po Snapovi a můj pohled opět padl na Draca. I z té dálky jsem viděla, jak zadržuje slzy a bezmocně svírá ruku v pěst.

Snape na Harryho vytáhl hůlku, Harry to v mžiku zopakoval, ale do toho se vmísila McGonagallová.

Začali po sobě se Snapem vrhat kletby a Snape potom zmizel oknem.

,, Zbabělče!" zavolala na něj McGonagallová a rozsvítila všechny ohně ve Velké síni. Všichni se začali radovat a já ihned běžela za Dracem. Odtáhla jsem ho kousek stranou.

,, Musím hned pryč" pošeptal mi a chtěl pokračovat, v tom se ale obloha zatáhla a potemnila.

Nějaká dívka začala křičet. A po ní další. Potom jsme uslyšeli temný hlas.

,, Vím, že mnozí z vás budou chtít bojovat... Vím, že mnozí z vás si myslí, že bojovat je moudré.. Je to ale pošetilost. Vydejte mi Harryho Pottera a Charlotte. Udělejte to a nikomu se nic nestane. Vydejte mi je a Bradavice zůstanou nedotčené. Vydejte mi je a budete odměněni. Máte na to hodinu.. " hlas se ztratil a ohně znova vzplály. Chvíli bylo ticho.

,, Tak na co čekáte? Chyťte ho někdo!" zavolala ta sprosťačka Pansy a Ginny si stoupla obranářsky před Harryho. ,, A kde je ta holka? Musí být někde tady!" zavolala a Draco mě strčil do rohu a stoupl si přede mě, abych nešla vidět.

,, Vypadá to, že ještě chvilku zůstanu." pošeptal.

Mezitím se okolo Harryho začalo shromážďovat víc a víc lidí. Aby to nebylo málo chaotické, přiběhl ten starý páprda, pořvávajíc, že jsou studenti venku z postelí.

,, Dostali pokyn vylézt z postelí, vy jeden idiote. Vlastně, pane Filchi, buďte tak laskav a odveďte slečnu Parkinsonovou a studenty Zmijozelu pryč z Velké síně." rozkázala.

,, Teď budeš mít šanci utéct." Pošeptala jsem Dracovi. ,, Pokud... Si nechceš raději vybrat dobro" povzdechl si a otočil se ke mně.

,, Víš, že bych chtěl. Ale má matka-"

,, Chápu to. Jsi dobrý syn" políbila jsem ho a chtěla jsem ho poslat do davu.

,, Počkej ještě," zastavil se a začal si sundávat svůj velký prsten s písmenem" M". Návlékl mi ho na prst a znova mě políbil, jako by to mělo být naposledy.

,, Až se zase setkáme, vrátíš mi ho, a já ti pak nasadím tvůj vlastní." Usmál se na mě. Srdce se mi roztlouklo ještě víc a já vykouzlila falešný úsměv. Naposledy mě políbil a ztratil se v davu zmijozelských studentů.

Pořád jsem slyšela jeho hlas v hlavě. Až se zase setkáme..

,, A kam přesně bych je podle vás měl odvést, madam? " zeptal se Filch a McGonagallová se potutelně usmála.

,, Zavřete je do sklepení."

Po tomhle jásotu se začala Velká síň vyprazdňovat a já naposledy věnovala úsměv mému blonďáčkovi.

Teď jsem na to sama.