slytherin mudblood 3 | draco malfoy

kapitola 27 - vítej zpátky, zmijozelko

Draco s mým nápadem samozřejmě souhlasil. Byla to jediná reálná možnost, jak zůstat spolu. Oba dva víme, že finální bitva se blíží a my musíme udělat vše proto, abychom ji zastavili. Já budu pomáhat Harrymu hledat viteály, Draco se bude držet dál od Voldemorta. Nejsem tak naivní, abych si myslela, že vše vyjde přesně podle plánu, ale mám naději. Mám víru.

-

Procházela jsem úzkými uličkami v Prasinkách, s kápí na hlavě, doufajíc, že mě nikdo nezahlédne. Nejsem Voldemortovým středobodem, to je totiž Harry, ale myslím, že by měl radost i kdyby mu někdo přivedl mě. Alespoň by mě měl pod kontrolou a měl by jistotu, že já i s jeho kouskem duše, zůstanu na živu.

Bylo jednoduché se tvářit nenápadně, dneska bylo v Prasinkách rušno. Skrývala jsem se mezi davy lidí a myslím, že si mě nikdo nemohl všimnout. Já sama jsem tam pár smrtijedů zahlédla, ale ani jeden nevypadal podezřele. Snad jsem prošla bez povšimnutí. Šla jsem až do jedné z nejtemnějších uliček a pořádně si ještě jednou zkontrolovala, jestli mě náhodou někdo nesleduje. Vzduch byl čístý, takže jsem mířila až na konec uličky a vešla jsem do tajných dveří. Ocitla jsem se v tajné chodbě, která vedla přímo do hradu. Nevěděla bych o ní, kdyby mi o ní Harry neřekl. Dřív mu teta se strýcem nechtěli podepsat propustku do Prasinek a Fred s Georgem, kteří tuto chodbu našli, nechtěli, aby Harry nemohl s kamarády. Tudíž mu ji ukázali a on ji pak ukázal mně. Nikdy jsem tudy reálně nešla, ale je to moje jediná možnost. Rozhodla jsem se nad tím moc nepřemýšlet, ale doufala jsem, že tahle chodba není hlídaná jako ostatní vstupy do Bradavic. Čistě teoreticky by měla být tajná, tudíž nehlídaná. Budu doufat, že aspoň to se tady nezměnilo.

Vzduch vypadal čistý, dokud jsem ale neslyšela hlasy, které vycházely zpoza boční chodby. Neznala jsem je, ale neměla jsem pochyb, že moc přátelští nebudou. Zastavila jsem se v pohybu a chvíli jsem poslouchala, začala jsem panikařit. Pak mi ale vědomí začalo pracovat a já začala pomalu couvat, snažíc se na sebe nevzbudit žádnou pozornost. V životě jsem se nesnažila být tak nenápadná, skoro jsem nedýchala. Srdce mi bilo snad tisíckrát rychleji než normálně a měla jsem pocit, že i tisíckrát hlasitěji. Nebylo to možné, ale i tak mě strach víc a víc sužoval. A bylo proč.

Když už jsem si myslela, že z chodby opět vyjdu bez povšimnutí, omylem jsem kopla do kamene, který se povaloval na zemi. Hlasy utichly a místo toho jsem slyšela hlasité, dunivé kroky mířící mým směrem. Neváhala jsem ani minutu a začala jsem utíkat.

,, Hej! Stůj!" slyšela jsem za mnou, ale ani jsem se neodvažovala se ohlédnout. Rychle jsem otevřela dveře a začala jsem utíkat pryč. Nevěděla jsem kam, prostě pryč.

Otevření dveří jsem uslyšela znovu a bylo mi jasné, že jdou po mně. Snažila jsem se vymyslet místo, kam bych se schovala, ale jakoby mě moje štěstí opustilo. Najednou se na mě strhla pozornost. Utíkala jsem, prodírala jsem se davy hlava nehlava, a už po mě nešli dva, ale hned několik smrtijedů. Metali po mě kletby, které jsem sotva vyhýbala. Snažila jsem se najít cestu, která by mi pomohla je ztratit a utéct. Prasinky jsem ale vůbec neznala, nevěděla jsem kam mám utíkat. Byla jsem totálně v háji.

Jedna z kleteb mě zasáhla a já spadla na mokrou zem. Bolelo mě celé tělo, ale musela jsem dál. Snažila jsem se metat kletby aniž bych se ohlížela, ale bylo to asi tak účinné, jako kdybych se nesnažila vůbec. Bezhlavě jsem běžela a zatáčela všude, kde jsem mohla, abych je setřásla. Myslela jsem, že se mi to povede, ale pak jsem narazila na slepou ulici. Rozhlížela jsem se, v panice, kolem sebe, a pak jsem se rozhodla vběhnout do jediných, nenápadných dveří, které se v ulici nacházely. Sešla jsem schody dolů a ocitla jsem se v místnosti, která vypadala jako obývací pokoj. Byl tam stůl, pár židlí a rozbité zrcadlo spolu s obrazem ženy na stěně. Krásné ženy. Přistoupila jsem blíž a dívala jsem se na ni s obdivem. Žena v obraze se na mě mile usmála. Chtěla jsem úsměv opětovat, ale vyrušil mě hlas a muž, který se vynořil zpoza rohu.