slytherin mudblood 3 | draco malfoy

kapitola 8 - Dolores

Hermiona učila Rona hrát na klavír a já s Harrym jsme seděli na gauči. Harry si prohlížel svou zlatonku a já si četla nějakou knihu, kterou jsem našla v domě.

,, Už sis četla ten dopis?" zeptal se nakonec Harry, když vzal svou zlatonku do rukou.

,, Ne... Ještě ne. Nejsem na to úplně připravená. Věděl jsi, že zlatonky mají dotykovou paměť? Čekala jsem, že se otevře, až se jí dotkneš. Že do ní Brumbál něco schoval.." snažila jsem se změnit téma. O tom dopisu jsem se bavit nechtěla. Ani jsem nemusela. Vzápětí se totiž ozvala rána z vedlejší místnosti, proto jsme se tam všichni vydali.

,, Harry Pottere, dlouho jsme se neviděli" řekl malý skřítek, který se držel okolo nohy Mundunguse. Harry se na něj usmál, ale jeho radost překazil hlas Fletchera.

,, Pusťte mě!" řekl výhrůžně, ale nijak nás to nevyděsilo. Opravdu nad skřítkama navrch neměl. Nic na tom taky nepřidalo to, že zakopl, a přímo před námi se rozplácl přes půlku kuchyně. Ještě si na sebe shodil pánvičku.

,, Jak jste přikázal, Krátura se vrátil zpátky s Mundungusem Fletcherem" rkel Krátura. Hermiona Fletchera odzvrojila ještě dřív, než se se svojí hůlkou stihl zorientovat.

,, Na co si tu hrajete? Poslat na mě pár domácích skřítků!" postěžoval si Fletcher a Dobby se hned začal hájit.

,, Dobby se jen snažil pomoct! Dobby viděl Kráturu v Příčné ulici, což Dobbymu přišlo zvláštní... A-a pak slyšel Kráturu mluvit o Harrym Potterovi... A pak Dobby viděl Kráturu mluvit se zlodějem-"

,, Nejsem zloděj, ty hnusnej... skřete" skočil Fletcher Dobbymu do řeči a všichni jsme se na něj otočili.

,, Já jsem prodejce vzácnejch starožitností" snažil se obhájit, ale nikdo to nebral v potaz.

,, Jsi zloděj. Všichni to vědí." řekl Ron a přešel blíž ke stolu. Dobby se za ním hned vydal a podával mu svou malou ručku.

,, Oh, Pane Weasley, moc rád vás zase vidím" řekl mu.

,, Skvělý kecky" pochválil mu Ron boty a ozvala se rána. Omylem jsem žduchla do hrnců, které se s hlasitým třísknutím svalily na zem.

,, Pardon" ušklíbla jsem se a Dobby se na mě zamyšleně podíval.

,, Vás neznám, slečno..? "

,, Charlotte. Charlotte Jonesová" řekla jsem a Dobby se zatvářil překvapeně.

,, Slečna Jonesová.. Vy jste dcera-"

,, Ano, ano jsem. Nebudeme to dál rozebírat, dobře?" utla jsem to ještě dřív, než se k něčemu stihl vyjádřit.

,, Ano, ano. Omlouvám se. Slyšel jsem, že jste si blízká s panem Malfoyem" dodal ještě a já nadzvedla obočí v nechápavosti, kam tím míří.

,, Dřív jsem u nich sloužil. Byl jsem jejich domácí skřítek" sklopil hlavu a pokračoval. ,,Když byl ještě malý, často jsem si s ním hrál. Byl pořád sám. Znám všechna jeho tajemství. Od něj jsem se poprvé dozvěděl o Harrym Potterovi. Říkal mi, že by si přál být jako on, protože-" Dobby chtěl pokračovat, ale já ho utla.

,, E-e, tajemství mají zůstat tajemství" usmála jsem se na něj. Bylo to milé. Věděla jsem, že se Draco nechová ke všem zle. Věděla jsem, že je to doopravdy on, když se nikdo nedívá.
Znova jsme se všichni otočili na Fletchera.

,, No?" zkřížila jsem si ruce na hrudi a čekala jsem, co z něj vyleze.

,, Hele! Ten večer jsem zpanikařil. Můžu snad za to, že Pošuk spadnul z koštěte?" snažil se vymlouvat a sedl si do křesla. My ho tedy obklopili.

,, Řekni pravdu!" naléhala Hermiona, jakoby to bylo něco platné.

,, Když jsi to sem přišel vybílit, a nezabíjet, našel jsi medailonek. Že?" zeptal se ho Harry narovinu.

,, Proč? Byl cenej?" chtěl se zvednout z křesla, ale Krátura mu to nedovolil. Musela jsem protočit očima. Tenhle chlap je prostě na peníze.

,, Ještě ho máš?" zeptala se Hermiona nadějně.

,, Ne, má strach, že ho prodal moc levně" zkonstatovala jsem ironicky, ale opravdu moc jsem doufala, že ho má.

,, Dal jsem ho sakra zadarmo," povzdechl si Fletcher. ,,nabízel jsem v Příčné ulici své zboží a přišla nějaká ženská z ministerstva a chtěla ukázat licenci.. Tvrdila, že má chuť mě zašít. Málem by to udělala.. Naštěstí se jí zalíbil ten medailonek.." dořekl a my si povzechli.

,, Co byla zač? Ta čarodějka?" zeptal se Harry. Musíme ji najít a zjistit, co je s tím medailonkem, jinak nemáme šanci.

,, Nevím.. " pokrčil Fletcher rameny, pak se ale zadíval do země, kde ležely noviny. Rychle je ze země sebral a ukázal nám je. ,, To je ona! Hele. I s tou blbou mašlí"

Ale ne...