slytherin mudblood 3 | draco malfoy

Kapitola 33 - Poslední chvíle

Stáli jsme na dvoře hradu. Voldemort netrpělivě čekal, až se všichni shromáždí, což netrvalo moc dlouho. Jeho radost jsem cítila až sem. Bylo to odporné. Jak někdo může mít v sobě tolik zla a nenávisti? Zabíjet bylo pro něj neovadatelné pokušení a touha po tom, aby mu všichni sloužili, byla alespoň částečně naplněna. Klepala jsem se. Nevím, jestli strachy nebo kvůli vzlykům a slzám, které už jsem ani nestíhala polykat.

,,Harry Potter je mrtvý!" zvolal Voldemort. Můj pláč opět zesílil a už jsem nedokázala ani vnímat další Voldemortova slova. Všichni smrtijedi se smáli. Já jsem nedokázala přestat brečet. Snažila jsem se v davu najít Draca, ale přes slzy jsem neviděla vůbec nic. Opět vnímat jsem začala až když Voldemort začala vybízet ostatní, aby se k němu přidali. Belatrix si vyskočila na kámen a povrchně se na všechny dívala.

,,Draco!" uslyšela jsem naléhání Luciuse. Stále jsem Draca v davu nemohla najít a doufala jsem, že nevystoupí. Nesmí. ,,Draco!" opět, tentokrát naléhavěji, pronesl Lucius. Už jsem měla naději, že Draco nepůjde. Doufaka jsem v to až do poslední chvíle. 

,,Pojď.." pronesla Narcissa a natáhla před sebe ruku. V tu chvíli už jsem viděla, jak se Draco nejistě rozešel směrem k nám.

,,Ne!" vykřikla jsem intuitivně a naše pohledy se střetly. Byl prázdný. Zlomený. Jediné, co jsem z něj dokázala vyčíst byl smutek a fakt, že nemá na vybranou. Zabil by jeho i jeho rodinu. 

,,Mlč!" ohradil se ke mně Voldemort a pohrozil mi svou hůlkou. Za svůj výstup jsem si vysloužila prudké škubnutí za vlasy. Nedokázala jsem však přestat odporovat, a to ani ve chvíli, kdy už Draco stál v objetí své matky. Otočil se na mě s lítostivým pohledem. Nepotřebovala jsem ani žádná slova. Jeho oči mluvily za něj a já se neubránila dalším, nikdy nekončícím, slzám.

Nevnímala jsem, co se děje, dokud jsem neuslyšela Nevillův hlas. 

,,No, musím říct, že jsem doufal v někoho lepšího..." Voldemortova slova následoval hlasitý smích smrtijedů. ,,Kdo vlastně jsi, mladíku?"

,,Neville Longbottom" odpověděl. Nechtělo se mi věřit, že by se chtěl zrovna Neville připojit k Pánu zla. A soudě dle výrazu ostatních, nebyla jsem jediná.

,,No, Neville, určitě se mezi námi pro tebe najde místo.." vítal jej Voldemort s otevřenou náručí.

,,Chtěl bych něco říct" Začala jsem se bát. Nevěřila jsem svým očím. Neville byl statečnější, než jsem si myslela.

,,Jistě Neville, určitě nás všechny uchvátíš tím, co nám chceš povědět." Pronesl ironicky Voldemort a Neville spustil.

,,Nevadí, že je Harry mrtvý. Lidé umírají denně. Přátelé, rodina... Jo, ztratili jsme Harryho, ale je s námi. Tady!" Ukázal na své srdce.  ,,Taky Fred a Remus, Tonksová, všichni... nezemřeli zbytečně, ale vy ano! Nic nevíte. Harryho srdce tlouklo pro nás. Por nás pro všechny!"

V tu chvíli se Harry dostal z Hagridovy náruče a začal po Voldemortovi vrhat kletby. Vůbec jsem nechápala, co se děje. všechno se událo tak rychle a nečekaně, že jsem to sotva zaregistrovala. Smrtijedi začali mizet a Belatrix křičela, ať se všichni vrátí. V tom zmatku jsem se dokázala vysmeknout a popadla jsem Draca za předloktí.

,,Pojď, dělej!" nekompromisně jsem mu řekla a násilím jsem ho odtáhla od Narcissy, jemu nezbylo nic jiného, než mě poslechnout. Nedala jsem mu žádný čas na rozmyšlení a jediné, co jsme za sebou slyšeli, bylo Narcissino a Luciusovo naléhání. Ani jsme se neohlíželi, ale Draco se nakonec zastavil.

,,Já nemůžu." Pronesl prostě. Také jsem se zastavila a snažila jsem se rychle přemýšlet.

,,Musíš mě zabít. Hned. Teď a tady. Není čas na přemýšlení. Zabij mě a uteč s matkou." 

Draco začal vzlykat. Znova se ohlédl po rodičích, kteří stáli na mostě kousek od nás a čekali, co se bude dít, zatímco ve vnitř byla panika a zmatek. Chytla jsem Draca za ruce a podívala jsem se mu do očí.

,,Nemůžu.." vykoktal zlomeně a sklopil zrak.

,,Draco, musíš. Prosím tě o to. Slíbil jsi to. Musí se to stát, jinak Voldemort nikdy nepadne." Přesvědčovala jsem ho.

,,Ale-"

,,Žádné ale není, Draco. Přeju si, abych ti mohla dát na vybranou, ale nemůžu," začala jsem vzlykat už naplno, ,,musíš to udělat. Prosím..." zašeptala jsem a Draco nepatrně přikývl.

Políbila jsem ho. Políbila jsem ho jak nejvíc láskyplně jsem mohla. V hlavě jsem měla chaos a on určitě taky. Srdce mi bylo jako ještě nikdy. Nechtěla jsem, aby tahle chvíle skončila, ale musela jsem se odtrhnout.

,,Miř na srdce a zase se potkáme." Zašeptala jsem mu do ucha a odtáhla jsem se. Ustoupila jsem si o pár kroků do zadu.

Draco před sebe natáhl svou hůlku. Brečel jako ještě nikdy předtím. Ústa se mu třásla ze strachu. Bylo mi ho strašně líto, ale momentálně jiné východisko není.

,,Miluju tě, Charlie." Pronesl tiše.

,,Taky tě miluju, Draco." Odvětila jsem mu a zavřela jsem oči. Poslední, co jsem slyšela, bylo: ,,Avada Kedavra."

-

Ahoj, mí milí čtenáři,

už jsme skoro ve finále. Tohle ještě však není poslední část, ještě nás čeká epilog, ve kterém se dozvíte, zda hlavní hrdinka kletbu přežila, nebo ne. Doufám, že nebudete moc naštvaní za to, že vás takhle napínám :)

Děkuji vám za všechna přečtení, liky i kometáře!

Vaše Teris Chxrms :)